Měsíc v Malajsii a Thajsku - jinde o jiném - 9

Nejen velkými výlety živ je člověk. Stačí i docela malý výlet po nejbližším okolí a objevujete neuvěřitelné.

Systém „objevování“ jsme třeba využívali při koupi pár náhodných obědů mimo restaurace. Pouliční prodavači jídla fungují stylem, že si prostě někdo podá registraci a pak si u svého domku postaví pár stolků a nabízí.

Většinou je to velmi chutné a budete se divit, i bezpečné. Protože je to čerstvě a pečlivě uvařeno nebo usmaženo.

Rýži a případně co si k tomu objednáte dostanete do misky. Porce jsou přiměřené. Ceny opravdu mírné. Ovšem ne každý je tak naivní jako já, aby si myslel, že mi na porci dají celé kuřecí prso. Dostal jsem sotva třetinu a protože se mi to zdálo málo, tak jsem si o další třetinu řekl. Pochopitelně s příplatkem.

K tomu jsem dostal ještě nějaké dochucovací ingredience. Ty byly v malých sáčcích, zavázány pečlivě aby nic nevyteklo. Stejným způsobem dostanete polévku „laksa“, na kterou přítel se sestrou chodili. Vypadalo to jako když si koupíte třeba zlatou rybičku a oni vám ji dají do igelitového sáčků s vodou, abyste ji v pohodě donesli domů. Rozdíl je jen v tom, že tady je z rybky uvařená ta polévka.

I jinde jsem si objednával u stánku. Přesně toho, co je na foto. Chodil jsem pár dní kolem něj a nakonec jsem neodolal. Těšil jsem se na krásně smažené kuře Tandoori. Bohužel dva zákazníci přede mnou vybrali to nejlepší a tak mi zbylo jedno křídlo. Přidal jsem si k tomu váleček masa, o kterém jsem se domníval, že je to kuřecí strips.

Ne.

Mýlil jsem se. Byl to smažený kuřecí krk. Myslím že jsem jej dostal zadarmo.

Ale bylo to chutné i tak, i když to okusování mne moc nebavilo. Takže to, co vidíte na následujícím foto, je sice kuře tandori, ale jedl jsem je jindy – ke snídani.

Po této zkušenosti jsem raději s jídlem příliš neexperientoval. A držel se snídaní a bufetu, který byl bezprostředně u našich bungalovů.

I tady se občas ovšem odehrávaly nejrůznější věci.

Tak na příklad: občas někdo odjížděl z bubgalovů a hotýlků pryč na lodi. Jeden takový odjezd se mi podařilo vyfotit tak, že mi nevím proč připomíná Ostrov pokladů Johna Silvera od Roberta Louise Stevensona.

Jinou takovou událostí bylo, že jsme při snídani z jídelničky nad naším bufetem pozorovali, jak se najednou řadí všechny turistické výletní lodě do jedné řady. A když už i posádka-lodníci se vyrovnali na špici lodě, bylo jasné, že jde o něco mimořádného.

Následující chaos to jenom potvrdil. Protože mám za sebou částečně i reklamní minulost, a ne ledajakou nýbrž v top advertising agentuře, záhy mi došlo, že to bude propagační fotografování – pro turistické účely.

S napětím jsme to pozorovali.

A pak už jsem jenom v duchu odhadoval: Ano, to je paní majitelka... A kam ty fotografie půjdou? Na webové stránky? Na letáky pro turisty na příští rok? (Letošní sezóna už skončila.) Na stojanové „boardy“ před turistické centrum? – Dnes na to opravdu stačí jen kvalitní mobily.

A jistě přijde ke slovu i nějaké video, protože se natáčelo i dronem.

Video screen shot – autor

Každopádně jsem si celé to fotografování „užil“ spolu s nimi.

Plné událostí byly i naše večeře.

Jednoho dne, k našemu překvapení, na pláž mezi stolky a mořem vyrazila omladina a jala se předvádět ohnivou show.

Pokud se vám video z důvodu autorských práv hudby nepřehraje, verzi s jinou zvukovou stopou, free z editačního programu, najdete zde.

První večer se nám show líbila, druhý večer se zamlouvala, před třetí jsme následující večer zdrhli.

Co se nám nezamlouvalo, si dovedete představit: co asi takové splodiny dělají s mladým organismem? To, že některý z aktérů zašel mezi hosty, aby na ně dýchl trochu „bezninových“ výparů – bylo to nejmenší, ale trklo mne – co to asi znamená tohle dělat v sezóně skoro každý večer.

A ne, nebudu se dělat lepší nežli jsem... po každém vystoupení poslali toho nejmenšího s polepenou krabicí, aby šel vybírat. Po dvou večerech jsme si řekli, že jsme již přispěli dost a šli večeřet raději do našeho původně snídaňového útočiště. Zůstali jsme mu věrni zbylé dva dny našeho pobytu.

Ale i ty dva dny stály za to.