Měsíc v Malajsii a Thajsku - z jinde nakonec domů - 12

Všechny cesty vedou nakonec domů. Po téměř čtyřech týdnech se na to těšíte a zbývají vám už jen maličkosti. Jako třeba přikoupit - ?

Je to jasné, vzpomínky jsou vzpomínky - zážitky zážitky. A vaše zavazadla čím dál víc představují cirkus na kolečkách.

Deset dní v thajském Krabi uplynulo a vy se loučíte jak s nádhernou přírodou, tak s neméně nádhernou sochou ležícího Buddhy. Tu vám doporučili navštívit známí. Ale sochu nenavštívíte, protože se zrovna opravuje silnice a celý areál – takže jedině „ulovíte“ podobnou fotku cestou na letiště, jako já.

V Kuala Lumpur vás cesta z letiště přivítá deštěm a večerní dopravní zácpou.

A za dva dny – domů do Prahy!

Jenže do té doby máte ještě pár úkolů. Tak například zjistíte, že máte nakoupeno tolik věcí, že nekompromisně musíte přikoupit nový kufr. Už se to pomalu stává naší tradicí.

I vydáte se do obchodního centra Petronas Towers a pak si namlouváte, jak výhodně jste nakoupili. A předběhnu: pracovice na přepážce je při odbavování do letadla natolik milá, že nám ani nezapočítá ten extra menší kufr, ačkoliv v letence máme povoleny jen dva kufry místo tří.

Za deset dní se ovšem dokáže spousta věcí změnit. To jsme zjistili, když jsme kufr kupovali. Před naším odletem byl ústředním motivem v Petronas Towers svátek Derpawali. Když jsme se vraceli, po výzdobě ani památky a probíhala zde akce známé módní společnosti.

A co naopak přibylo: v donutové cukrárně začali už hrát na Halloween a vyrobili donut ve tvaru pavouka. Mezi námi, moc mi to nechutnalo – bylo to celé takové chuťově připomínající prášek kypřidlo.

Pak nás čekala ještě jedna důležitá záležitost. Dojeli jsme k přítelovu bratrovi pro nové oblečení. Ušil je ze sárí, které jsem před dvěma roky přivezl z Indie. A musím říci, že se mu to povedlo skvěle.

A pak už jen opravdu zabalit, rozloučit se a odlet domů.

Na rozloučenou zamávat plačící sestře...

...naposledy vyfotit místní pamětihodnosti, které potkáte cestou...

...trochu se občerstvit na letišti.

A pak se vydat na cestu domů. Přetrpěl jsem během letu programy z obrazovek v sedadlech, šťastně jsme se díky asistenci dostali do transferu v Abu Dhabi. Odolali jsme „duty free“ cenám; i když já jako bývalý dýmkař jsem silně pokukoval po luxusních dýmkách – naštěstí 1000$ za kus a více bylo jednoznačně nad mé po dovolenové finanční možnosti. A potom už opravdu směr Praha!

Doma jste rádi, že jste doma, co si budeme povídat. Zbývá vám podarovat známé i sebe dárky, které jste nakoupili. A také vyzvednout kocoura z „letního bytu“, neboli od známých, kteří byli tak laskavi, že se o něj po všechny ty 4 týdny starali.

A jako vždy, nakonec vaše oko libě spočine „na tom našem“, protože tady jsme vyrostli a tady jsme doma. Ať se pro změnu zahraniční turisté kochají naší Prahou!

Všechna foto: autor