Můj vánoční blog 2011

Dnes jsem našel v blogerské poště toto oznámení: "Milé blogerky, redakce OnaDnes.cz má pro vás vánoční nabídku." Blogerka sice nejsem, ale proč bych si nemohl na toto téma napsat blog?

Tokio - v pozadí Tokyo Tower

Milé blogerky, redakce OnaDnes.cz má pro vás vánoční nabídku. Zapojte se do naší nové soutěže a vyhrajte nejen zajímavé ceny, ale také možnost stát se spolutvůrkyní ženského webu. A co pro to musíte udělat? Stačí napsat blog na téma Vánoce. Před titulek napište heslo VÁNOČNÍ BLOG. Své soutěžní blogy můžete vkládat až do úterý 20. 12. 2011 (do půlnoci). Všechny příspěvky do soutěže, ať už veselé, smutné, poetické, fotografické nebo rozjímavé, pečlivě prostudujeme a nejlepší uveřejníme o vánočních svátcích na webu OnaDnes.cz.

Na mé mnohaleté minulé vánoce jsem se už navzpomínal dost a dost. Mohli jste si na příklad přečíst

• jak jsem trávil vánoce během vysokoškolských studií

nebo

• jaké jsem kdy dostával vánoční dárky

a také

• o nepřeberném množství vánočních blbinek

a ještě

• o vánoční atmosféře, kterou jsem prožíval v loni v Tokiu.

a konečně

• o vánočních trzích "diplomatických manželek a pracovnic".

To všechno už tu bylo a nic vám nebrání si kliknout na odkazy a přečíst si je znovu. Přesto se dá o vánocích i těch osobních psát na mnoho způsobů. Témat je nepřeberně.

Pro ty letošní vánoce se mi ale nabízí pouze jedno téma: láska a skromnost.

Miluji vánoční obrázky Josefa Lady. Dýchá z nich ta pravá atmosférá svátků klidu, míru a pokoje. Atmosféra českých vánoc, kdy dárky naděloval Ježíšek a žádný Děd Maróz nebo Santa. Ladovy obrázky jsou přímým protikladem našich konzumně spotřebních časů...

Ale i když jsem Ladovými obrázky okouzlen, nevolám po starých dobrých časech. Idylické obrázky byly vlastně svým způsobem kýčovitým odrazem drsné reality prvorepublikové chudoby.

Dnešní Lada by na stromek pravdpodobně navěsil televizory, eMPétrojky, fotoparáty, kávovary, a jiné a jiné předměty, které rozhodně k životu vlastně nepotřebujeme a jen si to namlouváme. Všechno to jsou totiž jen jakási šidítka a zástupná odhánědla v duchu dnešní chaotické doby, kdy je hlavním podtextem se milovaných spíše zbavit, zabavit je, aby neotravovali/y (zejména děti)... protože máme plnou hlavu starostí z práce, ze vztahů tamtéž; v současné době však oficiálně i 10% těch, kteří by si přáli pod stromeček spíše nějakou práci...

...možná třeba právě uklízečka, od nás z práce, které šéfová (externí firmy, jak jinak) před pár dny oznámila, že 23. prosince končí...

...nebo naopak jeden můj mnohaletý kamarád, který téměř po roce konečně našel odpovídající práci; a vzhledem k věku svým způsobem práci vůbec neměl šanci najít...

Co by tedy mělo být asi tím nejcennějším dárkem pod stromeček?

Neobviňujte mne, zejména Vy, milé dámy, z "harlekýnkového" sentimentalismu, ale asi nejcennějším dárkem byl měla být vzájemná láska.

Láska, díky které můj kolega byl podporován manželku a dcerou, než našel vhodnou práci; láska se kterou mu nepředhazovaly, že je doma příživníkem, že je třeba i feťákem, když už musel překonávat psychické problémy z nezaměstnanosti prostřednictvím psychofarmak... [A všem místní radilům doporučuji, aby se zdrželi "chytrých" poznámek, neb neznají ani okolnosti ani věk ani kvalifikaci kamaráda.]

Láska, kterou bude potřebovat ona uklízečka, aby se srovnala s oním "dárkem", a láska, kterou bude potřebovat, po dobu než si sežene novou práci, pokud ji vzhledem ke svému věku a nízké kvalifikaci vůbec sežene.

Rozhlédněte se ve svém okolí a nebojte se vy sami dát svým blízkým, kamarádům a známým k vánocům i kousek lásky.

Nebál jsem se ji dát kousek průběžně po celý rok i onomu kamarádovi a vězte, že jeho poděkování za celkovou podporu i za snahu mu dát tipy na práci, mne upřímně v hloubi duše dojaly, i když jsem to nedal nijak najevo. Nebál jsem se ji dát i formou útěchy oné uklízečce, která u nás pracovala nějaké dva-tři roky, a o důvodu výpovědi si myslím svoje...

...nebál jsem se ji dát i jednomu mému kamarádovi, který je spíše z těch životních tuláků a doživotních průšvihářů, a pomoci mu třeba i trochu materiálně...

...nebál jsem se na příklad včera dát lásku formou pomoci a extra práce s využitím veškeré mé profesionality v nyní již bývalé režisérské profesi... a pomohl jsem mu na speciálním veletrhu natočit jako kameraman novinářské interview s porno!hvězdou... a dnes jsem mu k tomu připojil rady, jak pracovat s natočeným materiálem a vybrat z něho podstatu...

...nebál jsem se dát lásku i mnoha jiným lidem, ať už přímým projevem nebo jinak.

Rozhodl jsem se na příklad letos, na místo obvyklých emailů, poslat mým nejbližším přátelům opět klasickou pohlednici, vánoční přání. Odmítl jsem letos masové klik a copy/paste přání, byť třeba s osobní pohlednicí, jakou jsem třeba rozesílal jako loňské Pé-eFko...

I ty vánoční pohlednice a přání do obálky jsem vybíral pečlivě. V rámci možností. Ladovy pohlednice aby letos pohledal... jednoznačně jsem zamítl "vánoční" pohlednice s betlémem Středního východu, tedy přímo Nazaretu, kde jsou všichni v arabských kefijách... To s českými vánoci nemá nic společného a na multikulti za každou cenu si nepotrpím (ani za minulého režimu "vlezdozadisté" u mne nebyli v oblibě).

K českým vánocům prostě patří sníh, vánoční stromek, kapr, bramborový salát, vánočka a cukroví, možná i ti koledníci a ponocný, jak to má Lada na svých kresbách.

Náš letošní vánoční stromek stojí od včerejška. Nebyla to ani moje zásluha ani moje rozhodnutí. Přišel jsem domů a prostě stál. Prostě a prostý, ohleduplně k přírodě umělý jako vždy, jen pár řetězů s mini ozdobami a svítící řetězy. Donutilo mne to k zamyšlení. Není tenhle stromek vlastně krásnější než ty stromky přepatlané desítkami ozdob, čokoládových kolekcí, girland a pod.?

Trochu mi to připomnělo, jak jsme jednou, jako parta študáků, udělali vánoční stromek prostě v lese. Ozdobili jej ořechy, jablky a jinými dobrotami pro lesní havěť. V ruce zapálenou svíčku jsme zazpívali koledy, popřáli si vánoce a rozešli se v klidu a pokoji domů.

Ten včerejší vánoční stromek mi svojí ozdobnou prostotou připomněl ještě jeden pocit, který jsme si tehdy odnášeli domů, a který ten náš včerejší stromek ve mně vyvolal. Odpověď už znáte.

Ano, vzájemné porozumění, pochopení, ohleduplnost, souznění a vůbec všeobecně LÁSKU.

Kterou přeji pro letošní vánoce i vám.