Mix omeleta z dovolené v Egyptě 7

Co může být krásnějšího, než si přivézt z cest na památku nějaký ten suvenýr? Schraňovali je i cestovatelé dr. E. Holub a A. V. Frič. A i když si nemusíte zrovna přivézt domů Indiána, suvenýry vždycky potěší.

Při  naší minulé, listopadové 2021 cestě do Egypta, jsme nakoupili tolik "drobností", že jsme museli přikoupit kufr. Obdobně se nám vedlo v roce 2016 v Japonsku.

Marná sláva, občas se člověk utrhne.

Tentokrát jsme měli vytyčený jiný cíl: žádné velké suvenýrové nákupy! Budete se divit, podařilo se! I když, pochopitelně, drobným nákupům jsme se nevyhnuli. Jak u místních obchodníků, tak v nedalekém obchodním centru.

Samozřejmě, srovnávat to s vědeckými artefakty pánů cestovatelů Holuba a Friče, je nesmysl. My jsme v podstatě nakupili pouze suvenýry. Za nějakými "pravými" etnografickými nákupy bychom asi museli přinejmenším k beduinům, ale ne do supermarketu. Inu, legrace musí být.

A tak tedy turistické nákupy.

Už jsem se zmiňoval. že Hurghada je v tomto směru dobře vybavená. Všechny vedle sebe sousedící resorty mají své obchůdky... i když, jak už víte, pamatují lepší předcovidové časy.

Samozřejmě, že nejprve začínáte s nákupy v místě hotelu. Ty dva nejdůležitější byly v našem resortu Aladín hned vedle vchodu k recepci: lékárna a sportovní potřeby.

Obchůdků bylo ale docela dost a také jsme do několika z nich zvědavě zavítali. Na základě zkušeností z loňského listopadu jsme nejprve nic nekupovali. Napřed jsme jen očumovali a navazovali kontakt. Z toho momentu také pochází následující fotografie.

Ne, ten klobouk jsem nekoupil. I když spousta lidí tvrdila a tvrdí, že by mi slušel. Měl jsem před lety podobný v černém. Nicméně, protože ležel bez užitku, věnoval jsem jej posléze synovcovi, který hraje v amatérské country kapele, A dnes už jí v podstatě šéfuje.

Důležitější byly pro nás další dvě návštěvy, spolu se synovcem. A to už jsme nakupovali i dárky.

Tady bych měl asi i vyfotit ono triko ze zadu, ale raději zůstanu decentní. Velbloud je tam totiž ze zadu rovněž. (To je ten takzvaný "turistický humor".)

Upřímně, každý ten obchůdek pro nás vypadá spíše jako vetešnictví. Jsme přeci jen zvyklí na trochu jiný styl prodeje. A nezřídka narazíte na turistické zboží více než nevkusné. Člověku je pak líto výtvarného designu, kvality látky... ale, nezlobte se na mne, tohle opravdu ne!

Obchůdky byly jinak k nalezení všude, kde se turisté hromadí. Pochopitelně i u moře. Tady ovšem hlavní atrakcí byl velbloudář, který nabízel jak fotografování, tak i jízdu na velbloudu.

Jak se můžete přesvědčit, ani tady nás neminuly umně pískem vysypávané nádobky (nápis v ruštině ponechávám bez komentáře). Ale i jinak bylo docela dost dalších turistických obchůdků a také něco jako bar s oním místním alkoholem. Ten byl sice zdarma, ale obávám se, že následné léčení jater už tady určitě zdarma nemají.

To jsou tedy tak řečené...

Malé a ještě menší obchody

Potkáte je všude, kde jsou turisti. Jestli je něco děsivého na turistických výletech, za památkami jako jsou v Luxoru, tak to jsou právě ony. Umně vyvedené cesty k pokladnám a k východům jsou lemovány obchůdky. Nejčastěji typu bazar - prostě napůl prodej na zemi. To by ještě nic nebylo hrozného nebýt toho, že se na vás po celých pět minut vrhají různí prodavači a vnucují vám své zboží. Jak už jsem psal minule, byli jsme před tím důrazně varováni průvodcem našeho autokaru.

Aby nás pak on sám vzápětí nahnal do náruče jednak prodavačů papyrů, kde jsme tedy nakoupili. A pak do náruče prodavačů alabastrových a jiných řemeslných výrobků z kamene.

Papyrus jsme, jak už víte z předchozích blogů, zakoupili. My "Strom života" a synovec tygra. Tentokrát vám tedy nabízím foto obou papyrů, kde je Strom života vidět opravdu jako papyrus, nejen jako výřez obrázku.

Kde, jsme opravdu nic nekoupili, byla ona řemeslná dílna - kam jsme byli rovněž nahnáni naším průvodcem výletu do Luxoru. Především, máme doma i tak dost lapačů prachu.

A dále - úžasným "šokem" byl i to, když se najednou zhaslo a my jsme se měli pokochat fosforeskujícími figurkami. O onom světélkování se nám snažili namluvit, že jde o přirozenou speciální vlastnost. Nu, ne nadarmo jsem žil 10 let na Jáchymovsku, abych měl z takového světélkování dostatečný respekt. A mé první vzpomínky na zázračně svítící suvenýry pocházejí z dětství. Měli jsme jakýsi stojánek s krápníky z Macochy. Ty byly vpáleny do plastové destičky a rovněž takto svítily ve tmě.

Tady to máte na spojených foto oboje najednou. Za víc to v našich očích nestálo.

Obchodní, "nákupní" centrum

/což je samozřejmě svým způsobem tautologie/

Pro každého správného nákupního magora, mezi které se tak trochu také počítám, je doslova rájem obchodní centrum.

Můžeme si za to ale sami. Zlikvidovali jsme v 90. letech dětská hřiště, zábavné pořady, dětská divadla; sportovní, výtvarné a jiné zájmové kroužky přestaly být zdarma... Zbytek obsadili bezdomovci, stejně tak jako jste nestačili prohrabovat pískoviště od feťáckých jehel a psích extrementů... Zapomněli jsme na slušnost, ohleduplnost a odsuzovaných pár výchovných facek by bylo opravdu vždy na místě.

Kam s nimi? S rodinkami s dětmi apod.? Zrodil se tedy nový fenomén: nákupní centrum.

V mém případě je to ovšem klika, že rád nakupuji, protože poloslepý přítel pochopitelně nic nenakoupí. A tak se minimálně jednou týdně už s důchodcovskou nákupní taškou na kolečkách vydávám do místních obchodů, po jednotlivých akcích na zboží a... co bych se rozepisoval, znáte to sami.

Proto mne svým způsobem potěšilo, když jsem zjistil, že sotva kilometr od nás je tzv. Senzo Mall.

Ne, nečekejte žádné zázraky. Je to obchodní centrum postavené na stejném principu jako ty naše. Světové značky, místní butiky, hypermarket, fastfoody, místní obchodní stánky. Tečka.

Ale všichni si namlouváme, že zrovna tady najdeme nějaký zázrak, který stojí za to koupit!

Našemu zájmu, uprostřed ploch, neunikly kiosky s místní nabídkou. Čaj a káva, ehm - cigarety, vonné soli, vonné oleje... O proti známému úsloví, obsluha zde byla spíše drzá, než vzorná; ceny pak nemírné. Nekoupili jsme nic.
 

Do hypermarketu jsme zašli několikrát. Především jsme porovnávali ceny a docela vážně v legraci jsme uvažovali, že koupíme bednu oleje a povezeme domů do ČR.

Přítel z té nabídky zcela vážně uvažoval o tlakovém hrnci i u nás prodávané značky, ne tak tohoto modelu, v objemu 2,5l. Sešlo z toho jen proto, že se nám nechtělo vézt takovou krabici. Inu, snad to seženu u nás nebo přes internet - aspoň mám vhodný tip na vánoce.

V obchodním centru jsme neodolali a zaskočili do místních fastfoodů. Po unylé stravě z hotelové jídelny to byla příjemná změna, i když zas takový zázrak to nebyl.

Neodolali jsme zmrzlině... no spíš nám to připomínalo, že sladkostí byla jakoby vyrobená z kondenzovaného mléka. Zmrzlině ale nikdy neodolám a musím aspoň ochutnat.

Čemu jsem naopak odolal, bylo místní moderní "umění". Stejně jako v Marsa Alam, v Zanzibaru, tak i tady v Hurghaně. Upřímně: toto jsou opravdu spíše suvenýry než něco originálního.

Co nás překvapilo, že zde bylo prakticky prázdno.
Pochopili jsme rozdíl. až když jsme sem přijeli podvečer. To tady bylo opravdu v celém centru plno. A kde nebylo k hnutí a moje objednávka se změnila v dorozumívací dobrodružství, to byl místní "mekáč". Připomnělo mi to neméně "veselé" dorozumívání se v mekáči v Tokiu. Jenom stále nechápu, když řeknu prodavači "menu" a ukážu mu na něj ať už na papíře nebo na tv displeji, že není schopen pochopit co chci. Co mne potěšilo, byl jednak ochotný vedoucí mekáče, který nám hotovou objednávku přinesl ke stolu. A také to, že přítel si mohl zase jednou dát "filet-o-fish burger", který miluje a který u nás zcela zmizel z nabídky.

To už jsme ten večer v hypermarketu spíše dolaďovali nákupy, jako třeba čaje, koření nebo nějaký ten suvenýr.

Odměnou nám byl celkem romantický pohled na večerní obchodní centrum a tím můžeme tuto nakupovací kapitolu ukončit.