Nejdražší věci jsou zadarmo

To jsem si tak nějak uvědomil, když jsem šel parkem kolem lavičky, s parafrázovanou reklamou. A ejhle na lavičce se povalovaly dva sáčky.

M. Faltyn

A jelikož zvídavost patří k mým základním vlastnostem (v tom se shoduji s mým kocourem), hodil jsem po těch dvou sáčcích oko. Zaujala mne nejen jejich grafická úprava, ale i sám docela hezký obrázek. Na dálku to dělalo dojem, že se jedná o školní svačinu.

Obrázek sám mne svým obsahem trochu zmátl a říkal jsem si „Jak to, to už se dělají i svačiny rodinné?“

Bližší pohled dovnitř sáčku mne ale svým obsahem přesvědčil, že ne, že se skutečně jedná o bohaté pozůstatky zdravé svačiny nějakých dvou školáků či školaček.  

Hlavou mi probleskla vzpomínka mou školní svačinu: na chleba s máslem, dva krajíce slepené k sobě a zabalené do papírového ubrousku. Pokud se to obzvlášť vydařilo, výsledná blemcanina pak nádherně čvachtala mezi sešity a učebnicemi ve školákově aktovce. Ne nepodobno této dnešní svačině, i svačinu mou a mých spolužáků pak nezřídka očekával osud v podobě koše, lavičky nebo křoví. 

Plýtvání, řeknete si.  

Zcela s vámi souhlasím. Plýtvání jídlem, plýtvání penězi, plýtvání láskou. 

Paradoxně ty dva sáčky ležely na lavici s reklamou:   

Nejlepší věci jsou zadarmo... 

Ale nemylte se, vážení, ... nejsou!