Když si Štěstí robí z lidí blázny

Tedy chtěl jsem napsat "když se Štěstí uprdne", ale daný název mi přijde mnohem kultivovanější. A také pravdivější. Já nevím jak Vy, ale TOHLE já mám celý život. Štěstí na mne se...

"...re" jistě očekáváte, že dopíšu. Ale nedopíšu. Dopíšu to jako "...dívá jako na zdroj své neutuchající zábavy a asi proto jsem se narodil jako Čech, nebo Čecháček, chcete-li; tedy se všemi nectnostmi české malosti, snahy dostat něco zadarmo (to jsou třeba ty hrníčky zdarma ke kafi, za 5 nudlí apod.) a nebo za malý peníz (koupené 2-3 podukty) vyhrát něco velkého (aspoň ten byt za 3 miliony, prosím). Aspoň, že mne nepotrefily ty nejhorší čecháčkovské (nikoli tedy české!) vlastnosti, jako je třeba závist a přát sousedovi ať je na tom ještě hůř než já; také v obchodech zásadně nekradu ani doma ani v zahraničí - byť jsme s jedním kamarádem z legrace chtěli napsat knížku "Jak lépe krást". On to pak použil v jednom časopiseckém fejetonu a budete se divit, začaly mu chodit objednávky. Musel je zklamat. Byl to aprílový žertík a danou knihu jsme nikdy nenapsali. Raději.

Jestliže mne ovšem něco jako pravého Čecha oslovuje, tak to je prodejní akce - "kup a dostaneš los", stejně tak "kup jeden a druhý máš za polovic" a podobně. To jsou přesně ty okamžiky, kdy pokouším Štěstí a kdy si Štěstí ze mne neskonale dělá blázna a já pak slyším jeho hurónský smích á la smích Jana Wericha coby Císařova pekaře a nebo Pekařova císaře.

Stejně tak zrovna dnes. Při zakoupení x produktů v hypermarketu kupující získával los se zaručenou výhrou. Tu slečnu, co nám to vnucovala, jsem upozorňoval: "Helejte, když by byla poslední cena, že ne vy mně, ale já vám zaplatím 50 tisíc, tak to zaručeně vyhraju." Zasmála se tomu. Netušila, že jsem poučen.

Takovéto "zaručené" ceny já totiž vyhrávám. Zaručeně. Když už bylo i to pitomé kolo Štěstí, že se muselo kolem otočit, kde každá druhá byla hodnotná cena - tak já jsem vyhrál cenu útěchy: čajovou svíčku.

Tak i dnes. Na jednu prodejnu připadá 2176 výher. Z toho 1800 jich je těch tentokrát doslova nicotných: nějaká 10% sleva kdy si někde něco koupíte minimálně za 2000 korun (záměrně to celé nejmenuji). POCHOPITELNĚ jsem tuhle cenu vyhrál já. Inu 1800 ku 376 není zas tak velká šance na výhru něčeho solidnějšího než nějaké slevy. Ale i kdyby to bylo přesně obráceně, v mém případě by to dopadlo stejně, ne-li ještě hůř.

Nevěříte?

Z hypermarketu následoval přesun do značkové prodejny parfumerie. I tady byla akce. Kupte 2 naše firemní výrobky do koupele a třetí máte za 1 Kč. Koupě úspěšně proběhla pro 2 osoby a následovalo občerstvení v přilehlém fast-foodu nákupního centra.

Kde se vzal tu se vzal, objevil se mládenec, kterého jste už také možná potkali. Nemluvil, moc nemunikoval, sáhl do brašny a na stůl k vám dal vizitku a nějakou maličkost. Kdysi to býval jakýsi kousek lisovaného a la křišťálu, jindy dřevěný otevřený oříšek, ve kterém cosi mrskalo nožičkami a tykadélky; dnes přede mne na stůl položil keramickou želvičku. S prominutím, kýč.

A k tomu pochopitelně i kartičku.

V dobré víře jsem jej zarazil dlaní, že nic takového nechci, ať mi to na můj stolek nepokládá, že je to zbytečné... přesto to na něj položil a přesouval se k dalším stolkům. Po chvilce se opět vracel a všude kde neuspěl (snad téměř všude), si vzal znovu svůj keramický objekt a hlavně kartičku. Kolem mne ale proběhl naprosto bez povšimnutí a než jsem si to uvědomil, nenávratně zmizel. Želvička i kartička mi zůstaly - darem.

"No že by se na mne usmálo až takovéhle Štěstí?" pomyslel jsem si v tu chvíli nevěřícně. Za co jsem byl tak hodný, že jsem dostal od štěstí takovýhle "dárek"? Až zas někdy dotyčného potkám, samozřejmě mu vrátím tu kartičku a dostane ode mne 100 korun (80Kč v drobných se v prkenici špatně nosí).

ALE byl jsem okamžitě podvědomě ve střehu. To není samo sebou!

Nebylo.

Přišel jsem totiž domů a zjistil jsem, že v igelitové tašce, kde byly uloženy 2 výrobky do koupele a třetí za 1 Kč, že v téhle igelitové tašce je díra. Jeden z těch výrovbků, ten za 1Kč - jsem někde vysypal.

A tak tahle nebohá želvička, kterou mi Štěstí samo takhle podsunulo předem, jako v podstatě dar-nedar (neboť to musím tomu mládenci zaplatit), ta byla tedy tou útěchou předem, ne za cenu 80Kč, ne za cenu 100Kč, ale 101Kč... zkrátka a dobře:

Štěstí se zas jednou nudilo a rozhodlo se královsky pobavit na můj účet a já zase slyším onen hurónský smích Jana Wericha.