Eurovolby - chcete něco změnit? - 2. část

Evropská Unie, Eurozóna... a Česká republika. A volby do europarlamentu jsou za dveřmi. Nejste-li s něčím spokojeni a chcete to změnit, musíte hledat jak. Takže, jak?

Čekáte-li zázrak nebo čekáte-li zázrak - pak čekáte marně.

Jsme malou zemí v srdci Evropy. A schytáváme to zprava i zleva. A jsme v rukou našich politiků. Ti ovšem nedělají politiku, ale politikaření.

Bohužel, tomu tak bylo vždy. Nicméně politici nemají a většinou ani nemohou mít zájem na probouzení historického vědomí. A vždy půjde o vlastní mocenské, ekonomické zájmy.

Ostatně, díky nim vznikla v r. 1918 i Česká republika.

Díky nim ... tak by se dalo projít celou nejen novodobou historii, že?

Co zmohl prostý lid?

I tady můžeme hledat momenty historie.

A nejen historie.

• Současné prostesty žlutých vest jsou jedním z takových momentů. A to jsme poslední, kdo by chtěl Francii nazvat nedemokratickou, protiveropskou zemí, že? Podobné protesty pak často vyústí z revoluci a změnu režimu - Sametovou revoluci máme u nás stále v politické paměti; nicméně tady nejde o změnu politického režimu.

Protože i demokratické politické režimy mají své nástroje - viz jak španělská vláda vyřešila tzv. katalánské volby s cílem vydělit Katalánsko od Španělska. A buďme rádi, že žijeme v demokratické Evropě, najmě Evropské unii. Ano, válka na Balkánu rozhodně nebyla ukázkovým evropským řešením politických a jiných problémů. Objektivně vzato, příčina byla trochu jinde a šla mimo Evropskou unii. Na druhé straně lze ocenit dohodu mezi Řeckem a Makedonií, nyní tedy Severní Makedonií.

• A slavný brexit? I tady rozhodovali demokraticky, dokonce veřejným referendem, rovněž občané. Jenže v tzv. britském Dolním parlamentu sedí politici. A - politické strany. Výsledky a hlavně důsledky vidíme. Přinejmenším prozatím.

Nejsem ovšem politolog ani jiný odborník na to, abych analyzoval příčiny, důsledky... i kdybych byl, není to předmětem tohoto blogu.

Mohu se zákonitě ptát: kde je chyba? Ale ono nejde o to najít chyby, ale o to je umět, chtít a moci odstranit.

Chápu, že chtít porovnávat náboženské, politické, ekonomické a sociální konflitky je v mnoha kontextech složité, nejednoduché a někdy jde o směšování hrušek s jablky.

Jsou oba dva výše uvedené způsoby svým způsobem jedinými možnými způsoby jak něco změnit?

Hledáte-li třetí stranu mince - z oblasti sci-fi - pak musím říci: ano.

Vy už jistě tušíte, že mám na mysli volby.

A že jsou volby zcela mimo vůli občanů? Tady máte jasný důkaz, že nikoli!

Takto tedy můžete ovlivnit volby!

Ale tlak zdola je aplikovatený i po volbách. Přinejmenším individuální. Protože politici rádi zapomínají, rádi využívají svých mocenských pozic a pak dělají chyby.

A pak je důležité nedovolit jim je zametat pod koberec.

Mám na mysli na příklad případ odvolání Nečasovy vlády - i když taky šlo pochopitelně hlavně o politický boj; nicméně i voliči to ODS spočítali a následující volby se strana potácela na hranici vstupu do parlamentu.

A její jedinou současnou devizou jsou jen ještě větší chyby jejích politických protivníků - ANO, ovládané Andrejen Babišem, a ČSSD, která se nechala s podporou KSČM nalákat na ministerská křesla. Tím se úspěšně zařadila po bok KDU-ČSL, která jde ochotně do vlády s každým - s výjimkou té podporované KSČM, což lze asi jako jediné Pánu Bohu připsat ke cti.

Do této kategorie, ovlivnění po volbách, patří i akutálně proběhnuvší aféra se superdrahým telefonem.

Politici spoléhají na 3 věci:

1. Na krátkou paměť voličů
2. Na lákavost svých slibů ve stylu bližší košile než kabát
3. Neochotu, nemožnost a nechopnost občanů soustavně a systematicky sledovat politiky

Když se nad tím zamyslíte, je to v kostce celá politika vůči voličům. (A zde ukázka ze seriálu Jistě pane ministře, sice ironicky, ale pravdivě.)

Proto mimo jiné ta neustálá mediální masírka, jak z (vhodně ovlivňovaných) veřejnoprávních zdrojů, tak ze soukromých médií, která je nejlépe následovně vlastnit.

Takže, jedinou zbraní voličů, je přený opak:

1. Pamatovat si
2. Nedat se neprozíravě nalákat na krátkodobé sliby a líbivé (populistické) fráze
3. Sledovat politiky a politiku - zejména pokud chcete něco změnit - a nepromíjet a konat

Chcete tedy něco změnit?

Jděte k volbám. Mějte jasno, kdo z kandidátů ano a kdo vám jen slibuje a nic neudělal v minulosti nebo je i ten nový jen slibotechna, a že víte, že konat nebude (bez politické minulosti půjde do voleb takový člověk těžko - a tam se to dá dohledat).

Když ne v těchto volbách, tak tedy v příštích.

Ironicky dodám - važme si jich. Neboť by shodou mnoha okolností už nemusely třeba také žádné být.