Na skok v Alès, ve Francii - I.

Nebyl jsem zde po prvé a doufám, že ani naposledy - hlavně proto, že tady mám pár přátel, se kterými se občas navštěvujeme. Nicméně teprve vytrvalý déšť mne donutil se podívat na internet, kam že to vlastně jezdím.

Alès je jedno z historických francouzských měst. Největší slávu má ovšem dávno za sebou, jak tu historicky významnou, tak i tu soudobou.

Česká Wikipedie ty informace o Alès tak trochu odflákla – moc se tam zásadního nedozvíte. Jinde jsem našel, že:

Samotný název pochází z dob Féničanů, 10 stol. př.n.l., a znamená „průmysl“. Až do roku 1926 se městečko jmenovalo Alestinum. Základním průmyslem zde bylo kromě textilní výroby především hornictví a metalurgie. Ukončeno v 60. letech minulého století. – V dnešní době je základním průmyslem především strojní inzenýrství. A kromě několika významných oborových škol je základem především obchod a turistika.

Pár slovy řečeno, město existuje od dob Julia Caesara. Mnoho se tu ale z oněch dob pro turisty nezachovalo. To okolní města, jako Arles, jsou na antické památky doslova bohaté.

V 16. stolení Alès bylo centrem Hugenotů. A centrem náboženských válek. Vliv na městečko měl později tzv. Nantský edikt. Když v r. 1628 král Ludvík XIII. město dobyl, byla v Ales podepsána mírová smlouva tento edikt potvrzující. Aby jej pak Ludvík XIV. pak zrušil v r. 1685.

Alès , Cathédrale Saint-Jean-Baptiste

Koncem 17. století je zde zřízen episkopát, později uprázděnný. A z oné doby pochází chrám Jana Křtitele. Dnes římskokatolický kostel.

Tolik na doplnění historie a teď ještě k samotnému městečku.

Bydlel jsem prakticky v centru, v soukromém bytě známých. A jak už jsem psal, škoda toho počasí.

Díky tomu jsem se ale pohyboval pouze několika málo směry. Fotografie kolem katedrály Jana Křtitele (Jean-Baptiste) jste už viděli.

Oblíbeným je také pro mne náměstí Henry Barbusse. Proč zrovna s jeho jménem, jsem blíže nepátral. Náměstí pro mne bylo ovšem oblíbené nikoli pro levicovou orientovanost nositele, nýbrž pro rozmanité milé kavárny a restaurace.

Nejednou jsem zde byl a poobědval.

Archivní foto červen 2024.

Mezi zdejší nesplněné tužby pak patří jízda na zdějším kolotoči...

Jinak, kaváren a restaurací jsem si jak tentokrát, tak průběžně užil dost a dost. Jak na ochutnávku, tak na pohled.

Průběhem několika pobytů jsem zjistil, že Alès žije poměrně bohatým životem. Mají zde např. jarní festival býků i jiné festivaly. Divadlo je zde v permanenci. Město se docela stará, aby jeho obyvatelé nezaháleli jen po kavárnách.

Mezi místní zajímavosti každodenního života patří tzv. elektrický autobus.

Cestující vozí zdarma a jezdí po stálé okružní trase v délce asi 20 minut. Využívají jej samozřejmě především senioři... A já jsem si na něm dal onen okruh nejen jako senior, ale také jako turista.

Závěrem dodám malou perličku: francouzsky neumím.

„Je ne parle pas français,“ je asi nejčastější věta, kterou zde pronáším. Mezi námi – dělám to chytře. Maje na paměti averzi Francouzů vůči nemluvícím jejich jazykem, zahajuji jakoukoli konverzaci stylem:

„Bonžůr, exkize moa, že ne párle francés...“ a následuje katastrofická směs latiny, angličtiny a pseudofrancouzštiny, pokud se potřebuji dorozumět a něco koupit. Přinejhorším nasadím pantomimu a v té jsem byl vždycky dobrý. Samozřejmě se u toho patřičně ksichtím a ještě se mi nestalo, abych se díky tomuto divadýlku setkal s nevraživostí nebo dokonce odmítnutím. Není nad to si občas zahrát na chytrého blba.

A tak na závěr dnešního povídání o Alès aspoň malý pozdrav s typickou proslavenou francouzskou květinou – kamélií.

Všechna foto: autor