Jsem výtvor umělé inteligence?

Technicky vzato v roce 1957 asi sotva. Ovšem psychicky... Jeden by nevěřil, za co všechno může vděčit zrození (a nejen od Pána Boha).

Dnes se všude operuje „AI“. A jelikož už „džina vypustili z lahve“, nikdo neví, co s tím. A zakázat nebo omezit už to bohužel příliš nejde. „AI“ je vždy minimálně o krok napřed.

Volá se po různých opatřeních, operuje se s umělou inteligencí. Hlavně se volá po tom, aby bylo „nějak“ rozlišeno, zda jde o přirozený výtvor nebo výtvor právě umělé inteligence – nejlépe nějakým logem.

To by mne zajímalo, jaké logo by vymysleli pro mne.

To je totiž tak. Maminku bolela hlava. Stále. Jedna migréna stíhala druhou... Samozřejmě se maminka nakonec obrátila na lékaře. Ten si vyslech to, či ono... asi provedl i potřebná vyšetření poslechem či palpací. A nakonec, zpracovav vše svou inteligencí, pronesl závěr:

„Rodit!“

No, technicky vzato jsem vznikl klasickou cestou. U nás doma – v Hloubětíně. Hloubětínský zámeček řešící umělé oplodnění neexistoval pochopitelně ještě ani ve fantazii svých autorů. V naší harmonické rodině by to stejně bylo nadbytečné.

Narodil jsem se v osmi měsících, vážil jsem kilo a šedesát pět deka. Doktor myslel, že ani nevydržím...nicméně věda inteligentně pokročila a tak mne „dopékali“ v inkubátoru.

Stylizované foto autora – archiv autora

Inu dodám k tomu tedy jednu věc.

Výtvor UMĚLÉ inteligence rozhodně nejsem. Jsem ale výtvor lidí, kteří neváhali použít svoji inteligenci a zamyslet se nad tím, jak řešit jeden mateřský problém a příchod jednoho člověka na tento svět.