Měsíc v Malajsii a Thajsku - opravdu jinde - 2

Češi rádi cestují do exotických končin. Možná i proto, aby si pak zase připomněli, jak chutná vepřo knedlo zelo nebo dovezli pár exotických artefaktů. Pro mne je to ale především o poznávání místního života.

Úvodem minulého blogování jsem vám zatajil (zcela neúmyslně) jednu zásadní věc. A sice termín mé cesty.

Proč se o tom zmiňuji? Protože jsem neměl šanci zúčastnit se letošních voleb do parlamentu. Letušky volební hlasy nepřijímají, ani s případným voličským průkazem nebyla šance stihnout náš zastupitelský úřad.

Protože vím, jak dlouho trvá, než se vymotáte po příletu vůbec z letiště: letišní „metro“ transfer, pas, zavazadla případně opravdu celní kontrola, přinejmenším scanerem... potřebovali jsme vyměnit peníze, koupit SIM kartu atd. a pak cesta vůbec z letiště do města.

Cestou z letiště spatříte řadu architektonicky unikátních staveb.

Nevěřte průvodcům tvrdícím, že cesta trvá 1 hodinu. V průměru do centra počítejte až s dvojnásobkem – a to pokud zrovna nejsou zácpy. Opravdu záleží na tom, v kterou hodinu cestujete.

Toto ještě není zácpa, ale běžný provoz.

Náš druhý den v Kuala Lumpur jsme začali návštěvou bratra Jakfara, který je krejčí. Z cesty do Indie jsem přivezl sárí a přítel se rozhodl je nechat přešít na oblečení pro nás dva.

Je to část rodiny, kterou přítel rád navštěvuje, protože paní domu skvěle malajsky vaří. Přiznám se že pro mne je to vždy pouze společenská návštěva. Proč? Jedno z nejoblíbenějších jídel „laksa“ zásadně nejím. Nemám rád tuto rybí polévku, navíc s poněkud do kysela navinulou chutí a dlouhými bílými nudlemi „udon“, které si nevím proč asociuji s nějakými červy. – Když dojde na další chody: pálivost je na nejvyšším stupni. – Takže zpravidla jen popíjím přeslazený čaj, vodu nebo limonádu.

Nejčastějším příborem v Malajsii, v běžných rodinách, je stále pravá ruka.

Na vesnici se bydlí v přízemních domcích – respektive jednopatrových, kam si majitelé pod střechu přistavěli např. ložnici. A tak se bydlení postupně rozrůstá, jak věcmi tak funkčností prostor – zejména v návaznosti na počtu bydlících.

Původně obývák, dnes cokoli. Z garáže je zahradnictví, včetně akvária s domácí rybou... zatímco auto stojí před domem.

Takže ony jedno- a dvoupatrové domky jsou typické pro vesnici, čtyřpatrové, kde jsou v přízemí obchody - to je už městys.

Po změření oblečení jedeme do jednoho z řady obchodních center „Ampang Jaya“. Smůla je, že zde zrovna probíhá festival jídla a tak se nechytáme. Projíždíme parkovištěm sem a tam a já zjišťuji, že asi nejrozšířenejší domácí značkou zde již není malajský Proton, ale jiná zdejší značka Perodua.

Jedeme do jiného obchodního centra a já zjišťuji, nakolik je zde všude volnost podnikání. Živnost stačí ohlásit a pak už se jen domluvit s majitelem a můžete – třeba přímo na parkovišti obchodního centra – prodávat na příklad pop-corn nebo mít stánek s občerstvením.

A nejoblíbenější je tady všude jen jeden fast food... a porce opravdu nejsou malé. Navíc se nám jaksi omylem podaří objednat všechno dvojitě – dojídám to ještě další dva dny.

A pak už naše cesty na několik dní směřují každého jinam.

Přítel vyráží s částí rodiny na sever, za dalšími sourozenci do Kedahu. A já zůstávám v Kuala Lumpur – kde mne jako jeden z prvních cílů čeká návštěva tzv. Central Marketu. Mám tady jasný úkol... ale o něm příště.

Central Market, Kuala Lumpur

Všechna foto: autor