Důchodce na nákupu, čili příběh jedné fotografie

Tu fotografii jsem pořídil dnes. Opřel jsem mobil o nárazník jakési dodávky a spustil samospoušť. Dopadlo to dobře. Mobil nespadl a já měl o příspěvek na Facebook navíc. Člověk se zkrátka nesmí bát si udělat ze sebe legraci.

Čím začít? No, pochopitelně tou fotografií.

Kvalita fotografie je taková spíše průměrná, a to je ještě řečeno eufemisticky. Ale nejde o formu a lákavé provedení, nýbrž o obsah.

Ten titulek je jednak pravdivý, jednak sebeironický.

Léta bydlím v místě, kde bývalo několik samoobsluh (zná ještě někdo ten výraz?). Ty posléze zanikly a jinde naopak vznikl místní supermarket, spolehlivě zlikvidovavší pár zoufalých pokusů o velkopodnikání pekařů a jiných prodejcových příštipkářů... Přičemž přežila pouze masna (přeloženo: řeznictví a uzenářství) propojená s lahůdkami. Poté, co odešla do důchodu majitelka sousedící cukrárny s úžasnými rakvičkami v čokoládě a s rumovou šlehačkou, ji nové majitelky neudržely. To vše ovšem "přes silnici".

U našeho domu, na malém náměstí, to je prozaičtější. Zelináře nahradil "Nail salon", z Knihkupectví se stala hospoda U žraloka (které soukromě přezdívám hospoda U ožralce)... Sámošku Pramenu pak nahradil "náš Vietnamec", který je aktuálně na dovolené a až do konce týdne má zavřeno. Aby byl výčet místních obchodů úplný, Polotovary nahradilo malé řeznictví, které stejně zkrachovalo a není tam teď nic. K němu přilepený stánek Trafiky nahradily Bulharské potraviny.

Jo a z části Pramenu máme kasino, takže bych tomu tady mohl klidně přezdívat Hloubětínské Las Vegas. (Písničku Viva, Las Vegas v podání Elvise Presleyho nebo českou verzi Michala Tučného asi znáte? Pokud ano, pak doporučuji i muzikálově-koncertní verzi 300 členého GMCLA souboru.)

V patře tohoto místního nákupního komplexu ještě Lahůdky a cukrářství nahradila opravna neznačkové elekroniky, rovněž zkrachovavší. Následně konečně v rohu vznikla sauna s jakýmsi lobby barem. Zbytek původních prostor zabral majitel pro vybudování levné ubytovny.

A to jsem vám popsal historii pouze jednoho koutu tohoto náměstí, rozděleného dvouproudovou silnicí.

Suma sumárum, nakupovat se tady moc nedá. Supermarket je věčně vyrabovaný od důchodců - a jim se pochopitelně nedivím. Jiný supermarket tady není. Hloubětín vždycky trpěl podivným nedostatkem služeb; snad právě proto, že z něho paneláková výstavba učinila spíše přespavací čtvrť než místo pro život.

Přičinlivý důchodce, ehm já, pokud chce něco nakoupit, potažmo v akci, musí dál do světa. Nemusí zrovna až na obchodní centrum na Černém mostě. Stačí tramvají popojet 2 stanice, na konečnou a hned tu máte další stejnojmenný supermarket a pak také jeden hyperkarket, kde se můžete vyřádit.

Tak se také stalo, že jsem se vydal na více jak týdenní nákup a výsledek vidíte na oné fotografii.

A hned na Facebooku pochopitelně následovaly komentáře.

Hlavně prý jestli toho nevezu nějak moc, že jako důchodce bych měl mít igelitku. Tak jsem to omluvil tím, že pražstí důchodci jsou bohatí a taky musejí objezdit víc obchodů než skoupí všechno, co je v akci.

A poznamenal jsem, jaké že to je štěstí, že mne nakupování baví, protože poloslepý přítel pochopitelně nakupovat nechodí. Seberionicky jsem navíc ještě dodal, že já to beru jako sportovní klání a soutěž v duchu hesla "Nakoupit výhodně". Mám pro to ovšem soukromý název "vytěžování". Tedy, že nenakupuji, nýbrž vytěžuji.

Je to samozřejmě celé míněno jako legrace. Tak mne neberte, prosím, vážně ani tady.

A berte celé toto povídání jako malé odlehčení v tom předvánočním nákupním shonu, který nás všechny ještě čeká.