Dnes jsem spatřil v tramvaji

...mohla by se tak jmenovat celá rubrika. Nebo dokonce i blog. Drobné postřehy z našeho cestování... 

Je to prostě úžasná věc! Doma upéct koláč nebo buchty; no a pak s celým pekáčem šup do tramvaje a odvézt jej do práce kolegyním a kolegům.

Proč? Inu třeba, předvést se co umím, udělat někomu ochutnávku, upéci něco na oslavu... nebo: prostě jen tak. Pro radost.

V tomhle jsme my Češi skvělí. Takový ten přátelský, kolegiální a tak trochu i rodinný duch se ještě mnohde zachoval.
A není to diktováno nějakými manažerskými příručkami o tmelení kolektivu apod.
O to je to krásnější, přirozenější a bezprostřednější.

Jinde se třeba pořádají i podnikové oslavy narozenin - prostě jen tak v restauraci, v hospodě, posezet, popovídat, popít. A nebo si i zazpívat pokud je jak a s kým.
V tomhle je pro změnu mistr můj bratr, který bravurně hraje amatérsky na kytaru a je tímpádem duchem všech podobných narozeninových oslav.

A nemyslete si, že mu fandím, protože to je bratr. Lákala jej třeba i skupina Bílé skály, aby šel s nimi hrát - a kdo víte, o čem mluvím, tak víte, že to nejsou žádný ořezávátka.

Takže:
ten dnešní postřeh v tramvaji mne nesmirně potěšil.

A doufám, že se ani ona "paní s pekáčem" nebude na mne za to foto zlobit. Nemá důvod. Chtít udělat někomu radost domácím výrobkem není vůbec žádná ostuda.