Můj výživový poradce

„Hubnete, ale blbě,“ prohásil jeden lékař, takto známý doprovázený známou na své cestě z Izraele do Česka. Měl pravdu, jako všichni... Ale tím mi jen připomněl mého výživového poradce.

Když chlap překročí určitý věk, má na vybranou:

• buď z něj bude rachytik, ne nepodobný zasloužilým alkoholikům

nebo

• bude bandaska s bříškem připomínajícím hrušku

Mezi těmito dvěma polohami se sice vyskytuje rovněž dostatek chlapů – neboli ta škála je

0%––––––––––––––––––––––––––50%–––––––––––––––––––––––––– 100%

Jejich charakteristiku si ovšem odpustím, protože z mého pohledu si života užívat neumějí a je to jak v tom vtipu s notorickým běžcem. Údajně to snad byla i reálná situace, když někdo dotyčnému řekl, ať si spočítá, kolik hodin tím běháním strávil, promarnil, a co všechno mohl zažít jiného.

Nu, nejsem tak škodolibý.

Ve výroku onoho známého lékaře jsem spatřoval všechnu moudrost judaismu. Hlavně to v onen okamžik bylo od něho nejen nevychované, ale i značně netaktní. Co na tom, že měl pravdu.

Mužská menopauza je zdaleka o něčem jiném.

Licence zdarma použití „by [Contributor] via Pixabay“. https://pixabay.com/cs/photos/přestávka-časový-limit-pozadí-3788979/

„Krev máte skvělou, jenom tu nadváhu... jo a nula testosteronu,“ prohlásila moje osobní lékařka. To poslední tak trochu s náznakem pikantnosti.

Podotknu jenom, že dodnes o tom jisté osoby tak trochu pochybují.

Lékařka měla ovšem snahu s tou nadváhou něco dělat a poslala mne k výživovému poradci.

Přijal mne asi za měsíc. S příjmem měl zpoždění, zdržel se na obědě. A evidentně spěchal. Letmo pohlédl do papírů. Lemto přejel pohledem moji obézní postavu. Něco zapsal do počítače. A pak řekl:

„Bez pohybu to nepůjde.“

Podíval jsem se na něj pečlivěji.

Tohle že je můj výživový poradce?!

Byl to zhruba čtyřicátník, mírně plešatící, s upjatým MUDr. pláštěm ... ale hlavně: malé sudovité postavy. Neboli, zakulacující se v důsledku jeho sedavého života, špatné životosprávy a zřejmě i mírné přepracovanosti. Pohyb by potřeboval jako sůl!

Nic víc mi pan výživový poradce sdělit zjevně nehodlal.

Pokud se pamatuji, kývnul jsem hlavou, podali jsme si ruku a šli každý po svém.

A jak si asi domyslíte, v životě už jsme se neviděli.

P.S.: Děkuji Zdeňce Ortové za inspiraci.