Jak jsem potkal kousek své vlastní rodinné historie

Můj tatínek se narodil 1912. Tedy v Rakousko-Uhersku. Ve Vídni. V šesti letech se odstěhoval a už nikdy se tam nevrátil. V polovině 90. let jsem si jednoho dne řekl, že to udělám za něj.

Tatínkův příběh z doby dětství se pravděpodobně podobá osudu mnoha dětí, které zastihla 1. světová válka.

Jeho otec byl český řemeslník, který se uchytil ve Vídni. Tenkrát to šlo. Byli jsme jedno císařství, čili jak se říkávalo: mocnářství. A tak nebyl problém pracovat kdekoli v rámci monarchie. Maminka byla v domácnosti. Ostatně, podíváte-li se na jediné dochované foto - kabinetní rodinné foto - pochopíte, že při tom počtu dětí neměla na nic jiného ani pomyšlení ani čas.

Ta fotografie je dnes zvláštní mimo jiné módou. Všimněte si, že děti jsou oblečeny úplně stejně jako dospělí. To patří k historii módy, kdy dětská konfekce se naplno začala vyvíjet až někdy po 1. světové válce.

Nevím, kdo z tatínkových sourozenců tu fotografii objevil, ale faktem je, že někdy v 80. letech byly zhotoveny dubl negativy z originální fotografie a všichni sourozenci obdrželi po jednom exempláři, v elegantní papírové obálce.

Ta fotografie musí být někdy z roku 1915-1916 - vzhledem k věku mého tatínka. Mnoho z té fotografie nevyčtu jako znalec lidí ani já. Rodině se evidentně vedlo dobře. Oblečení přiměřené stavu, lehký prvek módy na maminčině halence a kabelka, dobře živené děti, jejich tatínek s výrazem právem na sebe hrdého a pracovitého člověka, jejich maminka již začíná nabírat výraz "paničkovství". Pořídit fotografii také nebylo v té době zadarmo, krátce řečeno: spokojená rodina úspěšného upracovaného řemeslníka.

Ta fotografie je ve skutečnosti dost smutnou vzpomínkou.

S propuknutím 1. světové války postihla tuto rodinu tragédie té doby. Pan otec narukoval a záhy nato padl na bojišti; údajně je jeho jméno na pomníku padlým v 1. světové válce někde na Olšanech. (Protože na hřbitovy zásadně nechodím, nemohu sloužit.)

Paní matka (jinak roz. Langová a jak jsem vyčetl, není vyloučeno, že byla z přízně manželky českého vynálezce Josefa Božka), nuže ona sama záhy na to zemřela na tyfus...

...a sirotky-děti si rozebrali příbuzní po Čechách, takže můj tatínek vyrůstal nejprve u příbuzných v Klenčí, posléze pak v Hraběšíně, Paběnicích nedaleko Kutné Hory. A to bylo velké štěstí v té době. Unikli tak sirotčinci nebo ještě horšímu osudu.

Já sám jsem se narodil 1957. Mám o 15 let staršího bratra. Můj tatínek s námi o této době nikdy příliš nemluvil. Jen vím, že jej tento život naučil nesmírné šetrnosti, jak by ne.

Jedinou věc, o které vyprávěl, že když bydleli ve Vídni, bydleli v ulici Hustergasse a že tam chodil do první třídy. Jak už jsem ale předestřel, nikdy v životě se tam nepodíval. Za 1. republiky jednak vážně marodil s úrazem, jednak se učil řemeslu, aby se uživil; posléze se oženil s naší maminkou a za 2. světové války měl pochopitelně jiné starosti. Mimo jiné, bratr se narodil v roce 1942. Po válce se pak změnily politické poměry natolik, že nějaká cesta do Vídně nepřicházela v úvahu. A sametové revoluce se tatínek nedožil, zemřel v r. 1988.

Mně to samozřejmě vrtalo hlavou celá ta léta. Ne ta Vídeň, ne to Rakousko-Uherské mocnářství, ale nějaká ulice ve Vídni s názvem Hustergasse, kde žil můj tatínek a kam chodil do školy. Byl to jakýsi nepopsatelný pocit a nutkání, že zkrátka tam se musím jednoho dne podívat.

A tak jsem někdy v polovině 90. let vyrazil. Pochopitelně nejprve vlakem do Vídně. Bylo to malé dobrodružství. Matně jsem si na kartografické mapě města Vídně našel kde to je a pak jsem - trochu tramvají, trochu metrem a posléze pěšky - se vydal hledat Hustergasse.

Ve Wikipedii jsem dnes našel, že ulice nese jméno od roku 1892 po posledním "Dorfrichter von Rustendorf - Wilhelmu Husterovi (1847–1850) - přeložím-li doslovně: po posledním rychtáři z Rustendorfu. Rustendorf byl od středověku zemědělsko vinařský region (asi něco jako naše Vinohrady), spolu s farmami a  zájezdními hostinci. V erbu měl srpek zlatého měsíce, pravděpodobně pozůstatek z tzv. druhého tureckého obležení koncem 17. století. Však také samotný název Rustendorf lze přeložit jako "Zbrojící vesnice". Jako samostatný region Rustendorf zanikl sloučením v r. 1863 a Wilhelm Huster byl tedy jeho posledním rychtářem.

To všechno se ale dovídám až dnes. Tehdy, před téměř patnácti lety takovéto informace na internetu k dispozici nebyly. Také jsem nejel do Vídně zkoumat její historii, ale historii mého tatínka. Konečně jsem přišel na místo.

 

 

Nohy mi ztěžkly, když jsem skutečně spatřil v názvu ulice nápis Hustergasse. Stál jsem a hleděl na tu ulici, která se svažovala s kopce dolů, zakončena jinou ulicí, takže vytvářela křižovatku ve tvaru "T". Ostatně tady to máte i na mapě - jen je potřeba kliknout vlevo na název ulice.
Sešel jsem o kousek níž, kde se ulice propojovala s další postranní ulicí a na tom rohu stála mohutná světlá budova s neomylným nápisem "Die Schule."

"Tak tady chodil můj tatínek do školy," pomyslel jsem si dojatě.

Na druhou stranu to bylo celé trochu zklamání. Ulice Hustergasse byla malá, spíše nevzhledná - část její výstavby byla neomylně kdysi srovnána se zemí a celou pravou stranu ulice představovala jakási průmyslová malovýroba či snad dokonce opravna... Zbytek domů se příliš nelišil. kde ale bydlel sám tatínek, tato informace je nenávratně ztracena v propadlišti dějin a nejsem si jist, zdali si to i sám tatínek vůbec pamatoval...

Nevím, co mne to napadlo. Nicméně jsa v podstatě věřící ateista, začal jsem se modlit polohlasně Otčenáš.

A věřte mi, že se stalo něco jako zázrak. Sotva jsem skončil poslední slova, z nedalekého kostelíku se rozezněl zvon. Poledne.

Krve by se v tu chvíli ve mně nedořezal, jak věci fungují.

Bylo to víc než prosté setkání s historií mého tatínka. Bylo v tom zároveň něco magického, až skoro mystického... jako by mi tím zvonem, tím načasováním a tou situací posílal tatínek z nebes pozdrav nebo poděkování za tu modlitbu.

Fotografie, které jsem tehdy nafotil, zde nehledejte. Mám je. Ano mám je; dokonce si pamatuji, že jsem je ukazoval posléze i mému bratrovi. Nicméně v tuto chvíli jsou uloženy někde spolu s ostatními fotografiemi "v bednách" na skříni, kam byly odsunuty v rámci jedno předvánočního úklidu s tím, že po vánocích se to vytřídí... Po kterých vánocích, už ale nikdo nerozhodl a tak jsou tomu letos již tři roky.

Jsem proto rád, že vám mohu nabídnout aspoň pár fotografií z okolí, nalezených na internetu - inu, dáte mi určitě za pravdu, že odmyslíme-li si onen sentiment, jsou to v podstatě pražské Vinohrady.

A tak jsem tedy potkal svou vlastní historii, kousek sama sebe a tedy dětství svého tatínka, díky cestě, kterou vlastně způsobila jedna fotografie z počátku minulého století.

 

Autor: Martin Faltýn | pátek 12.2.2010 12:00 | karma článku: 24,89 | přečteno: 1885x

Další články autora

Martin Faltýn

Nezavřeme Prahu pro dopravu na léto úplně?

To, že se průjezdnost Prahou v létě mění téměř v nemožnost, už si Pražané zvykli dávno. Ve světle letošních uzavírek by snad ale bylo lepší uzavřít město úplně.

18.6.2025 v 8:08 | Karma: 14,71 | Přečteno: 433x | Diskuse | Ostatní

Martin Faltýn

Nastává doba „aromatická“

Ano, s postupně stále narůstajícími teplotami se při více či méně nechtěném kontaktu se spoluobčany dostáváme do jistého kosmického oblaku.

6.6.2025 v 8:08 | Karma: 10,33 | Přečteno: 233x | Diskuse | Ostatní

Martin Faltýn

Jak se cítit v 68?

Někdy - a dost často v mém věku - se říká, že narozeniny jsou jen číslo. Ale kdepak. Nejsou, jen my sami si to nechceme přiznat.

4.6.2025 v 15:25 | Karma: 12,55 | Přečteno: 248x | Diskuse | Ostatní

Martin Faltýn

Dnes bude studená večeře

Pamatujete na legendární komedii Zítra to roztočíme drahoušku? Miloš Kopecký je nucen žužlat studenou tlačenkou, kterou mu servíruje Stella Zázvorková. A důvod je jediný: není na čem uvařit večeři!

21.5.2025 v 19:19 | Karma: 14,35 | Přečteno: 389x | Diskuse | Ostatní

Martin Faltýn

Nová děsivě krvavá příšernost

Při psaní tohoto blogu nepomáhala žádná AI umělá inteligence - jenom ta moje. Spoléhaje na svoji anti indolenci, vrhnul jsem - se na tento malý literární obzor.

15.5.2025 v 8:08 | Karma: 16,84 | Přečteno: 403x | Diskuse | Ostatní

Nejčtenější

Poslala manželce zprávu, že jsme milenci. Sekal jsem ji do hlavy, vypověděl primář

16. června 2025,  aktualizováno  11:52

Šokující detaily mimořádně brutální vraždy dnes zaznívají u Krajského soudu v Plzni, kde stanul...

Advokát Prouza spáchal sebevraždu. Nechal po sobě dopis na rozloučenou

16. června 2025  12:20

V sobotu spáchal sebevraždu renomovaný padesátiletý advokát a bývalý českobudějovický soudce Daniel...

V Indii se zřítil letoun s 242 lidmi mířící do Británie, dopadl na lékařskou ubytovnu

12. června 2025  10:55,  aktualizováno  16:42

Letadlo společnosti Air India s 242 lidmi na palubě mířící do Británie se krátce po startu zřítilo...

Rudé prádlo a finta se třpytkami. Strip klub v Charkově nabízí show i útěchu

15. června 2025  20:19

Když si dvacetiletá Lisa na svou směnu ve striptýzovém klubu v ukrajinském Charkově obouvá boty na...

Sláva v Přešticích. Na svatbu komtesy z rodu Černínů přijel i belgický král

15. června 2025  14:24

Své ano si v Kostele Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích řekli v sobotu v poledne osmadvacetiletá...

Česká pošta rozšíří službu Czech POINT. Bude na většině poboček v zemi

19. června 2025  11:20

Česká pošta chce rozšířit Czech POINT z 750 na 2 400 poboček. Služba tak má být dostupná na všech...

Mrzena se pustil do Fridricha. Falešné hry, neúcta a podraz, kritizuje po volbě šéfa ČT

19. června 2025  11:11

Šéf zpravodajství České televize Petr Mrzena připustil, že před středeční volbou nového ředitele ČT...

Šéf Pentagonu nezná Kaliningrad ani sílu čínské flotily, ukázalo slyšení v Kongresu

19. června 2025  11:10

Americký ministr obrany Pete Hegseth během nedávného slyšení v Kongresu nezvládl zodpovědět...

Aféru s bitcoiny bude řešit bývalý ústavní soudce. Chce prošetřit celou státní správu

19. června 2025  10:20,  aktualizováno  11:02

Bývalý soudce Ústavního soudu a advokát David Uhlíř se stal koordinátorem na objasňování bitcoinové...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 1364
  • Celková karma 12,62
  • Průměrná čtenost 1129x
Kráčím životem i médii, pokud je považujete za život. Jsem absolvent umělecké školy. Překročením 60 let jsem se přiblížil absolutoriu školy života. A jak se za mých časů říkalo: "Neraď, nebyl jsi v Rusku a není Ti šedesát" - tak, v Rusku jsem byl a šedesát mi už taky bylo!

Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.

P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.