Každý bloger by měl mít za povinnost

Nedá se nic dělat... tedy nejde mi o povinnost jako takovou. Krása blogerství spočívá v tom, že můžu, kdy chci a ne, že „musím“.

Jde mi o to, že zejména „v krizových dnech“ – jako jsou svátky, letní či zimní prázdniny – čtenost blogů upadá. A blogům je smutno, že se autoři tolik snažili a nikdo to nečte.

Ono by tedy mělo být smutno i autorům.

Ne každý je takový grafoman, aby napsal blog a četl si ho do nekonečna jen sám pro sebe.

Přeci jen blogy píšeme pro své čtenáře. A někdy i nečtenáře. A o to více se pak těšíme na diskusi pod blogy, kde to jeden druhému pěkně nandáme.

Nicméně, k té čtenosti.

Vzpomínáte, jak jste si museli vést čtenářské deníky?

Mne to naštěstí nepostihlo, ale pamatuji mladší, jak zoufale před kontrolami „ČD“ doháněli zameškané. Tím nemyslím čtení knížek, ale psaní čtení o nich. Vzájemně se dávalo opisovat, hledalo se všude možně. Teprve internetový pokrok to poněkud usnadnil a sjednotil. A než proti tomu začali učitelé brojit, mohli jste jeden a ten samý obsah přečíst až u deseti žáků.

Já sám jsem se čtením knížek neměl problém. Byl jsem knihomol od samého dětství.

Můj první čtenářský zážitek s knihou z knihovny dopadl tak, že jsem s ní byl hotový už v půli cesty. Otočil jsem se na patě a šel si půjčit něco tlustšího a čtenářsky výživnějšího.

V antikvariátě skončila nejedna mnou čtená a zavržená kniha; knížky byly i pravidelným vánočním dárkem. Musely být aspoň tři nebo čtyři. Jen s velkým přemáháním jsem si vždy nechával jednu knihu na druhý den, aby mi ta radost jako vydržela. V nejlepších čtenářských dobách jsem totiž „dával“ dvojdílné Tři mušketýry za nějakých čtyři a půl hodiny i s přestávkou na limonádu.

Když už jsem začal o těch čtenářských pravidlech, tak klasickým pravidlem bylo, že hlava rodiny – tedy té staré klasické konzervativní rodiny, tedy otec – si četl noviny. Rozložen na divanu studoval všecno možné, pochopitelně i sport. Doba se různila, ale končívalo to skoro po každé stejně: noviny klesly a z pod nich se ozývalo mohutné chrápání.

Za dávných před digitálních časů měly noviny a časopisy čtenost zaručenou. Dnes je tu mnohem různorodější nabídka.

Blogy jsou jednou z nich.

Ale nemají to jednoduché v té konkurenci. Proto bych navrhoval všem blogerům (včetně sebe!) sáhnout si do svědomí a dát si závazek: každý den přečíst aspoň 3 blogy kolegů.

Nemusíte hned hlasovat nebo připisovat svůj názor do diskuse (kolik autorů pak vlastně zajmá?).

Názorové sjednocení v r. 2025 rozhodně nečekám.

Ale, prosím, buďme kolegiální. Aspoň 3 denně. Uvidíte, že to udělá radost vám i vašim kolegům.