Pane Faltýne, Váš článek je téměř vědecké pojednání - a proto (možná) netáhne. Přitom si myslím, že různé soutěže, " (i losy a výhry) "táhnou," přesněji řečeno některé typy lidi přitahují - jako jsem například já... A nejde mi ani o nějakou konkretní výhru, o nějakou věc, anebo o sumu peněz, ale o tu iluzi, že snad budu mít jednou štěstí, štěstí ve hře. . Jako dítě jsem si ráda kupovala z dvě koruny štěstíčko, nebo "kočku v pytli"- jak jsme tomu, my děti, říkávaly, a těšila jsem se co tam najdu. A z výhry jsem měla radost i když za mnoho nestála... Laciný dětský prstýnek se skleněným očkem, náramek na gumičce z korálků, lízátko a tak podobně. A ještě dnes tomu pokušení občas podléhám. Proto, když mám občas cestu na blízkou poštu, mám "trhání" koupit si stírací los.... A znáte to - po jeho setření většinou nula - a když už, tak dvacka... V tom případě okamžitě los vyměním za jiný - a pak už zpravidla nic... . Nevadí, i to mi stojí za to napětí - budu mít dnes štěstí, anebo ne? A když ne, věřím, že zisk z prodeje těch losů aspoň podpoří nějakou bohulibou charitativní akci - která pomůže potřebným. A pak - máme to u nás proti zklamání z ne-výhry (klausovsky) parádně psychologicky ošetřeno. A to příslovím

"neštěstí ve hře, štěstí v lásce." A mít v lásce štěstí je přece daleko větší výhra než výhra v nějaké soutěži... Někdy přímo doživotní. A tak se klidně zúčastňujme různých soutěží (samozřejmě ne těch vyloženě podvodných), a kupujme si losy s nadějí, že vyhrajeme. A když nic, žádné neštěstí, láska nám to jistě vynahradí. Hodně štěstí vám přeji.

A někdy přímo celoživotní...

Jak tak koukám, tak to také netáhne

To mi bylo jasné - ale protože mám smysl i pro černý humor, tak jsem se rozhodl to napsat a vysmát se tím sám sobě.