Měsíc v Malajsii a Thajsku - jinde a ještě jinam - 10

Náš desetidenní pobyt v Thajsku, regionu Krabi, se postupně rozdělil na tři části. První část pobytu a druhou část: výlety. Jenže jsme ty výlety nedokončili najednou.

První velký výlet nám předčasně ukončil déšť. Když jsme se pak začali domlouvat na jeho dokončení, pochopil jsem, že naše průvodkyně myslí příliš regionálně. Stále nechápala, kam vlastně chci jet. Pracně jsem to nakonec našel. Tím pádem ji překvapilo, že jsem požádal, abychom jeli do hlavního stejnojmenného města Krabi, do obchodního domu Vogue. Bylo to místo kam jsem chtěl z důvodu svého osobního závazku, který jsem dal před rokem a půl.

Vy, kdo jste četli můj blog „Zážitek z Thajska - splněný slib i šok“, tak už víte, proč je tady dominantní fotografie této zlatohnědé kočiny.

A dále jen pár ilustračních fotografií navíc, včetně zenové zahrady.

Pak už jen následovalo obchodní centrum: respektive vyzvednout přítele se sestrou z nákupního šílenství.

Marně, opravdu marně jsem doufal, že když přítele pošlu se sestrou, bude vše v pohodě a oni si poradí, co je potřeba. Ne. Ti dva svoje zmatení snad ještě zdvojnásobili. Především mne „dojali“, že za tu hodinu, co jsem byl v chrámu, skoro nic nekoupili. Hlavni nákupy si nechali, až když jsem přišel.

I když toto foto pochází z Večerního trhu – viz níže, tento prodej vypadá všude stejně.

Naštěstí jsme byli už v přízemí centra. Odmítal jsem kamkoli jinam chodit a jejich nákupy jsem sledoval z povzdálí. PAK se ukázalo, že ačkoliv jsem je před hodinou nasměroval, aby hledali potraviny – dokonale to zasklili. ZEPTAT se je nenapadlo, to jsem musel udělat až já a ve finále s nimi absolvovat celý supermarket. Vše, co vidíte na foto, koupili prakticky tam. Neptejte se, co na to po tom chození po chrámu i obchodním centru, co na to říkaly moje nohy.

No, a už jen zavolat, aby pro nás od našich bungalovů přijelo auto. Dát si mezitím zmrzlinu – na tom jsem trval – a až nám originálně upravené semafory dají zelenou, vypravit se k našemu bydlení.

Jestli si ovšem myslíte, že to byl konec všem výletům, tak ne. Vrchol měl teprve přijít! Mělo to drobnou výhodu, že přítelova sestra odmítla jet s námi – takže jsem měl o něco jednodušší manipulační prostor a „jako vždy“ vše pod kontrolou.

Naše řidička, tentokrát se svojí přítelkyní, nás další den zavezly do Ao Nang Krabi, na zdejší oblibené, tradiční, každodenní Noční trhy! Neboli tzv. streedfood market.

Už na pohled to je tržnice pompézní. Svědčí o tom i rozsáhlý dětský koutek. A všichni prodavači tu jsou jako doma. A kupodivu, jen malá část představuje nákupní zónu, hlavní těžiště je v jídle. My jsme ovšem naopak hledali ten nákup.

Přítele zajímalo hlavně sušené (kandované) mango a jiné pochutiny. Stejně tak jako aromatické dýchací byliny. Ty potřeboval pro jednoho ze synovců v Kuala Lumpur, ulehčovalo mu to začínající astma. V neznalosti jsme nakonec koupili obří 0.5kg pikslu. Mysleli jsme, že tam bude víc menších balení. Nebylo. Já jsem ze zvědavosti koupil jedno kapesní provedení a další dvě jsme pak dostali zdarma díky velkému nákupu. Aroma je jemně hřebíčkovo mentolové.

Pokud vás zajímají detaily a složení...

Hlavní součástí Večerního trhu je jídlo. A kupodivu i alkohol. Nevím, nakolik hodní Thajci pijí, ti špatní „Bad Boys“ pijí určitě. Do němoty opilého na baru jsem však videl pouze jednoho Angličana. Fotografii mám, ale to víte GDPR... a stejně by to spíše stálo za video, jak krásně zhrouceně opilecky blábolil. – Podle mne se v Thajsku stejně prodává alkohol kvůli turistům, ale ruku do ohně za to nedám. Osobně Thajce žádného neznám.

Sotva vejdete do areálu a přijdete ke stánkům, okamžitě jste ztraceni.

„Co si dát k jídlu?“ je zbytečná otázka. Všechno!

Co mne na těchto asijských trzích vždycky baví, představovat si Českou obchodní inspekci na kontrole. S jejich nároky a požadavky. Zažil jsem je jak buzerovali v jedné místní vietnamské restauraci v Praze. Že prý maso a zelenina se nesmějí krájet na stejné ploše vedle sebe... atd. atd. Ty dvě ČOI-kařky vystupovaly, jako kdyby na tom záležel konec světa... Tady by je trefil šlak hned u prvního stánku!

No, a tak bych mohl tou nabídkou pokračovat do nekonečna.

Nad tím vším bdí thajský buddhistický svatostánek.

A co jsme si dali my? Budete se divit – nic! Když jsem viděl ty podmínky, rozhodl jsem se v tom horku neriskovat a – zabrousili jsme do klasického fastfoodu kolonela Sanderse! Ten vám snad představovat nemusím.

Poté jsme se prodrali kolem barvitých stánků s lacinými suvenýry a cetkami až na parkoviště. Tady nás po dohodě naše řidička naložila a plni dojmů a nákupů jsme se vraceli. A ačkoliv jsem se snažil zachytit tu atmosféru večerního městečka Ao Nang, mobil odmítl spolupráci.

A ne, ani tetovat jsem se nenechal.

Ovšem, ani touto večerní tržnicí nebyl zážitkům zdaleka konec.

Příroda totiž dokáže člověka neustále překvapovat. Ale o tom příště – o třetí části našeho pohybu v Thajsku na Krabi.

.

Všechna foto: autor