Máte rádi čočku? A kterou?

Máme jazyk bohatý. Ale mnohdy i mnohovýznamový. A tak si pod pojmem "čočka" každý může představit to svoje...

Začneme tou klasickou - luštěninou. ČOČKA se honosí latinským názven Lens culinaris. Mnohé si o čočce přečtete ve Wikipedii dokonce s názvy v různých jazycích. Jen nechápu, proč jim z tabulky vypadl anglický název "lentils". Nenajdete tady ani ruský výraz "čečevíca". Tabulka ale především uvádí srovnání, že čočka rostlina a optická čočka se v mnoha jazycích řeknou opravdu stejně. Tak proto tam možná není ani ta angličtina ani ruština. Optická čočka se anglicky řekne "lens" a rusky "linza". Na druhou stranu, české poctivé čokoládové lentilky zřejmě dostaly své pojmenování možná právě z některého takového "čočkového" jazyka, tipoval bych to na francouzštinu.

Čočka jako luštěnina se v české kuchyni dobře uchytila. Ackoliv jde o rostlinu importovanou z arabské tzv. Přední Asie, stala se postupně, stejně jako např, brambory, plodinou chudých.

Možná proto v českých pohádkách čocku jako luštěninu má také "v oblibě" česká Popelka (jak je to u Disneye si nepamatuji). Macecha smíchá hrách a čočku s popelem, a "milá Popelko, hezky přebírej!"

Z kulinářských receptů je u nás nejznámější čočka na kyselo. Na Nový rok k ní míváme jako přílohu bílou klobásu; ve školních jídelnách nás za mlada odbývali vařeným vejcem a kyselou okurkou. Setkat se samozřejmě můžete i s volským vokem a nebo prostě klobásou, luxusněji třeba i s uzeným masem. Česká kuchyně pracovala léta s tzv. velkozrnou šedozelenavou čočkou. Později i s menší, drobnou, tmavě hnědou odrůdou. Makrobiotická a vegetariánská strava k nám dovezla i čočku žlutou, červenou a co já vím jakou ještě... asi největší hrůzu má pořádný Čech z všelijakých těch salátů: trocha vařené čočky, smícháno s trochou zeleniny, posypáno kdovíjakým plevelem, plácnou do toho trochu sojového jogurtu a hned si za to řeknou 50 korun a je toho sotva 150 gr. Brr...

Miloš Kopecký nad podobnou stravou v jednom filmu pronesl památnou větu: "Vy budete zdravej, ale smuuuuutnej!"

Dosti o čočce, pojďme mluvit o čočkách.

Čocky dalekohledů nám umožňují pohled do dálav, čočka lupy a zejména mikroskopu odkrývá naopak věci blízké a ještě menší až i ty docela nejmenší.

Oční čočku potřebujeme k vidění a měkká kontaktní čočka je dokonce, jak známo, českým vynálezem.

Už se ale také objevila "čočka" jako rehabilitační pomůcka, podložka, takže kdoví, co všecho se ještě bude nazývat čočkou. 

V češtině máme ovšem ještě jedno unikum. Z hlediska jazykového máme jeden tzv. slovní obrat, kdy občas někdo pronese: "Ty mi ale dáváš čočku!" Tím ovšem není míněno, že by dostával pytlík se zrníčky čočky, ale že mu dotyčný dává "po kapkách" pěkně zabrat. Většinou psychicky nebo nějakými maléry a problémy...

Mno, přeji vám, ať vám raději v tom novém roce 2012 dávají čočku jako luštěninu. Ty ostatní čočky raději ne, pokud to není nezbytně nutné.

Foto nesmírně zdravého salátu: Apetit