Měsíc v Malajsii a Thajsku - jinde a ještě jinde - 8

Čas na dovolené ubíhá vždy jinak. A po každé úplně jinde. A tak je nejlíp si to užívat. A nezapomínat, že když už jste jinde, je třeba se tam řádně všude podívat.

K výletům se v těchto končinách dostanete různě. Buď si je objednáte, nebo jen dopravu u tzv. cestovního prodejce, nebo místní taxi služby... a nejlépe vůbec u místních. Jak jsme si to vloni ve finále našich výletů vyzkoušeli my. Letos už jsme o ničem jiném než o místních ani neuvažovali.

Takže prakticky hned po našem příjezdu začalo seznamování s místními hoteliéry a restauratéry, často v jedné osobě, zda a jak by se dal u nich pořídit výlet.

Nové majitele našich bungalovů jsme neznali, takže se naše pozornost upnula k sousedům, kam jsme chodili na snídaně, později i na obědy nebo veřeče. Tady to totiž byla doslova domácí kuchyně.

Majitelka byla pochopitelně vstřícná konverzaci. A k prvnímu seznámení s ní došlo přes jejího psíka. Pochopitelně jsem jí ho pochválil.

- To je můj miláček, – dodala ona a přitulila se k němu.

- Je krásný,- lísal jsem se jí do přízně. -Jak se jmenuje? -

- Martus. -

- To je náhoda, já jsem Martin. -

Pes ovšem hodil po mně okem: „Stejně ti to nevěřím.“ Ta potvora vychytralá bezpečně poznala, že já nejsem psí a štěkala na mne kdykoli mne potkala. (Majitelka, s talířem, na foto vlevo, pes – foto vpravo.)

Pro náš první výlet nám majitelka zapůjčila nejen své SUV, ale i svoji zaměstnankyni, aby nám dělala průvodce.

Měli jsme dohodnutý víc jak půldenní výlet. Něco nám navrhnula naše řidička, něco jsme chtěli my... a výlet se, až na závěrečné počasí, vydařil.

Už samotná jízda krajinou stojí za to. Geologický, biotopní i botanický rozbor přenechám jiným. Tady máte výběr z toho nejlepšího, co se mi podařilo vyfotit cestou z auta.

Jaká bude naše první zastávka a co nás na ní čeká, jsme netušili ani my. Byly to v podstatě minerální lázně pod otevřeným nebem. Aby ne – permanentní průměrná teplota je zde 30.C. Popis fotografií mi napovídá že se jedná o lokalitu Amphoe Nuea Khlong – Khoh Yang. Ale mně to nic neříká, stejně jako asi většině z vás.

Vešli jsme vstupní bránou. Zaplatili vstupné. Hinduistický vliv na architektuře je patrný. K našemu překvapení zde jen tak byly sošky Disneyovských trpaslíků... a nebojte se, později došlo i na Sněhurku. I když na předposledním foto, zády k nám, to ještě není ona! – Cesta k lázeňské části byla lemována jednak občerstovacími prostorami, ale také hlavně podobiznami zvířat čínského zvěrokruhu. Až jsme došli k samotnému prameni.

Samotné minerální lázně mají několik bazénů... a právě ten hlavní má instalované trpaslíky i Sněhurku. Raději jsem se neptal, proč.

Plavání v tomto bazénu ovšem nebyla maličkost. Voda má totiž 40.C! Věřte mi, že je to znát byť jen v malém bazénu, kde je vám minerální vody sotva po kolena. Pohled na moji koupající se maličkost vám raději odepřu. – No, a pak tu byl ještě kruhový bazén s chladnou vodou. I další horké bazény, včetně jednoho dětského. A ještě sprchy a sociální zařízení.

Byli jsme tam necelou hodinu, i tak to stálo za to – ale měli jsme „minerálů“ na ten den dost. Bylo nám, jako by nás někdo přejel parním válcem, tím zdejším, pěkně historickým.

Po minulém zážitku osazenstvo – komě mne – chtělo „na slony“. To byla další součást našeho aktuálního výletu. Na minulé atrakci nabízeli jízdu na slonech a přítel doufal, že si to zopakuje. Já jsem doufal v pravý opak. Tehdy pode mnou povolily popruhy sedačky a málem jsem z toho „druhého patra“ sletěl na zem. Zachránila mne tehdy duchapřítomnost, že jsem se držel, sotva dýchal, nepropadal panice a nehýbal se.

Projeli jsme královskou branou a já jsem doufal jen v to lepší. Když už to bylo pod patronací manželských královských Jejich Veličenstev.

Naše průvodkyně a řidička tu naši sloní „rezervaci“ neznala a zavezla nás do té své. Tady to prochopitelně bylo zcela jiné. Především, tady se chodilo po drátěném mostu a teprve pod vámi bylo živo. Takto na pohled to vypadalo fajn.

Znáte přísloví „Hic Sunt Leones“? Neboli „Zde jsou lvi“? – Najděte si to hezky na internetu, ať už klasicky nebo tou tzv. chytrou inteligencí. Tady byli lvi doslova – tedy přesněji řečeno lvice. Byly minimálně dvě a moc se jim v tom vedru hýbat nechtělo. Ale vedení se rozhodlo lví klece vymalovat a tak se chudák ošetřovatel opatrně snažil s jednou lvicí dohodnout. Druhá se odmítala hnout i přes to, že ji lákali na nějakou pochoutku... ale zřejmě se podařilo, protože když jsme šli nazpět, řemeslníci vesele mávali štětkami s barvou. Ty jsem nevyfotil – lvi vám musejí stačit.

Kdo se nechal nalákat na pochoutky, jsme byli my tři. Dle naší průvodkyně je zdejší kuchyně vyhlášená.

Musím říct, že to bylo opravdu velmi chutné. Jenom nevím, proč nám dezert přinesli jako první. To chuť příliš nepovzbudí a spíš si zaplácnete žaludek.

No, pak došlo k události, kterou nikdo z nás nečekal, i když je v tropech logická – spustil se liják. Ne, déšť. Liják. Bylo to, jako kdyby na vás někdo obrátil kýbl a z něj permanentně teklo.

Inu, tyto llijáky naštěstí nikdy dlouho netrvaly. Po půl hodině byl klid a my jsme se rozhodli pro ten den ukončit naše výlety a jet zpět. Dobře jsme udělali. Další průtrž nás chytila cestou.

Takže:

Pro ten den nám ještě sloni zamávali chobotem a bylo jasné, že ve výletu budeme pokračovat příště.