Nový článek

Nový článek řetězu, článek galvanický, článek tasemnice, nový článek v novinách nebo časopise... a koneckonců nový článek mezi blogy - to vše a možná ještě jiné souvisí s článkem nebo články, jak je ctěná libost.

Mnohotvárnost pojmů i souvislostí, to je jak čeština samotná, tak i náš život. Svým způsobem je to na příklad také ideální pro procvičování paměti. Vzít nějaké podstatné jméno a dohledat k němu co nejvíce spojitostí.

Dneska se z podobných věcí dělají úkoly, pomůcky pro trénování paměti. Pro udržení slovní i myšlenkové pohotovosti.

V mladém věku je tomu naopak: podobné úkoly slouží k rozvoji slovní zásoby.

Pamatuji se na příklad, že úkol zněl: z písmenek podstatného jména vytvořit co nejvíce jiných slov. Už se nepamatuji, zda se směla písmena opakovat, tuším, že ano. To slovo znělo:

LIMONÁDA

Byly i jiné slovní hádanky a hříčky. Nejen pak slovní, různé rébusy, ale i matematické úkoly.

Jinou kategorií jsou pak růžné křížovky, včetně třeba sudoku.

Na všechno už dnes mme i automatizované programy, ano včetně AI.

Kdysi dávno se vše delalo opravdu ručně. A hlavou.

Pamatuji se, jak jednou na střední přišel jeden učitel k našemu spolužákovi Ivanovi a povídá:

„Tady ten autor u křížovky, Ivan B., to jsi ty?“

Psal se rok 1975.

„Ano,“ řekl až přehnaně skromně tehdy onen spolužák, jako kdyby jej učitel přistihl při něčem nepatřičném.

Z dalšího vyplynulo, že je to spolužákův koníček. A že se tím zabývá už od prvního ročníku gymnázia. A vedl si zjevně opravdu skvěle. K dané křížovce navíc učiteli dodal:

„Oni tam ještě zapomněli dodat, že když se to správně vyluští, tak se spojením písmenek „o“ vymalováním dá udělat srdíčko.“ A dodal: „Ale to nevadí, křížovkáři to pochopí.“

K tomu vám dám ovšem trochu jiný závěr: lehce morální.

Bylo by dobře, kdybychom i my všichni pochopili, kde jsme, co děláme a k čemu směřujeme.

Aniž by nám to musel někdo předepsat nebo dokonce nadiktovat.

A pochopit.

Víc vám určitě psát nemusím, ani další nový článek.