Partajní hrátky

Jistě řada z vás zná britský sitcom Jistě, pane ministře i pokračování Jistě, pane premiére. Je neuvěřitelně nadčasový. I vzhledem k tomu, co nám předvádějí poslanci při svém prvním zasedání.

Jestliže ještě v 30. letech zpívali Voskovec a Werich:

"My přec nejsme lidi,

my jsme jenom partaje..." (rozuměj: strany)

tak dnes lidi už nejsou ani ty partaje. Lidi odvolili a teď už jen mohou sledovat divadýlko s názvem jednání Poslanecké sněmovny - na věčné časy, pardon na 4 roky, a nikdy jinak.

To, co nám pravě 9 politických stran předvádí, nejsou nic jiného než klasické "partajní hrátky". Tak se mimochodem nazývá také jeden díl onoho skvělého britského sitcomu.

Právem byl naprosto překvapený a lítostivě osudu odevzdaný Petr Bendl, kterého z teplého, bohatě placeného a příplatky dotovaného poslaneckého křesílka vyšoupl zakroužkovaný Martin Kupka.

Ale, jak praví Hogo Fogo v Limonádovém Joe: "Fraška života uhání kupředu jako splašená herka a diváky pranic nezajímá zápletka prvního dějství."

Inu... my voliči nyní můžeme jen sledovat onu frašku, ony partajní hrátky. A tak nějak si udržet nějaké ty iluze, že parlament v parlamentu samonazvavší se "Demokratický blok" je ve významu seskupení, nikoli blokování čehokoli...

...ostatně o to celou dobu šlo. Udělat z nás jen diváky. Platící. Platící daně především.

A až vám zase v předvolebním období budou slibovat, co pro vás všechno udělají, jak jste důležití, nevěřte tomu. Protože o voliče nejde

Jde hlavně o ty partajní hrátky.