Začátek sedmdesátejch let, konec devítiletky, spolužák, jehož máma pracovala na tom správném místě, abychom měli dostatek "volňásků" - čili nejdražší místo první řada balkón, nejčastěji malostranské kino U hradeb, které se tehdy specializovalo na premiéry francouzských filmů, o úroveň výš, než naše nejlepší smíchovské kino Arbes, o tři úrovně výš, než ostatní smíchovské blešáky (Maják, Zámečnice...), Pierre Richard byl jedním z mnoha, protože soudruzi ze strany a vlády usoudili, že když už lidu něco ze západní kultury, tak z muziky švédskou ABBu a z filmu francouzské komedie. Prostě pohádka mládí.