Mám dálkový ovladač

Pokud máte nějaké elektronické zařízení, zejména televizi nebo hudební věž, pak máte bezpochyby ovladač. Má spoustu tlačítek a jako vždy: nejdůležitější je vědět, které stisknout.

Možná, že ne zrovna vy sami, ale určitě znáte spoustu bojovníků s dálkovým ovladačem. Pochopitelně se nejedná o armádní zařízení. Už jenom v okamžiku kdy si kupujete dnes televizor, stáváte se zároveň majitelem dálkového ovladače.

Tahle vymoženost tady nebyla vždycky.

A také – vězte – ovladač nebyl vždy na infra paprsky.

Z ovladačů si dělá legraci například komik Jacques Tati ve svém nejslavnějším filmu Můj strýček. Už od dětství, kdy u nás tento film běžel v televizi, zde mám několik oblíbených scén. Mezi ně zejména patří kdy staromilský, moderní dobou poněkud popletený strýček, na návštěvě u svého bratra, bojuje s moderní kuchyni.

A právě tady jsme u nás v Čechách počátkem 60. let mohli poprvé vidět ovládání dálkovými infra paprsky. V daném případě to byly jakési senzory. Stačilo přiblížit ruku a dvířka skříňky se otevřely. Stejně tak hospodyňka dálkovým ovladačem, pro změnu kabelovým, stisknutím tlačítka otáčí na grilovací plotýnce steak. Plotýnka poslušně naskočí, steak udělá malé salto a otočí se na druhou stranu. Že ona hospodyňka bravurně ovládá i různé senzory, nemusím jistě zdůrazňovat. O mnoho hůře samotný strýček bojuje právě s oněmi senzory. Než se mu podaří plastovou konvici na čaj umístit do skříňky, ta mu dokonce spadne na zem. Ovšem nerozbije se, protože je ze speciálního plastu a tak naopak se odrazí zpátky jako míč. Hezky si s tím strýček vyhraje a pak to zkusí se skleničkou. Ta je ale skutečně skleněná…

Stejně tak první dálkový ovladač můžete spatřit v jedné epizodě sitcomu Chůva k pohledání. Chůva vzpomíná na své mládí a zapíná televizor, z našeho pohledu poněkud monstrózním ovladačem, opět spojeným kabelem.

Já jsem měl v dětství dálkový ovladač podobného typu. Ovšem ne na televizi, nýbrž na autíčko, model Tatra 603. Umělo to zatáčet, jezdit dozadu a dopředu a tuším že i troubit a rozsvítit světla. Pochopitelně jsem zatím musel chodit.

To dnes se všichni pohodlně usadíme jako peciválové. Dálkový ovladač vezmeme do ruky a jak jsem napsal, stačí stisknout správné tlačítko. (I třeba na autíčko.)

Což může být pro mnoho lidí zásadní problém.

Pokud se pamatuji, tlačítek na dálkových ovladačích stále přibývá.

Pokud si k televizi pořídite třeba DVD přehrávač, settop box nebo satelit, pak zjistíte že se vám ovladače množí geometrickou řadou.

Někdo geniální vymyslel i univerzální ovladač. Dají se na něm navolit přístroje různých značek, neboť každá firma má pro své dálkové ovladače vyhrazenou určitou frekvenci.

A zase je to potom a jenom o tom správném tlačítku.

Jednu dobu byly dokonce v mobilech infra porty a dali se jimi někdy tyto přístroje ovládat. Já jsem ke svému prvnímu iPhonu měl pro změnu malý infraport, který se zasouval do zdířky pro sluchátka. To už dnes nejde, nehledě na to že i kdybych chtěl zapojit starý mobil, tak podpora tento hračičky už skončila.

Je to na jednu stranu škoda.

Občas bylo zábavné třeba v prodejně nebo v nějakém centru jen tak pro legraci infraportem posunout vysílací kanál. A pak už stačilo jen sledovat zoufalý personál, pobíhající sem a tam, při hledání dálkového ovladače. Nebyl jsem z těch, kdo se této zábavě je věnovali, ale jednou jsem podobného vtipálka viděl na vlastní oči. Bavili jsme se oba.

Ale zpět k dálkovým ovladačům.

Zhruba jednou za dva měsíce se stávám jejich obětí. Někdy z vlastní vůle. To třeba když výrobce provede aktualizaci televizního přístroje. Hledat pak potřebná nastavení je docela dobrodružství. Sprostých slov přitom padne opravdu dost. A člověk ví jediné: že musí zvítězit. Jinak program v televizi nebude.

Škodolibé jazyky tvrdí, že by to nebyla zas až tak velká škoda.

Často se také stávám obětí ovladače mého bratra. Bratr má ve zvyku pochopitelně usnout při sledování programu. A druhý den ráno mi zoufale volá, že si zalehl ovladač a ne že jej nemůže najít, ale že přebalováním na mačkal na ovladači tolik tlačítek, že mu TV příjem zkrátka nefunguje. "A musíš přijít hned!" Určitě z vlastní zkušenosti víte, jak jsou vaši seniorští rodiče závislí na televizi. Tak můj bratr je o 15 let starší než já a už je spolehlivě v tom věku. Je mu 79.

Bratr bydlí nebezpečně blízko, pouhé dvě stanice metrem. A tak vždy za mohutného nadávání na sebe něco hodím a mažu k němu, než intenzita telefonátů z jeho strany, přesáhne únosnou mez.

Abych to celé uzavřel. Ovladačů není nikdy dost.

A tak jsem si ke vší té elektronice pořídil ještě jeden ovladač – mechanický. Neovládám s ním totiž žádnou elektroniku, nýbrž páku kohoutku horké a studené vody. To ležím zpravidla ve vaně. Technicky ji bylo nutno instalovat do bytu tak, že jak vodovodní baterie, tak výpusť vany jsou na jedné straně. A polohový skluz je na straně druhé. Můžete namítnout, proč si nesednu k té baterii. Já ale nepatřím mezi ty, kdo si libují sezením na špuntíku zátky výpustě.

A tak, protože vodovodní baterie je beznadějně daleko, používám velký kartáč na mytí zad. Ano, chápete to správně – záda jsi jím myji málokdy. Nějak to nemám ve zvyku. Ještě tak ten kartáč používám k podrbání kocoura, když se rozhodne mne navštívit v koupelně. Podotýkám, že kartáč je větší jak on. Ale jinak ten kartáč, ne kocour, spolehlivě obsluhuje vodovodní páku a já si tak při své sobotní nebo nedělní koupeli mohu vanu opravdu užít.

Máte také nějaké speciální dálkové ovladače?

Hezký víkend.