Mám heslo na hesla

Nejsem schizofrenik ani génius. Ale v našem digitálním světě nás zřejmě považují buď za jedno nebo za druhé. Všude po nás chtějí nějaké heslo, pin nebo něco takového. Asi nejlepší je mít heslo na hesla. Můj zaheslovaný soubor na hesla má v tuto chvíli už 8 stránek...

http://jwashere.com/personalprojects/newnumbersystem.html

...a nekončí. S každým dalším vstupem někam do čehosi se musím heslovat, vyplňovat údaje, opisovat písmenka či číslice z obrázku v rámci ochrany proti bootům.

A tak tedy píšeme, píšeme, klikáme, nadáváme, když se překlepneme a musíme spoustu údajů vyplňovat znovu. 

A pak přijde to nejdůležitější – napište HESLO! 

No dobře, jednou to člověk zvládne, něco si vymyslí... zpravidla prvním heslem bývá tradičně datum narození. Administrátoři ve firmách z nedostatku fantazie většinou dávají jako první heslo uživateli slovo „password“ a běda když si to někdo zapomene změnit! :-)

Třikrát běda ovšem, když ne že si zapomenete změnit heslo, ale když zapomenete heslo! 

Tomu se lidé brání různě. Nejčastěji tak, že pin mají přímo vedle peněženky. Pro zloděje – radost pohledět! Pro vás? Smutný pohled na stav vašeho vybíleného konta.Pro obzvláště sklerotické majitele mobilních telefonů někdo vymyslel „banku na hesla“. Krásné. Rozšifruje-li někdo moje hlavní heslo, jsem stejně v háji, stejně tak jako když ztratím mobil. 

Asi nejlepším řešením je mít jistý okruh hesel, která mohu vhodným způsobem měnit. Vhodné je dát si třeba i hesla s tématikou (např. známí, zvířata, rostliny, televizní soutěže, zpěváci, politici...). Při číselném hesle  pak používejte vše možné, ne však datum vašeho narození. To napadne každého, stejně jako když jako password napíšete slovo „password“. 

Úžasná jsou hesla na programy, které si vymýšlejí jejich tvůrci. Takový desetimístný kód čísel a písmenek dokáže pořádně potrápit. Zvláště když se překlepnete. Dost častá je dnes kombinace hesla s připojením na internet, protože se našla spousta „šikovných“ šifrátorů, které vám dokáží heslo vygenerovat. A to už je na hranici kriminality stejně jako krádež. 

Brzy se ale tyhle hrátky se hesly změní, či spíše rozšíří o biometrické digitální skenování. Začalo to klasicky – skenováním otisku prstu. Pak se přidala oční duhovka... Sci-fi filmy už tento „ identifikační trik“ znají dávno. Otisk ruky, kožní vlnění... oční a dokonce i hlasová identifikace (nedoporučuje se před ní nastydnout nebo dokonce zcela přijít o hlas!). 

Dnes je nejrozšířenějším tzv. elektronický čip. Elektronickým čipem jsou vybaveny platební karty a za dveřmi je další vymoženost: elektronický občanský průkaz, tzv. e-občanka, od roku 2010. S ní pak bude mít člověk i elektronickou schránku, kam mu úřady budou posílat veškeré dokumenty. Údajně, pokud se to dobře udělá, je to bezpečnější než papíry. – Samozřejmě, tahle vymoženost bude dobrovolná – nikdo prý nebude požadovat po 80leté babičce, aby se honem začala učit na počítači a internet – ale nap.ř státní úředníci budou mít e-občanku povinně.

Krom toho existují i jiné čipové karty. Momentálně je v kurzu pražanů tzv. Open Card na městskou hromadnou dopravu a Praha v tomto směru pěkně zaspala za ostatními městy. A samozřejmě existuje řada karet, kterými někam vstupujeme – v práci ve firmách... pomalu si bez takové karty dnes člověk nedojde ani na záchod. 

Prozatím všichni vypadáme jak v jednom filmu s Budem Sencerem a Terrence Hilem, když coby policajti zatknou jednoho hlavouna. Otevřou mu peněženku a z ní se vyroluje zásobník, snad metr klubových a kreditních karet... což Bud Spencer komentuje slovy:“Nó, jsi pěknej vyžírka.“ Za dob minulých dobrý vtip, dnes realita pro většinu z nás. 

Identifikačním „heslovacím“ hitem budoucnosti je identifikační čip. To bude vůbec paráda. Žádné metry průkazek. Hezky vám pod kůži vtetují nebo vsadí mikročip pod kůži a bude to! V čipu budou vaše veškeré údaje včetně občanky a pasu a můžete se pohybovat kde chcete, radost sledovat! Pochopitelně tak i zde vzniklo již mnoho diskusí o bezpečnosti a možnosti, přečíst si vás na dálku... s tím, že to už skutečně zavání Velkým bratrem.

Zatím se podobné čipy v podobě pracovního čipu určujícího vaši v pracovní pozici vyskytují pouze v seriálu Futurama. Prostě vám implantují do dlaně čtvereček a hotovo! Jste hned třeba ministrem nebo poslíčkem...

A samozřejmě – čipují se naši zvířecí miláčci. Ale to by byla dlouhá samostatná kapitola. Ovšem ty čipujeme pro případ ztráty, ne tak, že bychom potřebovali něco ochránit heslem nebo si heslo někde uschovat.

Prozatím nejbezpečnější na hesla je skutečně jen vaše paměť – tedy pokud se na ni můžete spolehnout.  

Mimochodem, neznáte někdo heslo na život?! 

P.S.: Možná by někomu stačilo i heslo do loterie...