Když vás veze pojašenec

V tramvaji se teda dějou občas věci..! Jeden se nestačí divit. Tramvaj, to je mikrosvět se vším všudy a někdy i víc, jak uvidíte.

Tak jsem vyrazil jako obvykle na jednu z nočních směn. Asi se shodneme na tom, že většina lidí raději v noci spí nebo někam vyrazí, ale v práci na noční moc povyražení zpravidla nekouká.

A tak si člověk postupem času vypracuje systém maličkostí, na které se cestou na noční začíná těšit. Jsou to takové malé jistoty typu, že na jedné zastávce přistoupí parta tramvajáků, kterým skončila směna, aby pak následující zastávku z tramvaje doslova vyběhli a pádili chytat metro... že na jedné zastávce vždy přistoupí starý pán s hůlkou a bezpečně na jiné stejné zastávce o 15 minut později vystoupí... na určité zastávce se vždycky čeká na "vyrovnávací čas"...a pohled na noční Prahu, ty myriády kouzelných světel, také stojí vždy za to. Jsou to prostě drobné jistoty, kterými se člověk potěší, protože jsou.

No a pak jsou tu pochopitelně nové věci, které okoření ten příjemný status quo. Někdy je to parta rozverné mládeže, jindy příliš parfémem vonící dáma nebo naopak nevábně vonící bezdomovec: oba spolehlivě zaplní tramvaj svým odérem, že i v zimě člověk pootevře okno. Občasným dobrodružstvím je hledat, kde se vlastně zrovna v tramvaji topí, protože tramvajáci na nás šetří... - tak trochu v duchu kolektivistického studeného odchovu telat, až na to, že cestujícím nepřezdívají telata, ale "kaštany", pokud to nevíte.

A tak bych mohl pokračovat obecně popisným drobnohledem do nekonečna. Každá jízda tramvají je jiná, i když jezdíte pravidelně stejnou trasou ve stejnou hodinu.

Dnešní jízda byla pro změnu dobře schizofrenní.

Nejsem přítelem hraní hlasitější hudby v tramvaji, ale občas se to dá toleratně zkousnout, když to není zrovna na plný pecky. A tak jsem v hledání fungujícího vytápění tramvaje nakonec zaparkoval úplně vpředu před dva mladíky - jednoho v nějaké hard-cvočkované bundě a druhého typického zakuklence. Byl jsem smířen s poslechem jakéhosi hip hopu; nicméně ani na tom místě se netopilo, ale už jsem zůstal - nechtělo se mi cestovat po celé tramvaji. Polohlasitá hudba se dá občas přehlušit myšlenkami, což jsem také tentokrát učinil... když tu mi do poměrně melodického rytmu začal pronikat jiný rytmus.

Tramvaj je tak trochu jako uzavřená reprobedna - občas je těžké určit směr zvuků. A tak jsem chvíli byl donucen poslouchat a nevěřícně jsem naslouchal odkud, že se bere v hip hopu elektronické staccato úderu bicích. Kupodivu se to jakž takž vlezlo do rytmu. Hudební profesionál sice nejsem, ale úplně hluchý také ne, a sem tam nějaký ten úder mimo takt jsem si ospravednoval tím, že v té dnešní moderní hudbě se dá očekávat cokoli.

Pak najednou zazněl zpěv a to už jsem opravdu nevěřil svým uším. První co jsem identifikoval, byla slovenština. Druhé, co mi uši zpostředkovaly, byl jadrný text, který jsem chtěl i původně použít v názvu tohoto článku, ale to by asi neprošlo. Napotřetí jsem vyspekuloval, že se jedná o rap... mohutně podporovaným oním "staccato" rytmem.

A teprve po chvíli se mi podařilo nakonec identifikovat zdroj této rapové hudby: hrálo to přímo z kabiny řidiče tramvaje!

Má první myšlenka pochopitelně byla, jak asi řidič v takovém prostředí může vnímat dopravu za sklem tramvaje a nebo případně, co se děje ve voze. O celkové bezpečnosti provozu nemluvě.

Pak mi došlo, že to je asi tak to poslední, co našeho řidiče "tankuje". A protože jsem si při nastupování řidiče nevšiml, začalo mne zajímat, kdože to vlastně veze naše životy ve svých rukou. Tím spíš, že text onoho rapu byla opravdu síla.

Odpovědi se mi dostalo za dalších 5 minut, kdy jsem vystupoval. V kabině tramvaje byl nacpaný přetloustlý třicetiletý mladík, s hladce vyholenými dvěma bradami, v bílé košili a vestičkou - oboje střihem jak nějaký představitel oněch mládenců z extremistických "front". Ostatně samotná hudba tomu svým výběrem napovídala rovněž. A dokonale vymazala z mého poslechového okruhu hip hop mladíka, který seděl ob sedadlo za mnou... jak se říká, "nedalo se". Extremistická hudba svým neúnavně tupým rapovým staccatem prorazila.

Těsně před výstupem z tramvaje kabina řidiče nahodila další hudební kousek s neméně štěpným textem, ovšem již o něco více publikovatelným -  takže jsem klíčové slovo textu použil v názvu tohoto článku. Proč jsem nepoužil slova z textu prvního kousku? Inu, to by bylo asi pro hodně silné nátury a obávám se, že např. dozorující admini blogů iDnes jimi nejsou.

Omlouvám se tedy všem slabším povahám, ale cituji doslovně výňatek písňového textu poslouchaného na plné pecky řidičem. Původně měl totiž znít název tohoto blogu: "Když vás veze 'piča v chuji'."