Měsíc v Malajsii a Thajsku - tady je jinde - 3

Část Čechů rádo cestuje do exotických končin nejen za přírodou nebo jídlem, ale i za nákupy. Přiznám se, že i já se v tomto druhu exotiky ztrácím docela rád.

V Malajsii panuje tropické klima s celoročními teplotami mezi 21 °C a 32 °C a vysokou vlhkostí. Hlavní město Kuala Lumpur má stabilní denní teploty kolem 30–33 °C. Vlhkost vzduchu je zde celoročně vysoká, často přes 80 %, a je hlavním faktorem, na který je třeba se připravit. Malajsie je ovlivněna monzuny, které přinášejí deštivé období. Obvykle neprší celý den, deště bývají krátké a osvěžující.

/Tolik přehled AI v Google vyhledávači – upraveno/

Fotografováno skrze okno auta.

S přibývajícím věkem jsem v tom vedru a vlhku rezignoval na velké chození pěšky mimo budovy, na jízdu městskou dopravou, zejména pak metrem. V tom podnebí je to pro mne už občas utrpení a já nevím, proč bych se měl přemlouvat k nějakým rekordům.

Zkrátka, začal jsem jezdit taxíkem, a sice jeho zdejší variantou „Grab“. V tom neuvěřitelném podnebí je to pro mne zkrátka úleva a ceny jsou velmi přijatelné. Průměrná cena mých cest po městě se pohybovala kolem 120 Kč za 6-8 km (Od mého hotelu Chambers Residence do KLLC Petronas Towers). Jen občas docházelo, zejména večer k drobným problémům – poloha v aplikace občas vypadávala a tak mne Grab čekal na protější straně silnice, za šestiproudovou silnicí... někdy to bylo drama se domluvit. Jednou, ke konci pobytu, jsem takto dokonce řidiče odměnil pár penězi navíc (platí se kartou i hotově), za to, že v dešti přejel přes ty křižovatky pro mne a pro přítele tam, kam bylo potřeba.

U obchodních center plynulý provoz taxi všeho druhu organizuje místní ochranka.

S novým dnem nastal pro mne samostatný úkol: návštěva Central Marketu. Byl to koncem předminulého století skutečný farmářský trh. Postupně se přeměnil na obchodní market... V 70. letech minulého století byla budova zachráněna před demolicemi a později přebudována do dnešní podoby, coby vysloveně turistická tržnice. I sem jsem dojel, pochopitelně, taxíkem.

Pojďte se se mnou projít aspoň částí tržnice a pokochejte se místní atmosférou. Věřte mi, že peněženka tady odolává jen těžko.

Už v nejbližším okolí budovy tržnice – vlastně v přilehlé ulici – najdete spoustu obchůdků, stánků i restaurací. A jak bylo řečeno, je zde hlavně turistická nabídka – včetně tedy toho, co by se dalo nazvat lidovými řemesly.

Stačí pak vejít dovnitř a oči přecházejí... doslova se v tom ztrácíte. Je to dobře vymyšleno. Dříve nebo později vám stejně oko na něco padne a vy koupíte.

Co jsem tady v té nepřeberné nabídce hledal já?

Jedinou věc! Batikové obrázky – přesněji řečeno ruční malbu na textilii. To byl totiž onen nákupní úkol, který jsem dostal. Prošel jsem celé ty prostory velmi pečlivě. A nenašel jsem nic, až na jednu výjimku. Přesněji řečeno, našel jsem obrazů víc u jednoho obchodníka – ovšem velikostí nevyhovující. Takže jsem ani nechtěl vidět, co je na textilu namalováno. Obrazy velikosti typu A 1 (59x84 cm) se dajÍ těžko převézt.

Až když jsem se vrátil k hlavnímu vstupu do tržnice, na informacích, na opačném konci mi poradili. „Vyjděte na druhém konci z budovy a přímo naproti máte řemeslnou batikovou dílnu.“ Tak jsem si to dal celé znovu.

Ale stálo to za to!

Měl jsem za úkol koupit 4 obrázky, ale říkal jsem si „To známe!“ Pak bude jak objednavatel, tak všichni ostatní litovat.

A tak jsem poprosil slečnu prodavačku, postavil se před zeď, kterou vidíte na prostředním obrázku a začal „sundavat“. Když už byly ony 4 obrázky vybrány, řekl jsem si: „A co si vlastně přivezu z Malajsie já sám?“ I koupil jsem jeden obrázek pro sebe.

Slečnu prodavačku to potěšilo, stejně pak ji její kolegyně „u pokladny.“ Navíc je potěšilo, že platím hotově. Jeden zarámovaný obrázek stál cca 260 Kč (50RM). Nezarámovaný byl v přepočtu za 180Kč. A ve finále jsem u pokladny spatřil ještě další dva obrázky v jakémsi lehkém rámu a okamžitě mi vytanulo na mysli, kterým dvěma dámám je darovat na přítelově pracovišti. Úplná tečka to ale nebyla – i když pro ten den ano a já odcházel nadšeně s pečlivě do fólií zabalenými obrázky. Za dva dny později jsem do tržnice na krátko zavítal ještě jednou a neodolal jsem dalšímu nákupu – opět cíleně pro jednoho známého.

No, řekněte, stálo to za to!

Na objednávku

Obrázek pro jednoho známého

Můj obrázek

Ve finále mi zbyl pouze jediný obrázek – navíc ze zcela jiného obchodu. Rám jsme na něj dokupovali tady v Čechách.

Obrázek ale v Čechách nezůstal. Dal jsem jej jako dárek našemu zahraničnímu kamarádovi. Takže obrázky se využily tentokrát opravdu mezinárodně.

Tím nákupem moje „akce“ ten den skončily, večeři nepočítaje.

No a další den jsem si udělal tak trochu pro sebe.