Duchové a „duchi“

Ne, to není gramatická hrubka, psát po „chi“ měkké „i“. takhle se v ruštině píše slovo parfém a ruština nezná tvrdé „y“ po „hy-chy-ky“. Jinak než „duchi“ tyto parfémy nenazývám. Vím proč. Jejich síla by porazila i slona. A zahnala nebo přivolala všechny duchy. Se skutečnými parfémy to má málo společného...

Zive kvety...http://thumbnail025.mylivepage.com/chunk25/540247/1887/small_voo

„Parrrrfééémy..!“ spieval ve svém jednom hitu Peter Nagy.  

Lidstvo se odjakživa rádo parfémovalo! Vonné oleje, masti, vonné soli... to vše známe už i z egyptských i antických archeologických nálezů – toto umění k nám do Evropy pak přišlo i z orientu. Moderní doba posléze začala vytvářet parfémy i na bázi alkoholu. V každé době a epoše vznikají parfémy trochu jinak. 

To jsem si uvědomil třeba při návštěvě Řecka, ale i několika jiných míst, např. při transferu v Istanbulu. Tam jsou stále ještě rozšířené domácí parfémy na bázi vonných olejů a mastí... někdy i v roztomilých keramických „vázičkách“. 

Čím to je, že lidem některé vůně voní a jiné ne? A každému něco jiného a jinak? Klobouk dolů před tvůrci parfémů. Mám na mysli ty skutečné tvůrce – ne ty, kteří dělají levné napodobeniny nebo ty, kteří dělávali tzv. živé květy. Některé ingredience jsou nepředstavitelně drahé a získávají se velmi pracně a těžko.

Je to celá věda, dnes už pochopitelně řízená i moderními výrobními postupy, s přidáváním umělých chemických aromat a dokonce za spolupráce počítačové techniky. Stejně však rozhodujícím pro výsledek bude jen a jen lidský nos. A lidská nápaditost a originalita. Zaujal mne i na iDnes článek na toto téma a milovníkům parfémů jej doporučuji.

Mé osobní zkušenosti s parfémy? Ale jistě! Mně osobně se líbí spíš kořeněné vůně. Nečekejte, že vám prozradím svůj oblíbený parfém – hlavně proto, že výrobci neustále mění sortiment. Můj první opravdový parfém vám ale prozradím: Salvator Dali. Koupil jsem dokonce dva (lehký, denní a večerní, těžší) před více než 10 lety. Na trajektu převážejícím mne z Dánska do Švédska, v rámci jedné novinářské cesty. Parfém jsem si šetřil, abych si jej užil. Mezitím jsem samozřejmě nakoupil pár dalších, jako např. Giaffranco Ferre. Ale ty dva parfémy se už dávno nevyrábějí a značka Ferre snad dokonce zmizela z našeho trhu vůbec. Škoda. Je jen málo parfémů, které přežijí pár sezón. A je jen málo legend jako třeba Chanel No.5 nebo YSL Opium. 

Přidám ještě jednu zkušenost. I když vím, že díky tomu mne v parfumeriích budu proklínat. Ověřil jsem si, že k vyzkoušení parfému, který mne opravdu zajímá, je nejlepší aplikovat jej nikoli na testovací proužek. Ale přímo na ruku. Protože nejen parfémy, ale i my máme své vlastní tělesné aroma. A teprve tak poznáme, zda je ten který parfém pro náš čich ten pravý. 

O parfémech se lze toho dočíst spoustu a třeba i zajímavosti, které nejsou běžně známy. 

A na závěr přidám jedno pořekadlo ze studentských let v Moskvě: 

Алан Делон не пьёт одеколон.
Pro neznalé azbuky:
Alan Delon - ne piot odekolon.

Hádejte proč. Ne, proč Alain Delon nepije au de cologne, ale proč vzniklo tohle přísloví. :-)