A co Ponrepo a podobné?

Byly doby (v sedmdesátkách), kdy jsem chodil do kina i 3x denně. Doba se změnila a dnes si užívám filmy na velkoplošné obrazovce v klidu domova, kde mne kromě manželky nikdo neruší . Na posledního Bonda ale do kina určitě vyrazím

Raquel Welch si pamatuji zejména z Lesterovy verze Tří mušketýrů. Jó to byla kočka

Já jsem prostě chodil do k i n a. U nás bylo jen jedno.

Za doby mého dětství v N... (za války) kino u nás nebylo a první film jsem viděla až po válce v hospodě u Kopečků, kde se jednou za čtrnáct dní promítaly filmy. To se do lokálu naskládaly židle, a vždy se v polovin ně filmu rozsvítilo, byla krátká přestávka, aby mohl promítač přehodit kotouče filmu. jako první jsem tuším viděla film sovětský. "Rytíř zlaté hvězdy" - byl o tom, jak se zamilovala předsedkyně jednoho kolchozu do předsedy kolchozu z vedlejší vesnice. Paráda - plno hudby, smích a "budovatelského optimismu". Pak následovaly válečné filmy, pak Děti kapitána Granta - ten se mi líbil... A také některé staré české filmy. Za mých studií v Brně jsme v zimě často navštěvovali kino Úderka na Náměstí svobody. Bylo tam teplo a promítali tam , k grotesky s Ch. Chaplinem, pak Frigo na mašině, Laurel a Hardy. Vydrželi jsme tam sedět hodiny (nekonečná smyčka). Chodili jsme i do normálního kina, nejraději na francouzské filmy s Gerardem Filipem, to byl náš idol. (Ďáblova krása, Fanfán Tulipán, Věznice parmská a pod.). Francouzský herec G. Filip tenkrát navštívil Brno, zdravil nás, studenty brněnských škol, s úsměvem ze schodů do Janáčkova divadla. Byla to pro nás velká událost, ráda na to vzpomínám.

Kino Čas. Hrál se stejný film pořád dokola. Před ním a po něm zprávy. To jsme měli i v Sokolově. Autore, díky za kina!

Chodit do kina je jak s hospodou, všechno je rozbitý, už to nemá žádnou šťávu, když s někým rok nepopijete pivo, s kterým jste se o víkendech pravidelně stýkal, najednou zjistíte, že spolu už nemáte o čem mluvit

Vyrůstala jsem v Praze 1, tak si asi umíte představit, kolik tam bylo kin. Plný Václavák a blízké okolí. Filmy jsem viděla i několikrát a nechtělo se mi ani domů.

Jen jste nemohl chodit do kina před svým narozením, protože jste ještě nechodil.

No, tak jsem nechodil, Vy hndopychu, ale byl jsem chozen, no.

Kino Dalibor a Varšava na pražských Vinohradech byly, ale už nejsou. V tom prvním jsem viděl 800 mil. po Amazonce, byl od 15 let, proklouzl jsem a pak Mayovky. Eskymo bez špejle a .......