Modernizace nebo Potěmkinovy vesnice?

"Tak nevím, je tam nahoře na lešení socha nebo zedník? .... Zedník! Teď se to pohnulo!"

Jakkoli začínám poměrně otřepanou anekdotou, téma mého blogu je poněkud jiné.

Bydlím na sídlišti, které bylo postaveno v 60. letech 20. století. Za své tehdy vzaly desítky malých domlků vesnice s původním jménem Hlúpětín - zato známé již ve 14. století... A jako vesnice Hloubětín se rozrůstala i jako součást Velké Prahy, naposledy pak v 30. letech (dům, ve kterém bydlím nesl letopočet 1937).

60. léta pak přinesla do Hloubětína dobrodiní v podobě moderní činžovní zástavby, známé taneční čajovny "Havana" a prodloužení tramvajové tratě o 2 km. Činžáky se zakously nejen do staré zástavby, ale na severu také do zemědělských polí - čímž vznikla svébytná kombinace staré vesnice s modernismem.

A léta běžela. 80. léta přidala autostrádu, část spojnice dálnice směr Průmyslová - které za oběť padly stovky vzrostlých stromů a také si spojnice ukrojila další kus historického bydlení... mezi námi, rodinných domků, sporadicky udržovaných, občas poněkud nevyhovujících, ale v mnohém možná pořád lepší než ty kumulační činžáky, které na druhé straně přinesly bydlení tehdy desítkám mladých rodin.

A léta běží. I ty činžáky začaly pomalu dosluhovat a potřebují obnovit, renovovat, oprášit... A tak postupně dostávají činžovní domy 60. let především nové opláštění.

A tady mi připadá, že jen ten zakopaný pes. Dobře, zastřešení a opláštění, ano. A dál? Co rekonstrukce bytových jader, vodovodního, plynového či odpadního potrubí a elektrické instalace...? Co okna...?

Jistě, odněkud se začít musí, ale nemám povědomí, že by se rekonstruovalo pod povrchem uvnitř dál.

Připomíná mi to Potěmkinovy vesnice. A NEBO "rekonstrukci" u mne doma, kdy v nájemním bytě zmodernizovali starou podlahu s polotrouchnivějícími trámy tím, že na to prostě nabouchali dřevotřískové desky a potáhli linoleem. A pod tím to prostě dál pracuje a žije si svým skrytým životem...

Úplně nejvíc mne v tomto směru překvapil výrok jednoho arabského muslima v jedné práci, který na dotaz, jakto že si dává smažený vepřový řízek, promptně odpověděl: "Pod strouhanku Alláh nevidí."

Inu, tady taky pod "strouhanku" nikdo nevidí. Ale skoro raději bych bral tu Potěmkinovu vesnici. Tam za tím opláštěním nebylo nic. Tady je to jen otázka zubu času... Už dopředu se děsím tohoto odkazu dalším generacím.