Měsíc v Malajsii a Thajsku - jinde jsou i jiní - 4

Během cestování poznáváte pochopitelně nejen místa a pamětihodnosti, ale také lidi. Někde jsou to letmá setkání. A jindy „blízká setkání třetího druhu“, jak by se dalo eufemisticky říct.

Letmým „setkáním“ bych mohl nazvat třeba to, že jsem potkal buddhistického mnicha. Potkal jsem jej, aniž by on potkal mne.

Neboli, prošel kolem mne, ani by mne zaznamenal.

Dalším takovým setkáním bych naopak nazval moment, kdy mne potkala kočka v buddhistickém chrámu v Thajsku. Byl to pro mne tak trochu šok a trvá dodnes.

Více foto i celý přiběh – viz odkaz.

No a pak už následovala setkání osobní.

Jedním z dávnějších známých je Peter Loo. Setkali jsme se na Facebooku, kdy jsem hledal jakousi informaci o sběratelské figurce Marvelu. Peter je ohledně sběratelských figurek specialista a jednu dobu v této oblasti pracoval jako prodejce. Ukázalo se, že Peter je z Malajsie a z Kuala Lumpur. Odtud nebylo daleko k osobnímu setkání. A ve finále, protože je to člověk mnoha talentů – tak mi prostřednictvím AI vytvořil i avatara, jehož verzi používám na vybraných sociálních sítích dodnes.

Autor: Peter Loo

Peter se skutečně jmenuje Peter – anglickým jménem, které dostal při křesťanském křtu. Docela mne to překvapilo, když mi to řekl, protože národností je Číňan. On je vlastně druhou generací malajských Číňanů a i když jeho prarodiče se narodili ještě v Číně, on se coby druhá generace narodil už v Malajsii a tím pádem dostal nejen čínské, ale i anglické jméno, které má zapsáno v rodném listu. (Toto je historicky odrazem dob britské nadvlády.)

V dnešní době celkově má ovšem řada lidí v Asii tendenci svá národní jména měnit a nechává si říkat anglicky znějícími jmény...

Jedním takovým „přejmenovaným“ je Jimmy Nazmi. Pro změnu jsme se potkali díky jeho zájmu o literaturu. Nechápu, jak někoho z Asie, zejména mladého člověka, může zajímat středo a východoevropská slovanská literatura. Ale zajímá a Jimmy své zprávy směrem ke mně uvozuje českým: „Hezky den“. Občas se na mne obrací s žádostí o doporučení knihy nebo autora, případně o vysvětlení nějakého pojmu. Logicky muselo dojít i k našemu osobnímu setkání. Důvodem byla tentokrát jeho prosba, zda bych mu nepřivezl nějakou českou knihu v angličtině. Cokoli kromě Kafky, kterého zná.

Dlouho jsem neváhal. Co je ještě známější a populárnější, než Haškův Švejk?

Kamarád, pro změnu „švejkolog“, mi pak řekl, že jsem pořídil nejlepší český překlad do angličtiny. Ten udělal sir Cecil Parrott, v první polovině 60 let – britský velvyslanec v Československu. Jeho překlad prý nejlépe v anglickém jazyce vystihuje Haškův humor a nezaostává za originálem.

Autor: Nazmi

Spolu s knihou jsem přivezl ještě jednu technickou maličkost, kterou nechtěl Made in China, což jsem chápal. Dostal výrobek ze Švýcarska. Když se mne pak Jimmy ptal, kolik mi dá peněz, pojednal jsem to prakticky: „Půjdeme spolu na oběd a platíš ty.“

A ve finále jsem ještě od něj dostal dárek: keramický hrnek a box speciální malajské instantní kávy.

Do třetice všeho dobrého bylo setkání s naším mnohaletým přítelem, malajským Číňanem. Řadu let žil v České republice – pracoval zde pro asijské společnosti. Vystudovaný profesionální manažer, dnes působí v Malajsii a Singapuru v oblasti cestovatelských služeb pro VIP klientelu.

Setkání s ním je vždycky pohoda i zábava, protože Herson Chua, jak se jmenuje, žádnou legraci nezkazí i když si z něj třeba uděláte legraci vy sami. Tak třeba, to už byl i můj přítel zpět z cest, jsem Hersona ponoukl, aby si koupil deštník na mobil... Byla to bohužel jen atrakce, ale on se ochotně pustil do dotazování, nakonec aspoň ohledně tarifů.

Mimochodem, kdysi první Hersonova česká věta byla: „Tý vole!“ Dodnes se tomu směje, spolu s námi.

Vrcholem mých přátelsko společenských setkání byla návštěva u dávných známých z malaských diplomatických a pracovních kruhů. Všichni nějak působili před více jak 15 lety v České republice. A kdykoli přijedeme s přítelem do Malajsie, vídáme se s nimi. Všichni mají k Česku dodnes vřelý vztah. Tentokrát se sešli kvůli mně a vzpomínalo se a vyprávělo. A došlo i na vzpomínání nějakých těch českých slovíček.

I tady občas působím jako prostředník, takže třeba přivezu český „kokakofolový“ nápoj a nebo nějaké české pochutiny. A tentokrát jsem dostal za úkol i přivézt českou vlajku. (Což bylo jen tak tak, protože to mi napsali na poslední chvíli. Ale štěstí stálo při nich: na letišti v turistické odletové zóně měli v tu chvíli – jednu jedinou.)

A tak bych mohl s mými návštěvani a známými pokračovat...

Nevím jak to máte vy, ale já si vždycky z mých cest „přivezu“ nějakého nového známého. Není prostě nad to, když si lidé porozumějí.

.

Foto: 2x uvedeni autoři; ostatní foto: autor