Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jak jsem potkal sovětského kosmonauta

Při příležitosti dnešního 50. výročí letu prvního člověka do vesmíru, Jurije Gagarina, mi dovolte podělit se s vámi o studentskou historku z Moskvy, jak jsem potkal jeho kolegu Alexeje Leonova.

Filmová univerzita VGIK

Filmovou režii jsem vystudoval v Moskvě, na vysoké škole VGIK (Všesvazový státní institut kinematografie, dnes nesoucí též jméno režiséra S. A. Gerasimova), naší obdobě FAMU, kde jsem mimochodem musel napřed složit české talentové zkoušky, než jsem mohl odjet dělat zkoušky do Moskvy.

Nehledejte za tím něco politického. V polovině 70. let to byla běžná praxe, že čeští studenti jezdili studovat do zahraničí - pochopitelně v rámci socialistického tábora. Období zlatých 60. let, kdy se mohlo jezdit přinejmenším postgraduálně studovat do USA, Anglie, Itálie, Francie a jiných západních států definitivně skončila.
(Za všechny úspěšné západní postgraduanty jmenujme Miloše Formana a Václava Klause.)

Mně a mým, o dvě generace mladším vrstevníkům, zbyl pouze socialistický východ.

Proto také, když nám na gymnáziu ve třetím ročníku nabízela třídní profesorka možnost studia v zahraničí, a já se zeptal, zda je tam v nabídce také filmová režie, dostalo se mi odpovědi: "Ano, v SSSR, tedy v Sovětském svazu." A já jsem odvětil, že se doma zeptám, co na to otec (v té době už matka nežila), který mi řekl: "Dělej si co chceš."

Tím začalo mé šestileté dobrodružství pětiletého studia v Sovětském svazu v letech 1976-1981 (rok před tím jsem musel studovat v přípravném gymnáziu pro studium v SSSR) . A nebojte se, nepřijdete o ně, postupně je zpracovávám do knihy. Zatím mám něco přes 160 stránek nepřeberných zážitků.

Jedním z takových je mé, nikoli zcela osobní, ale přeci jen setkání s kosmonautem Alexejem Leonovem.

To bylo tak.

Vysoká filmová škola VGIK byla jednou z nejprestižnějších vysokých škol, se statutem univerzita - prakticky hned po školách politických a Moskvevské univerzitě MGU. Když někdo někde pronesl: "studuji VGIK", tak už byl v oné společnosti polovičním Bohem. Pochopitelně to byla škola vysoce protekční, stejně jako u nás FAMU. Nejedno dítko slavného režiséra, herce či jiného umělce a politického vlivného představitele, na této škole studovalo. I já jsem měl za spolužáky v ročníku pár takových prominentnů. Já sám jsem byl na rozdíl od nich obyčejný plebs, jedinou mojí klikou bylo mé bezmezné přání vystudovat filmovou režii a šťastná shoda náhod, a no dobře, skromnost stranou, a možná i těch 10% talentu. :-)

Patřičný význam této škole-univerzitě zajišťoval nepotvrzený Leninův výrok:

"Ze všech umění je pro nás nejdůležitější film."

Pro bolševickou revoluci to bylo příznačné: film byl nejmasovější, dal se rychle rozmnožovat na promítací kopie a obsáhnout tak velké masy všude.  V 60. letech by byl Lenin takto ohodnotil televizi, dnes - internet. V Sovětském svazu, co Lenin řekl, bylo silnější slova Božího.

Proto byla filmová škola tak prestižní, protekční, ALE POZOR! Proto byla také ostře ideologicky sledovaná. A politicky prošpikovaná (hodně dlouho se tradovala historka, jak moji dva ruští spolužáci vstupovali do KGB - mne naštěstí takováhle pitomost nikdy nenapadla, stačily mi mnohem skromnější). A přísně se dbalo na ideologickou výchovu. Nejdůležitejšími předmety byl marxismus-leninismus a vědecký komunismus, teprve potom významem přišla na řadu vlastní specializace - režie, scénáristika, kamera, výtvarnictví, herectví, filmová věda... Nejpříznačněji se v tom ideologickém směru jmenovala profesorka marxismu-leninismu - příjmením Bludova. Její předmět byl také jediný, kdy jsem vyletěl od zkoušky a od druhého vyhození mne zachránilo pouze to, že do mého zkoušení neomaleně vletěl jeden z onech KGB spolužáků a začal: "Tak kde jsi, my už na tebe přes půl hodiny čekáme, abysme mohli zkoušet inscenaci na ročníkovou zkoušku z režie." V tu chvíli mi "madam Bludova" honem naservírovala trojku (nejnižší možnou známu z prestižního předmětu), a měli jsme to oba s krku. Ona studenta, já tu ideologii, jejíž bludy jsem si ani jako 22letý (tedy na vrcholu rozvoje IQ sil) ne a ne nacpat do hlavy.

Škola si v tomto směru na druhé straně žila příjemnou schizofrenií. Pod svícnem bývá vždycky největší tma. Řada budoucích filmových tvůrců ostražitým ideologům pěkně zatápěla. Pod drobnohledem byla i zhruba 40 člená kolonie Čechoslováků, coby potencionálního zdroje kontrarevoluce. Ale občas se dařily věci, nad kterými se některým ideologům ježily vlasy hrůzou na hlavě a zbytek raději dělal, že nevidí-neslyší.

Zvláště žábou na prameni by tzv. prorektor pro tvůrčí záležitosti jménem Novikov. Většího ideologického drába aby člověk pohledal, abych nemusel použít výraz, že šlo o prvotřídní svini. (Paradoxně, když byl po letech jmenován rektorem, byl jedním z nejslabších a nejnerozhodnějších představitelů za více než stoletou historii této univerzity.) V druhé polovině 70. let - tedy době mých studií - dokázal zmařit nejeden projekt, zlikvidovat kariéru nejednoho nadějného talentu, dva moji čeští spolužáci díky němu málem VGIK ani neabsolvovali... natolik jim šel po krku, počínaje zákazy scénářů, až po zásady do hotových absolventských filmů.

Specialitou páně Novikova byla kontrola nad tím, jaké filmy budou promítány studentům. Pravidelně se uskutečňovaly každý týden projekce v rámci seminářů současného filmu, ve velkém sále asi pro 500 lidí. Promítalo se tam kde co. Filmy z právě tehdy hojně konaných filmových festivalů, filmy zajištěné studenty z velvyslanectví jejich zemí (témeř polovinu studentů VGIKu tvořili cizinci). Samořejmě to byla spíš přehlídka zákazů ze strany Novikova. Když jsme my Češi řekli, že bychom také rádi z velvyslanectví dovezli tehdy nejnovější české filmy - byl oheň na střeše. "Kdepak, ani vidět! Co? Chytilovou a její film Hra o jablko? Tu kontrarevolucionářku? Menzela, Jireše... ty antikomunistické zaprodance?" - to jsme se dozvídali věci, jak jsou Češi-bratři hodnoceni v Sovětském svazu.
Nakonec jsme to tehdy ukecali aspoň na  nevinný melodramatický Herzuv film "Den pro mou lásku". Pro jistotu nám však zakázal jakýkoli referát o Herzově díle, jakkoli třeba jeho Petrolejové lampy existovaly v ruské verzi, v sovětském státním filmovém archivu "Bílé stolby".

 

Stejně ostražitě se však Novikov a univerzita VGIK jako celek chovali i ke svým absolventům, byť by byli sebeslavnější a sebevýznamnější: Klimov, Šepiťko, Paradžanov... Jen pronést jméno Andrej Tarkovskij bylo jako mávání červeným hadrem býkovi před očima. Již za svého života byl filmovou legendou, mimořádným filmovým umělcem a proto také umělcem trpěným, nepohodlným a pronásledovaným. Nicméně - neoddiskutovatelným a významným. Na škole v rámci historie filmu nám proto jen s nechutí promítali Ivanovo dětství a Andreje Rubleva, velmi neochotně ještě tak Solaris. Kdo chtěl ale shlédnout Zrcadlo, už musel mít zvláštní povolení a promítat se smělo jen v uzavřené, vedením školy a ostatními špicly a donašeči přísně sledované projekci, kam ostatní nezúčastnění studenti neměli přístup. Takto se univerzita chovala ke svým absolventům a kulturnímu dědictví. Ideologie byla nad vším.

 

V roce 1979 Tarkovskij natočil film STALKER. Detaily vzniku nemá cenu popisovat. O problémech mluví třeba jen to, že film je prakticky druhou verzí, kterou Tarkovskij natočil - tři čtvrtiny filmu se z technických důvodů musely přetočit. Okamžitě se Stalker stal filmovou událostí roku 1980. Shlédnout jej v kinech bylo prakticky nemožné, promítal se jen minimálně nebo jen nesmyslně krátkou dobu a tak není divu, že celá universita VGIK toužila film vidět.

Prorektor Novikov však v tomto směru vydával zákaz za zákazem.

Nepomohly ani argumentace, ani výjimečná ochota Tarkovského přijet na projekci (ten jinak důsledně odmítal na půdu školy vstoupit). Novikov byl neoblomný.

Ale nebyli by to studenti, mladá krev, v rozkvětu inteligence, aby nevyhráli.

Vůbec netuším, koho kdy a jak to napadlo. Ale nápad to byl geniální, proti kterému Novikov byl prostě bezbranný. Někoho napadlo, spojit projekci Stalkera s pozváním hrdiny Sovětského svazu kosmonauta Alexeje Leonova, který při této příležitosti promítne své filmy, které natočil ve vesmíru. Odmítnutí takového hosta za jakýchkoli okolností se rovnalo sebevraždě a tak musel Novikov kapitulovat.

V den projekce Stalkera a návštěvy Leonova by ve velkém projekčním sále nepropadnul špendlík. Sál předvedl, že je schopen pojmout v takových situacích kapacitu téměř dvojnásobnou. Sedělo se na zemi, postávalo u zdí... větší kapacitu pouze znemožňoval starý typ dřevěných sedadel s bočními opěrkami - na takové sedadlo se opravdu nevešla víc než jedna osoba a řady byly tak úzké, že ani jí na klín se nemohl nikdo posadit.

Ve stanovený okamžik po zahájení za řečnický pult pod filmovým plátnem předstoupil před studenty tehdy šestačtyřicetiletý kosmonaut Alexej Leonov. Pokud to nevíte, byl prvním člověkem, který v r. 65 vystoupil do otevřeného vesmíru; v r. 75 tam pak byl po druhé. Upřímně, ani jedno ani druhé nebyl snadný úkol.

A teď stál před dalším těžkým úkolem.

Stál tady sám, trpěný, svým způsobem pozvaný z nutnosti - proti prakticky až nepřátelsky naladěnému davu horkokrevných 500 studentů, které "nějaký" Leonov a jeho dokumenty zdaleka nezajímaly a všichni chtěli, aby už už vypadnul a mohla začít projekce Stalkera.

Leonov zvládnul situaci víc než bravurně.

Zůstal stát před pultem, chvíli vyčkal, až se sál uklidní a pak pronesl jedinou možnou větu:

"Říkali mi, že mi tady promítnou jeden dobrý film."

A v tom okamžiku nepřátelsky naladěný sál obrátil náladu o 108 stupňů a zasmál se, protože Leonov dal všem najevo, že ví proč je tady; odměnil Leonova potleskem a pak více jak půlhodinu dokázal poslouchat Leonovovy historky z vesmíru. A Leonov také věděl dobře o odbojných proudech mladé, budoucí sovětské inteligence a tak dal občas k lepšímu detaily, které jistě na setkání s dělníky rozhodně nevykládal.

Jeden příklad mi uvízl v paměti na pevno. Leonov nám říkal, jaké problémy měl při dokončování svého dokumentárního filmu. Jak dramaturg studia vědecko-populárních filmů byl prostě neoblomný i vůči takové autoritě jako byl Leonov. Odmítal v komentáři povolit byť jen zmínku o tom, že kosmonauta při letu bolela hlava. "Prostě, choval se jako ideologický cenzor a byl neoblomný," říkal nám Leonov. "Tohle prý není možné a lidem to nemůžete jen tak sdělit - připouštět, že kosmonauti mají ve vesmíru nějaké problémy." (V tu chvíli, kdy nám to Leonov říkal, se tím i nepokrytě vysmíval cenzuře a potažmo zesměšňoval i našeho ideologického prorektora Novikova. A dobře to věděl!) A pokračoval: "Až teprve když jsem si z Hvězdného městečka od našeho kosmonautového lékaře přinesl o tom potvrzení, byl onen dramaturg ochoten připustit nepatrnou zmínku o tomto problému. Všimněte si toho místa v onom filmu až jej za chvíli uvidíte."

Leonov za to sklidil od nás studentů přátelský smích a potlesk a pak už jen dodal:

"A ono je to mnohdy ještě horší. (Následoval opět náš smích.) Takže, až zase budete v novinách číst, že 'stav kosmonautů je normální' jak se obvykle píše, tak to znamená, že nás v tu chvíli zrovna třeba bolí hlava, máme mžitky před očima, zvracíme nebo i ještě horší věci. A teď už si pojďme dát to kino."

Následoval znovu smích a bouřlivý potlesk, který Leonova vyprovázel od jeho řečnického pultu do sedačky v první řadě.

A následoval se zájmem sledovaný dokument o pobytu kosmonautů ve vesmíru a poté... pochopitelně... i Tarkovského Stalker. Ani si neuvědomuji, jestli v tu chvíli ještě seděl Leonov v hledišti. Kdo ví, měl jistě nabitý osobní program a pro člověka jeho významu problém si nechat film kdykoli soukromě promítnout, třeba vtom Hvězdném městečku.

Až dodatečně jsem si uvědomil, že kosmonauti nemohli být žádná ořezávátka a museli mít IQ i další smysly více než v pořádku. Museli se stýkat a vítězně vycházet ze setkání nejen s obyčejnými lidmi, studenty i sobě rovnými, ale i s nevyzpytatelnými politiky, šéfy a technology... museli si umět ve vesmíru poradit s neuvěřitelnými problémy a potížemi; o nich se mnohdy ani informace nedozvíme... Správně okamžitě vyhodnotit vzniklou situaci a úspěšně ji vyřešit - na tom doslova a do písmene závisel kosmonautův život.

Jurij Gagarin byl před 50 lety oficiálně prvním z nich. Ale po něm následovaly a následují desítky dalších ruských, amerických, ano i českých, čínských, francouzských, japonských, německých... kosmonautů, astronautů, tchajkonautů... říkejte jim jak chcete. Na skutečnosti, že to musejí být opravdoví mistři a machři, o jakých se nám ani nezdálo, to nic nezmění.

To vše jsem si naplno uvědomil teprve díky tomuto neuvěřitelnému setkání s neuvěřitelným člověkem, kosmonautem Alexejem Leonovem.

 

Autor: Martin Faltýn | úterý 12.4.2011 12:12 | karma článku: 23,00 | přečteno: 2278x
  • Další články autora

Martin Faltýn

A ještě jedna loňská cesta - do Egypta! II.

Víte co je na všech těch zájezdech do Egypta nejnáročnější? Kdepak horko, kdepak putování za památkami nebo jízda na velbloudu! Nejnáročnější je vždy a beze zbytku:

10.2.2025 v 8:08 | Karma: 13,92 | Přečteno: 317x | Diskuse | Cestování

Martin Faltýn

A ještě jedna loňská cesta - do Egypta! I.

Myslím, že nejvíc si Egypt oblíbili žraloci s jeho stálým přídělem turistů. - Ne, promiňte, to je samozřejmě špatný vtip, jako by ho napsala AI. - Nicméně, když se vypravíte do Marsa Alam, jaksi podvědomě vám naskočí tyto zprávy.

8.2.2025 v 12:12 | Karma: 14,65 | Přečteno: 298x | Diskuse | Cestování

Martin Faltýn

Po třetí v životě do Japonska – tentokrát trochu nevšedně

V Japonsku, přesněji řečeno, v Tokiu, jsem byl dosud třikrát a doufám, že ne naposledy. Jsem ovšem laický turista. A proto, co pro mne bylo a je v Japonsku podstatné?

27.1.2025 v 8:08 | Karma: 17,24 | Přečteno: 378x | Diskuse | Cestování

Martin Faltýn

Děti jako naše budoucnost

Bylo mi 5 a capali jsme se školní družinou na obvyklou denní procházku. A náhle se našimi čtyřstupy začala prodírat jakási paní. Evidentně spěchala. Jelikož jsem byl dítko se značně prořízlou pusou, nenechal jsem si to líbit:

23.1.2025 v 8:08 | Karma: 17,00 | Přečteno: 365x | Diskuse | Ostatní

Martin Faltýn

Trochu se ty pravidelné výdaje snažím seškrtat, abych mohl více utrácet

Jakkoli se jedná do jisté míry o paradox, ekonomové by jistě zajásali, že se snažím oživit naši ekonomiku. Ovšem, jen jako důchodce.

10.1.2025 v 8:08 | Karma: 18,15 | Přečteno: 387x | Diskuse | Ostatní

Nejčtenější

„Dálnicí nás úplně odřízli.“ V obcích kolem nově otevřené D4 krachují podniky

12. února 2025

Premium V prosinci nově otevřený úsek dálnice D4 odklonil tranzit přes obce, místní teď trápí úpadek jejich...

Lékař si nevypnul kameru. Uspokojování od sestry „viděla“ i hlava republiky

12. února 2025  11:23

Nechtěnými svědky intimních chvilek uznávaného lékaře a zdravotní sestry se v ruském Dagestánu...

Tři mladí zemřeli při srážce aut u Opavy, jeden z nich předjížděl dvoustovkou

13. února 2025  7:02,  aktualizováno  13:12

Srážka tří vozidel na severním obchvatu Opavy si ve středu večer vyžádala tři lidské životy....

„Slovenské moře“ vysychá. Lodě dosedly na dno, rybáři bědují. A v Tatrách hoří

15. února 2025

Premium Od našich zpravodajů na Slovensku Liptovská Mara je co do objemu vody největší přehrada na Slovensku, letošní zimu je ale zaplněna na...

Policie pátrá po identitě ženy oběšené na dětském hřišti, zveřejnila její fotku

11. února 2025  12:59

Policie pátrá po totožnosti ženy, která se na začátku letošního ledna oběsila na dětském hřišti v...

Dálnici D7 ve směru na Prahu uzavřela hromadná nehoda. Na místo míří vrtulník

18. února 2025  11:35,  aktualizováno  11:48

Dálnici D7 uzavřela zhruba na 5. kilometru na trase Chomutov - Praha hromadná nehoda pěti osobních...

Slovenská koaliční krize vrcholí. Danko Ficovi nabídl vše, teď možná zůstane sám

18. února 2025  11:44

Pondělní ultimátum slovenského premiéra Roberta Fica uplynulo a koaliční krize stále trvá. Veřejně...

Pekarová nebude kvůli zdraví znovu kandidovat, nabízí odchod z čela strany

18. února 2025  11:23,  aktualizováno  11:43

Předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová nebude obhajovat poslanecký mandát. Zdůvodnila to...

Policie stíhá devět lidí kvůli privatizaci domu v Brně, angažoval se v ní i Hladík

18. února 2025  11:15,  aktualizováno  11:42

Policie zahájila trestní stíhání devíti lidí a jedné právnické osoby v souvislosti s plány na...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 1347
  • Celková karma 16,92
  • Průměrná čtenost 1138x
Kráčím životem i médii, pokud je považujete za život. Jsem absolvent umělecké školy. Překročením 60 let jsem se přiblížil absolutoriu školy života. A jak se za mých časů říkalo: "Neraď, nebyl jsi v Rusku a není Ti šedesát" - tak, v Rusku jsem byl a šedesát mi už taky bylo!

Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.

P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.