"Musím řešit střednědobé věci - půjčím si na to!"

Tak tohle prosím pronesl můj kamarád, ve vizi příslibu peněz z jisté práce, aniž by měl jistotu, že je dostane, tváří v tvář tomu, že po různu dluží (ne)hezkých pár stovek korun.

Známé úsloví praví, že půjčí-li člověk peníze kamarádovi, musí se pak rozhodnout, co chce mít. Zda peníze nebo kamaráda.

Nedostal jsem se naštěstí do takové situace příliš vážné, aby mne pár stovek půjčených jednomu kamarádovi položilo (a víc já zásadně nepůjčuji ani kamarádům), případnou katastrofu přežiji. Co mne ale zarazilo, bylo kamarádovo naprosto zcestné smýšlení, jakkoli je středoškolák již ve značně dospělém věku. Viděl jen značně krátkozrakou možnost rychlého vypůjčení si peněz na ruku a jejich splácení plánoval z příjmů, které ještě ani neměl jisté...

Ukazuje to jen, jak dobře to mají některé "finanční" spolky a společnosti i instituce vymyšleno. A jak celkově je díky masivnímu marketingovému ataku pokřiveno myšlení mnoha lidí. V malém i ve velkém finančnictví.

Čím? V DANÉM PŘÍPADĚ především všelijakými nabídkami na hypotéky, bankovní půjčky a ve finále i tzv. nebankovní. Nabídka těch i oněch je skutečně bohatá. Jen kolikrát na mne z bankomatu vykoukne nabídka, že 300-400-500 tisíc je pro mne rezervováno, stačí jen zajít do banky. O "osobních" dopisech bankovních ústavů nemluvě. V obchodních centrech, ale i jednotlivých supermarketech na vás pořádají hon s kreditními a jinými kartami. A nemine snad den, aby člověk nenarazil alespoň na nějaký ten "výlep".

Je to všechno stejná "písnička", jako ta, kde se zpívá:

"Dvacetikoruna,
není tak veliká,
aby rozházela,
žižkovskýho pepíka..."

Jak to pak dopadá, víme všichni. Tady máte příslušné "vzorové" odkazy na článek č. 1 a nebo článek č. 2.

Že je situace neúnosná, si relativně uvědomují i samotní politici. Jakkoli k danému stavu přispěli svými zákony. Tím uvědoměním si mám na mysli plánované ministerské snížení výpalného exekutorům a advokátům za malé přestupky.

A k čemu všemu daná situace postupně vede, se můžete dočíst také zde. Kdo nechce klikat, tak jen stručně: v USA to vše již přivedlo ke zchudnutí domácností a my se tomu úspěšně blížíme po jejich vzoru.

 Neméně mne "pobavil" tzv. renomovaný ekonom Jan Švejnar. V článku pro časopis Luxury Guide tvrdí, že "Podle mě se při nepokojích v Londýně a Manchesteru spojili ukřivdění mladí lidé, kterým chybí jejich dosavadní stadard a snaží se jej získat zpět. Tahle spodní vrstva společnosti je přesvědčena, že jim systém v němž žijí, přestal dopřávat to, co k životu potřebují."  - Po prvním přečtení jsem měl chuť se zachovat jako onen mladík, co si verbálně vyšlápnul na Miloslava Kalouska. Toho chrání poslanecká imunita, takže jen upřímně lituji, že mu to onen mladík nemohl vrátit. Jan Švejnar imunitu nemá, ale zřejmě by se k fyzickému útoku nesnížil, zrovna tak jako já bych se nesnížil k tomu jej napadnout verbálně.

Tento typ lidí má vidění světa jako v té anekdotě:

Milionářská holčička píše za domací úkol pohádku na téma O chudobě. "Byla jednou jedna chudá rodina. Všichni byli chudí. Maminka byla chudá, tatínek byl chudý, děti byly chudé, služka byla chudá, chůva byla chudá, kuchařka byla chudá, zahradník byl chudý..."

Po přečtení zmíněného rozhovoru, mne napadlo zda Jan Švejnar je ne renomovaný, ale zda vůbec ekonom.

Mimochodem, takový rozhovor o ekonomii je to, co jistě nesmí chybět v lifestylovém dámském časopise, jehož hlavní přílohou jsou vzorečky dámských krémů a parfémů a pak několikastránkový průvodce luxusními restauracemi a nákupními středisky. Je to jen dalším důkazem skrytě vedeného marketingového ataku na psychologii lidí, produkující ve výsledku zvrácené myšlení nepoučitelnosti mezi reálnými příjmy a nutnými výdaji. (Jakkoli Jan Švejnar vybízí k šetření, obsah časopisu a jeho přílohy jsou s tím v přímém protimluvu a časopis celým svým ostatním obsahem říká: "No, no, vždyť ještě není tak zle! Tak, hohem utrácet!")

K tomu ještě dodám, že mne před pár lety "pobavila" i poznámka na téma jak šetřit v době krize: když máme výplatu, nakoupíme hlavně základní potraviny, abychom vydrželi do příštích peněz. Co dělat v případě, že nepřijdou nejen příští peníze, ale i ty aktuální, už příručka neříká. Návrh: šetřit úspory ze závratných výšin průměrného reálného minimálního platu mi přijde možná snad i žalovatelný, ale rozhodně zcestný. A podobné mi připadají rady našich ekonomů, ať již bývalých nebo současných, z jejich řad se rektutujících tradicionalistů atd. atp., o těch "za velkou louží" nemluvě.

Shrnul bych to asi do jedné věty. Sytý hladovému nevěří.

A obávám se, že dojde v budoucnu i na píseň Voskovce-Ježka-Wericha s textem: "Hej, křečkové a bařtipáni...".

A nemyslete si. Speciální policejní složky na podobné akce usilovně trénují...

P.S.: Tomu kamarádovi jsem tu půjčku naštěstí rozmluvil a měl jsem pravdu. Slíbené peníze dodnes, po víc jak týdnu, pochopitelně nemá a tak mu nezbývá než řešit aktuální, nikoli střednědobé věci, a sice, jak vyžít z důchodového minima.