Je to o kachně

Nikoli ovšem novinářské. Mám na mysli skutečnou kachničku pečenou, na kterou jsme byli pozváni do restaurace - kamarád se plácl přes kapsu a zakoupil akční voucher. "Kéž by to nedělal!" nenapíšu, ale jen tak to taky nebylo.

Ne, nejmenované restauraci ve Vysočanech nemohu vytknout nic. Snad jen to, že až příliš dodržovali vládní opatření. Skoro celou dobu jsem tam strávil za stolem nabalený v kabátě - než mne patřičně zahřály dva horké punče. Na nohy mi ale byla zima stejně a to jsem měl zimní boty.

Na odchodu mne onen zvací kamarád požádal, ať zkontroluji radiátory. Hřály. Ale na velké teplo to fakt nebylo.

Je vám jasné, že v takové "čině" i ta naservírovaná kachna měla co dělat, aby se nenastydla.

Ale dopadlo to dobře.

Kamarád se chopil nůžek a jak se porcovat. Byli jsme jen tři, ale to nám nevadilo. A statečně jsme spořádali i těch od oka kuchařským nožem nakrájených12 knedlíků. Bylo to tak trochu stylem, kam sekyra padla, tam se sekalo.

Ale jinak musím jen pochválit. Bylo to skutečně chutné a poctivé. Dokonce nám donesli zvlášť v omačníku šťávu. I ta servírka dělala postavou čest zdejší kuchyni. Brzy roztála a usmívala se na nás stejně jako na naše nové spoluobčany, kteří jí zde v hojném počtu zachraňovali akumulaci ze Stanjurova rozpočtu.

A tak jsme celkem střídmě pili, jedli... zkrátka hodovali. Řeči jsme také vedli... vesměs to ovšem bylo plkání. My tři nemáme potřebu rozhodovat politickou ani jinou situaci zrovna v hospodě.

A tak není divu, že jsme se brzy zdatně dobrali finále.

"Pozdě přicházejícímu kosti," se říkalo v dobách vzdělanosti.

No tahle fotografie má ještě jiný důvod. Přes svoji jistou morbidnost obsahuje důležitý detail.

V ceně voucheru byly ještě dvě palačinky.

(Neboli původně byl voucher zřejmě "Celá kachna pro dva" - no, zas tolik jí nebylo, ale ve třech jsme se najedli opravdu slušně a nepřejedli se.)

A tak po další chvíli přišla na palačinky řada. A protože přítel neměl chuť, zůstalo to na mně a na zvacím kamarádovi.

A v tom se to stalo!

Natáhl jsem se do kyblíku pro příbor a při cestě zpět jsem zavadil o vázičku se jehličím. Přesně o tu, kterou vidíte na foto s okousanými kostmi z kachny.

Malér byl hotový!

Obávám se, že takovouhle palačinku jste ještě neměli!

Samozřejmě, že to bylo zdrojem dobré zábavy na můj účet... a tak jsem namísto nešikovnosti se šikovně pustil do "vyzobávání" jednotlivých jehliček.

Dopadlo to dobře.

Jak jinak.

A ve výsledku jsme, až na tu zimu, byli spokojeni všichni.

Tady vidíte, co se může stát i kolem takové kachny. Nikoli novinářské, ale té reálné. I když v tom ona sama byla naprosto nevinně.