Mix omeleta z dovolené v Egyptě 6

Kamkoli přicestuji, rád ochutnám místní jídlo. Většinou mi to chutná a většinou se to obejde bez následků. Jídla v resortech mne ale moc neuchvacují. I když se taky dají zažít věci!

Nebudeme si nic nalhávat, člověk je tvor prožraný. Tedy, pokud na to má a pokud k tomu má příležitost. Ani Češi nejsou výjimkou. A takové stravování "all inclisuve" - volně přeloženo "přežer se, jak můžeš" - to je pro nás přímo slast! A ono vytoužené "létání pečených holubů do huby".

Upřímně, zažil jsem all inclusive již několikrát. Opravdu nemám nic proti. Chápu, že v mnoha případech jde o bezodpadové technologie.

Že nevíte, co mám na mysli? Přečtete si "Profesionální ženu" od Vladimíra Párala. Tam je to vysvětleno dokonale.

Jak říkám, nikomu to nevyčítám. Jsem poměrně nevybíravým konzumentem; i když s přibývajícím věkem čím dál náročnějším i mlsnějším. Pochopitelně. To je to otevírání nových obzorů. Už mi nestačí obyčejné kuře, nejraději grilované nebo plněné bylinkami, puding (ten britský slaný) jedině jako puding a la chipolatta, nevadí mi jíst mořské potvory a tak všelijak.

All inclusive pro vás začíná zpravidla už na letišti. Tedy s tím, co si přinesete z domu. Odlety bývají v tu nejpitomnější dobu. A nejlépe někdy tak, že musíte být v jednu v noci, ve dvě na letišti... Nechcete-li se zruinovat nákupem fádních sendvičů na letištích, předražených káv a vod v láhvi, pak si berete "all inclusive" už z domu. Někdy je více lépe; při nejhorším pak zbytky (řízek s chlebem, plněný toast apod.) uchováváte v ledničce na pokoji, do jejich úplného... ehm, vyhození.

Pravé all inclusive začíná pochopitelně registrací v hotelu a přicvaknutím plastové pásky kolem vašeho zápěstí. Tento zázračný proužek vám otevře dveře k "mléku a strdí". Samozřejmě, že až po registraci na recepci. To podle času i podle toho, zda jsou na vás na recepci hodní s časem přiklepnutím a na konci i odejmutí proužku. A vyhladovělí, se vrháte do jídelny.

Chvíli to trvá, než se zorientujete, ale pak už se cpete, jedna radost.

Poměrně rychle vychytáte zdejší systém. Co je a co není k snídani, obědu i večeři. Co pochopíte ještě rychleji, že obměna jídel je relativně malá. Šetrnost je na místě a plýtvat se také nesmí.

Tady máte klasický příklad: k snídani se nesnědl salám - šup s ním do salátu!  Ani krůta a jiné drůbeží se předevčírem nesnědlo: uděláme z toho plněnou rolku pro studený bufet. Pro teplou kuchyni jsou nejvhodnější lasagne plněné masem. Nebo něco jako "čevabčiči". Tam se vejde všechno.

Každopádně, největší nabídka všehochutí byla asi opravdu v salátovém bufetu.

Celkově ale musím říci, že jídlo, i když bylo málo solené a minimálně kořeněné (i vzhledem k dětem), mělo svoji standardní kvalitu. A v sekci, kde byla obměňovaná kuchyně se střídaly křepelky, kuře, kachna i krůta a nakonec zde podávali i grilované celé krevety.

Milovníci těstovin si přišli na své pokaždé - to když bylo podáváno spolu s tomatovou nebo bešamelovou omáčkou. (Bohužel, po nich vás začne brzy bolet žaludek, pokud to nestřídáte s jinými jídly.) K selhání zde došlo pouze v okamžiku, kdy jsem se zeptal, jestli by k tomu byl i sýr. "Nemáme," zněla logická odpověď.

U sladkostí jsme si mohli vybrat mezi zákusky a ovocem. Zákusky sice vypadaly různorodě, ale chutnaly prakticky stejně. Sladší už byla jenom baklava, která se také asi dvakrát podávala. Ovoce bylo mango, citron, meloun.

Jak ale říkám bohužel, rozmanitost vám vydrží tak na týden. Po delším pobytu si říkáte: "A co si mám dát k jídlu, vždyť tu nic není."

Ale to je spíš svým způsbem pomluva a vina lidské povahy. Jídlo zkrátka bylo, bylo kvalitní a nikdy nedošlo. Zdejší šéfkuchaři svoji práci uměli.

Abych vás nenudil detailními popisy, tady máte malou galerii. Docela byste měli obdivovat naši vynalézavost, se kterou jsme dokázali už po týdnu jídla kombinovat.

Jídlo, jídlo, jídlo

Jestli jsem se důsledně něčemu vyhýbal, bylo grilované maso. Pominu přípustnou dávku karcinogenů. Podstatné je, že při tom rychlogrilování to maso nebylo dostatečně propečené... a kdo tomu podlehne, ať si na následky stěžuje sám sobě.

Máme ale také pár zážitků - poněkud kuriozních.

Jedním z nich jsou pochopitelně hosté. Ty vám logicky neukážu, ale kdo miluje panoptikum hemžení lidstva, tady se vyřádil. Mezi obskurní exempláře patří třeba turistka, která přijela ve frizúře i módě právě zesnulé královny Alžběty II. Zhola nic bych nevyčítal partičkám mládeže, či několika macho plejbojům... i když to byla občas zábava pozorovat, jak si obě kategorie čechrají peří.

O to víc na zabití byly menší děti. Jejich nevychovanost a hlučnost byla opravdu přes čáru.

A co víc, jejich řev byl spolehlivě doplňován hudbou, která vás měla oblažovat. Bohužel, správa hotelu zakoupila před 20-30 lety jednu hudební produkci a ta hrála od rána do večera. Jen málokdy, a k naší radosti, zapomněli hudbu pustit.

Další příspěvek bych rád věnoval tomuto džusovému mládenci. Ten se mi snažil namluvit, že jeho maminka je Češka. No ani na něm osobně, ani na jeho "znalostech" češtiny to nebylo znát. Navíc za dva-tři dny zapomněl, co mi říkal. Samotné džusové nadšení mu vydrželo asi týden, než se mu přístoj definitivně porouchal. Pak už jen mixoval v mixeru melounové smoothie, za poměrně malého zájmu.

Kulinárním překvapením bylo občas, když měl někdo narozeniny. To se shromáždili všichni číšníci ve žlutém. Jeden z nich měl dort, druhý v ruce velkou tamburinu. Organizovaně chaoticky, za zpěvu "a capella" gratulační písně, donesli dort k dané oslavenkyni nebo oslavenci. Sice to mám zachyceno i na videu, ale díky GDPR (aspoň víte, komu máte poděkovat) vám sem dám jenom fotografii.

Jestli nám něco vadilo a bylo to do očí bijící, tak to bylo arabské, ale i ruské plýtvání. Oni v podstatě stolují stejným způsobem. Nemám teď na mysli ten bordel, který po sobě vždycky zanechají. Jde o to, že si vždycky nanosí nikoli to, co si chtějí dát k jídlu, ale z celé nabídky jídel ode všeho - aspoň jeden talíř. Něco sní, a co ne, nechají prostě na stole a odejdou. Vždycky nám tohle obrovské plýtvání vadilo a to jsme si mysleli, že nás v tomto směru už nemůže nic překvapit.

Vrcholem byl totiž skandál u sousedního stolu. Tady seděla mohutná mladá žena v hidžábu. Když napíšu mohutná, tak je to slabé slovo. Řekl bych, že i Helena Růžičková ve svých nejlepších kilech by jí zůstala ještě dlužna. Spolu měla tato žena ještě dvě holčičky. Jednu tříletou v kočárku, druhou tak šestiletou.

Všiml jsem si jich až v okamžiku, kdy k ní přistoupil manažer a se sepjatýma rukama jí začal cosi vysvětlovat. A dotyčná mu začala rozhořčeně odpovídat. Podle mne to probíhalo asi takto:

• "Madam, já si vás velice vážím a jsme rádi že vás tu máme, ale nezlobte se na mne - nandat si tolik jídla pro tři osoby..."
• "No, dovolte, snad mám právo se najíst! Já i moje děti."
• "Jistě, madam, od toho jsme all inclusive, ale ve vašem případě je to, co jste si vzala, opravdu přehnané."

Dotyčná prohlásila něco v tom smyslu, že chce mluvit s manažerem restaurace. Ten se po chvilce dostavil... a následovalo totéž v bledě modrém. Dotyčná už pak pusu prakticky nezavírala. Ale když zjistila, že se jí neustálým drmolením nedaří dosáhnout svého, uraženě se sebrala, nechala vše na stole a odešla. Ještě chvíli obtěžovala číšníka, který byl u vchodu, a pak odešla. Už jsme ji v jídelně nikdy nepotkali, takže mám pádný důvod se domnívat, že odjela.

A celá záležitost skončila tím, že ke stolu přišel manažer a celý ten její stůl si vyfotil. Já to stihl ovšem ještě před ním, když se dotyčná balila a měla na stole ještě svoji tašku. Posuďte sami.

Ve světle této příhody má žertovná fotografie působí už jen jako slabý odvar.

A pokračování opět příště.

P.S.: V úvodu jsem napsal: "Kamkoli přicestuji, rád ochutnám místní jídlo." To ale většinou v resortech s all inclusive nabídkou nenajdete. Tak tomu bylo i zde.