Docela malý, blbý psíček

seděl uprostřed ulice. Ne, nevyl na měsíček, jak píše Jiří Suchý. Seděl a čekal... na co a od koho? V Nairobi, u obchodního centra, kde teroristé zabili nejméně 69 lidí.

Tváří v tvář krveprolití v keňském Nairobi.

Skupina dobře organizovaných a vybavených teroristů vtrhne do obchodního centra a tam se chová jak na pouťové střelnici. Jen s tím rozdílem, že oni jsou ti, kdo určují co bude terčem - tedy kdo bude a kdo nebude žít. A proč.

Není to první krveprolití a není, bohužel, poslední.

Není mým záměrem to tady rozebírat.

Ale tragickou absurdnost celé situace mi připomněl "docela malý, blbý psíček", který se náhle objevil v agenturních obrázcích přenášených z místa tragédie a posadil se na ulici. Podrbal se a vyčkával.

Nekoukal se, co že to tam ti strejdové s puškami dělají, netušil, že to jsou vojáci, případně též odstřelovači, bojující proti teroristům. Nechápal a nevnímal ani to obrněné auto s jakýmsi snad dělem, a že na tom autě jsou další ozbrojenci připraveni zaútočit.

Ne. Ten spíše viděl něco jiného. Viděl skupinku možná hodných strejdů, od kterých mu kápne něco do žaludku. Případně jej některý i podrbá.

Docela malý, blbý psiček.

Seděl a nevěděl, že kolem se dějí tragédie. Věděl jen, že má prázdný žaludek a proto překonal strach z možného nebezpečí. Seděl a čekal...

Nepřipomíná vám to něco někdě v podvědomí?