Pro přispění do diskuse se prosím přihlaste.

Přihlásit se

Zbývá 2000 znaků nebo 10 odstavců.

Foto

Možná Vás zklamu.

Jsem vybíravý a čtu pouze ty autory, u nichž vím, že se dočtu cosi zajimavého, nového, podnětného. Které - pro mne - prověřil čas.

Vřele doporučuji. Nezvyšuje to krevní tlak, nepůsobí to podlití očí krví a půsbé to pohodu.

RK

Dovolím si několik poznámek:

čtenářský deník jsem měl a dodnes si vzpomínám na „sešit“ s tlustými deskami o formátu A5, do něhož jsem si zapisoval - a bez povinnosti - obsahy přečtených knih. Možná jako „fóršus“ do budoucna, nebo jsem jenom byl - jak Vy píšete - knihomol.

S tím čtením se obávám, že lepších zítřků se nedočkáme. Čte se stále méně, když někam napíšu článek, většinou se dozvím „je to moc dlouhé, zkrátit“. Námitky, že bych se s bídou dostal k formátu Titulek-perex-závěr většinou nezajímá. Nečtou děti, protože vím, že vůbec neznají knížky, na kterých jsme v dětství doslova viseli (já třeba s čerstvým chlebem, nakrájenou mísou jablek a kofolou). A zvládl jsem knížku také v době, kdy ji dnešní mládež ani neprolistuje.

Žijeme v době nelidsky zrychlené, přesto nemáme na nic čas. Místo knížek čteme synopse, weby jsou zaplavené bulvárem, jenž většina populace hltá, i když by si to nikdy nepřiznala, u článků nám nevadí, že jeden opisuje od druhého, aniž by vůbec tušil, co opisuje - což je v podstatě návrat k době Vaší praxe se čtenářskými deníky. Málokdo si s nadšením prolistuje knihu a zažije ten pocit, kdy vám stránky utíkají pod rukama. Jistě, jsem staromilec, jemuž vše digitální nepřijde jako jednoznačná výhra. Už jenom proto, že co si jeden den přečtete na obrazovce, tam zítra být vůbec nemusí nebo zcela jinak poskládané. To se vám u knížky v knihovně nestane.

Proto na závěr - proč jenom blogeři? Ano, jsou pyšní na to, co sepsali, ale sám připouštíte, že ne každý by toho měl být schopen. Pište tedy tak, aby lidé chtěli číst. Recept na to neexistuje. Přesto, nebo právě proto doufám, že ti co píšou stejně jako ti, co čtou, přežijí. Zaslouží si to!!!

PF 2025

Foto

Čtu jen ty autory, které mám prověřené a opravdu moc jich není, jen tak možná na jedné ruce je možné je spočítat. Ale na mě tato výzva nebyla cílená, jsem jen dávno bývalý bloger...

Dostanu-li se k počítači, pak mi většinou neunikne žádný nový blog. Snažím se svými zvrácenými názory přispět občas i do diskusí, ale to je o času, který mám. Vzhledem k tomu, že ještě stále chodím do práce, je to někdy problém.

Foto

Už to plním, Martine! Pravda, nikoli denně tři blogy (však máte recht i v tom, že v důchodu není víc času), ale v průměru jich na jeden den vychází spíš kolem pěti, ne-li víc.

Pravda, přednostně čtu autory, s nimiž se znám osobně a k nimž cítím sympatie. K nim patříte i Vy (jakkoli osobně jsme se naposled setkali snad už před víc než dvacetiletím). – Ovšem ne vždy o té své návštěvě dávám vědět komentářem, což tentokrát tímto naprajuju.

Vinšuju vydařený konec roku a laskavé dny i v roce příštím!

Foto

Ano. Chválihodné rýpnutí do svědomí pisálků. Ty tři čtu. Dobré by bylo je i sdílet, tedy v případě, že jsou dle mého mínění výživné. Čtu jak autory, k nimž mám kladný vztah, i ty opačné. Neboť jak bych mohl poznat myšlenkové pochody svých nepřátel, kdybych nevěděl, co si myslí a jak to kdo vidí? A nezdráhám se souhlasit a ani nesouhlasit s kýmkoli. Vždyť proto to píšeme.

  • Počet článků 1346
  • Celková karma 16,49
  • Průměrná čtenost 1139x
Kráčím životem i médii, pokud je považujete za život. Jsem absolvent umělecké školy. Překročením 60 let jsem se přiblížil absolutoriu školy života. A jak se za mých časů říkalo: "Neraď, nebyl jsi v Rusku a není Ti šedesát" - tak, v Rusku jsem byl a šedesát mi už taky bylo!

Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.

P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.