„Naše teta peče léta na Vánoce vánočku“
http://irismezisvety.blogspot.com/2007_12_01_archive.html
[Úvod k přeskočení]
O čem vlastně psát na Vánoce? Tím si lámou hlavu profesionální novináři neustále. O Vánocích, řeknete. Ale mezi námi řečeno, nebyla by to pak nuda?
My blogeři to máme jednodušší. Máme v tomto směru naprostou svobodu a kdyby všichni blogeři psali o Vánocích, je to „jedno“. A záleží jen na nás v jakém duchu chceme podporovat duch Vánoc. A protože příležitosti k sentimentu, nostalgii a citovému vydírání je na Vánoce dost a dost, já dávám raději přednost povznášení ducha v odlehčeném tónu.
[Úvod k nepřeskočení]
V cizině se člověk stává volky nevolky patriotem. A čím déle pobývá v cizině, tím více. Národní symboly, kterých si dříve nevšímal či je ostentativně ignoroval, nejednou dokážou vehnat slzu do oka. Mezistátní fotbalové, hokejové a jiné sportovní utkání se stává pomalu státním svátkem. Nastanou-li pak opravdové svátky, je to zpravidla důvod k opravdovému šílenství – protože… ále co, já to shrnu stupidním úslovím: „Kdo neskáče, není Čech!“ A tak skáčeme. Podle rodinných zvyků, národních i lidových tradic a sentimentu.
Psal se prosinec 1980.
Studoval jsem posledním rokem vysokou školu a protože to bylo v ateisticko-pravoslavné Moskvě, tak české vánoční dny byly zpravidla dny nejrušnějšími: zkoušky, zápočty, příprava na zkoušky… Na nějaký sentiment či sáhodlouhé přípravy nebyl za ty 4 roky předcházejícího studia čas.
V to nepočítám Vánoce ve druhém ročníku, kdy jsem v poslední den Silvestra začal shánět vánoční stromek a skončil jsem s oholeným koštětem, na které jsem navazoval větvičky. Nic jiného se v ten den už sehnat nedalo…
Na tyto, poslední a zkoušek prosté vánoce v Moskvě, jsem se proto pečlivě připravoval už několik měsíců předem. Využil jsem tehdy několika dní volna v rámci svátku Velké Říjnové Socialistické Revoluce a tajně utekl asi na týden domů. A doma jsem pojal rozhodnutí, udělat si na intru vánoce se vším všudy. Navíc, internát byl zcela nový, včetně kuchyní s elektrickými troubami a tudíž zde byly pro pečení vhodné podmínky. Tak jsem nakoupil madle, hrozinky, kokos, sušené droždí, kakao, vanilkový cukr, mouku… a odvezl si to do Moskvy.
Poctivě jsem se měsíc předem pustil do vánočního pečiva. Celkem se mi povedlo, až na to, že jsem neznal jak peče elektrická trouba. Mandlové placičky i sněhové pusinky proto poněkud postrádaly svůj standardní tvar a vzhledově spíše připomínaly kravince - jak jsem je nechal péci jen pomalu. Chuťově je to však nikterak neohrozilo.
Ostatně, spoubydlící byli již proti podobným estetickým excesům dostatečně imunní od té doby, co jsem jim nasypal modré potravinářské barvivo do lívancového těsta. Azurové placičky s hnědou kůrkou patří od té doby k mým nejoblíbenějším vtípkům.
Vrcholem mého cukrářského umění pak měla být vánočka.
Vybaven jaksepatří odbornou literaturou – Kuchařkou naší vesnice – a zásoben ingrediencemi (viz výše), měl jsem ideální předpoklady k onomu uměleckému dílu.
Pustil jsem se do ní asi týden předem. Pečlivě jsem nastudoval pracovní postup. Poctivě jsem rozdělal kvásek ve vlažném mléku, odvážil přísady a dal těsto kynout.
Pak jsem se věnoval spolu s dalším českým spolubydlícím ostatním přípravám na vánoce. Asi za hodinu jsem letmo nazdvihl utěrku a zjistil, že těsto nijak výrazně nekyne.
„Co s tím?“ obrátil jsem se na spolubydlícího.
Pokrčil jen rameny: „Chtělo by to více tepla.“
Zapřemýšlel jsem a sáhnul do skříně pro elektrický přímotop, kamínka s křemencovými trubicemi – tehdejší novinku. Místo nevzhledné motající se spirály teplo vydávaly dvě oranžově sálající trubice. Teplo z nich bylo rovnoměrné a šlo docela dobře regulovat. Jejich značnou nevýhodou však byla vysoká spotřeba kyslíku v místnosti a tak kamínka povětšinou spočívaly ve skříni. Zapnul jsem kamínka, otočil je horizontálně a položil jsem na ně pekáč s těstem.
V tu chvíli přišla na návštěvu naše slovenská spolužačka.
„Ahoj, tak som tu! - Nie, nebudem si sedať, som tu iba na skok,“ postavila se spomedzi dveře. Její „na skok“ kdy jí nestálo za to si sednout, trvalo asi jen dvě hodiny…
Čili spolužačka byla poněkud upovídanější, a to i na Slovenku, a navíc zrovna přijela z domova, kde natáčela materiál pro svůj absolventský film. Byla tedy nabitá dojmy a informacemi. Protože uměla nejen dobře vyprávět, ale byla i hezká, naslouchali jsme jí se spolubydlícím s opravdovým zaujetím.
Na kynoucí vánočku jsem si vzpomněl v okamžiku, kdy jsem prošel kolem kamínek a pekáč shodil!
„To jsem tomu dal,“ zabědoval jsem. „Teď jsem srazil kynoucí těsto!“
Poodhrnul jsem utěrku. Tím jsem zjistil, že těsto sice nekyne, ale zato se začalo úspěšně připékat.
„Co s tím?“ obrátil jsem se k přítomným.
„No, zkus to nějak odlepit a dát dopéci do trouby.“
„Tak z tohohle už vánočku neupletu,“ meditoval jsem na hromádkou těsta. „Nic, udělám z toho bochánek.“
Odborná příručka pravila: „Troubu předehřejeme na 200.C a vánočku pečeme krátce nejprve zprudka.“ Otočil jsem naplno knoflíkem příkonu a zasunul plech s bochánkem do trouby.
A vrátil jsem se k povídající upovídané spolužačce. Povídalo se, povídalo se… když tu spolužačka, stojící ve dveřích hlesla:
„Ty, Martin, a čo vianočka..?“
Vyřítil jsem se kolem ní a předsíňkou to zatočil na chodbu. Z opačného konce chodby se z kuchyně vznášel lehce šedavo-modrý kouř…
Přinesl jsem do pokoje plech. Oba, můj spolubydlící i spolužačka, černě zírali na černý bochánek, který se skvěl na tmavém plechu. Poeticky to připomínalo zatmění Měsíce na tmavé noční obloze.
„Co s tím?“ obrátil jsem se standardně k přítomným.
„Vyhodit!“ pronesli oba jednohlasně, jako by si to nacvičili.
„Tak to ne!“ zaprotestoval jsem. „Jsou v tom hrozinky a mandle a…“ snažil jsem se prohlédnou skrz naskrz černým lesklým povrchem bochánku. „Máma,“ pronesl jsem náhle, „vždycky to připálené oškrábala!“
Pustil jsem se do oškrabávání, pardon, olamování připálené kůry. Kupodivu to šlo docela dobře a ani jsem se moc nepopálil. Podařilo se! Estetické kulinářské umění ovšem bylo obohaceno o další nové umělecké dílo. Bochánek tentokrát pro změnu připomínal Měsíc v novoluní, s nádherně a velmi detailně viditelnými krátery - v mém provedení ovšem poněkud divočejšího ražení. Spíše to byla umělecká vize Měsíce krátce po čerstvém bombardování meteority a nových vulkanických erupcích.
„Jak je to propečené?“ napadla mne spásná myšlenka s vědomím, že tady už není co ztratit.
Vzal jsem nůž a „Měsíc“ rozkrojil. Tím jsem hravě zjistil, že celá ta nyní zhruba 5cm vysoká placka je uprostřed syrová.
I obrátil jsem se opět k odborné literatuře, která pravila, že „vánočku zvolna dopečeme asi 20 minut“.
I stalo se. Budiž vánočka!
Ehm, tedy… byla to tedy zvrásněná placka překrojená vejpůl. Uždibovali jsme z ní na Štědrý večer po malých kouscích a zapíjeli mohutně čajem, protože jinak se to jíst nedalo. Těsto vypadalo jako se dostalo pod knihařský lis, mělo i stejnou strukturu a věřím, že bylo trvanlivější než většina dnešních pekařských výrobků. Trochu to připomínalo vzduchoprázdno na ruby.
Nicméně chuť byla „výborná“ - tedy, byly v tom přeci hrozinky a mandle a… no ne?
[Doslov.]
Protože ten rok byly mé vánoce opravdu vypečené – došlo ještě ke dvěma „drobným“ vánočním malérům. Ten druhý na sebe nenechal dlouho čekat. Jak praví jiná oblíbená píseň:
„A máme tu Štědrý den...“
Ale o tom zas příště.
Martin Faltýn
A ještě jedna loňská cesta - do Egypta! I.

Myslím, že nejvíc si Egypt oblíbili žraloci s jeho stálým přídělem turistů. - Ne, promiňte, to je samozřejmě špatný vtip, jako by ho napsala AI. - Nicméně, když se vypravíte do Marsa Alam, jaksi podvědomě vám naskočí tyto zprávy.
Martin Faltýn
Po třetí v životě do Japonska – tentokrát trochu nevšedně

V Japonsku, přesněji řečeno, v Tokiu, jsem byl dosud třikrát a doufám, že ne naposledy. Jsem ovšem laický turista. A proto, co pro mne bylo a je v Japonsku podstatné?
Martin Faltýn
Děti jako naše budoucnost

Bylo mi 5 a capali jsme se školní družinou na obvyklou denní procházku. A náhle se našimi čtyřstupy začala prodírat jakási paní. Evidentně spěchala. Jelikož jsem byl dítko se značně prořízlou pusou, nenechal jsem si to líbit:
Martin Faltýn
Trochu se ty pravidelné výdaje snažím seškrtat, abych mohl více utrácet

Jakkoli se jedná do jisté míry o paradox, ekonomové by jistě zajásali, že se snažím oživit naši ekonomiku. Ovšem, jen jako důchodce.
Martin Faltýn
Tři vejce do skla? Ne, na chlebíčky!

Jak jste oslavili závěr roku? Věřím, že stejně dobře jako já. I když pár vad na kráse by se našlo – rok Draka dával o sobě vědět i doslova posledních dní roku a musím říct, že jsem si to užil.
Další články autora |
Pekarová chválila Kingdom Come. Nemáte zásluhu, neparazitujte, sepsul ji autor
Hra Kingdom Come Deliverance 2 od českého vývojáře Warhorse Studios je celosvětový prodejní hit....
„Je to tu peklo.“ Dva dny s narkomany na Andělu, drogovém epicentru Česka
Premium „Já chci umřít. Fakt chci umřít. Rozumíte? Bože, prosím, ať už chcípnu, tohle není život, tohle je...
Masakr ve švédské škole si vyžádal deset mrtvých. Zahynul i pachatel, říká policie
Zhruba 10 mrtvých si vyžádala úterní střelba v areálu vzdělávacího centra v Örebro ve středním...
Šikaně čelila roky, říká matka napadené dívky. Škola pochybení odmítá
Několik desítek dětí v sobotu v Hodoníně přihlíželo nevybíravým útokům na dvanáctiletou dívku. Ta...
Hasič vyjel k nehodě, jejíž obětí byla jeho manželka. Pomáhají kolegové a sbírka
Býval dobrovolným hasičem, nyní už je zkušeným profesionálem. Jenže jeden nedávný zásah skončil pro...
Trump si volal s Putinem kvůli ukončení války na Ukrajině, píše americký list
Americký prezident Donald Trump telefonicky hovořil se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem o...
Ceny řezaných květin před Valentýnem kvůli vysoké poptávce každoročně rostou
Ceny řezaných květin na tuzemském trhu před blížícím se svatým Valentýnem každoročně rostou,...
Muskův tým se po USAID zaměřuje na americký úřad dohlížející na finanční služby
Tým miliardáře Elona Muska, kterého americký prezident Donald Trump pověřil škrty ve státní správě,...
Velká žloutková blamáž. Restaurace v USA za pokrmy z vajec zavádějí příplatek
V USA dosáhla průměrná cena tuctu vajec do konce roku 2024 hodnoty 4,15 dolaru, což je dvojnásobek...

Pronájem, byt 2+1, 68 m2, Klatovy, ul. U Retexu
U Retexu, Klatovy - Klatovy III
13 000 Kč/měsíc
- Počet článků 1346
- Celková karma 16,41
- Průměrná čtenost 1139x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek