Co stojí za koncem Václava Moravce v ČT?

Nabídnu vám ještě jeden, vlastní a nezávislý pohled. A možná budu daleko blíže pravdě, než všichni ti politikáři.

Václav Moravec začínal jako skromný student v rádiu Progres v Pardubicích. Nevím proč, ale pamatuji si jej v tomto vysílání.

On je totiž ročník 1974 a já 1957.

V roce 1989 mu bylo 15 let a měl štěstí, že mu nová doba přinesla nové možnosti. A neuvěřitelný a úspěšný karierní růst.

Patřil ovšem mezi ty mladé lidi, kteří odjakživa věděli, čeho chtějí dosáhnout. Měli k tomu nejenom talent, ale byli ochotni do toho vložit i neuvěřitelnou píli, práci a sebe sama.

A nebáli se.

Díky tomu jsem právě na pardubickém rádiu Progres mohl už v 90. letech poslouchat vše zvídavého Vaclava Moravce. A mladík se nebál ničeho: do svých tehdejších „otázek“ si pozval samotného Miloše Zemana. Pokud vím, byl to rozhovor velmi vydařený.

Ne, nesledoval jsem Václava Moravce systematicky. Podotýkám, že nikdy. A to tedy ani v době, kdy se svým projevem blížil spíše talk show, než politickým rozpravám, ve kterých se později vyprofiloval.

Nepochybuji o tom, že přínosným zlomem byla jeho práce pro českou sekci BBC.

Není mým cílem hodnotit jeho olbřímí práci v České televizi, natožpak se zabývat Kodexem, etikou a já nevím čím vším – jakkoli bych k tomu všemu mohl přistupovat z jistého profesionálního nadhledu.

Odolávat všem tlakům a zároveň (ne)podléhat názorovým proudům, zejména v naší aktuálně rozdělené společnosti – to je pozice více než nezviděníhodná. A nepřísluší mi hodnotit, zda ji pan Moravec ustál, či neustál.

Nicméně, naprosto chápu jeho rozhodnutí odejít z České televize a zakončit OVM.

A to z profesního hlediska.

Připravovat týden co týden diskusní pořad – k tomu potřebujete tým. K tomu potřebujete tým, kterému věříte a důvěřujete (emotivně řečeno, víc než sobě sama), a naopak on vám. A v tomto druhu práce to musí být stálý tým a vlastně něco jako symbióza.

V čele toho týmu stála dramaturgyně Hana Andělová.

Ukončením jejího působení v OVM se vedení České televize pokusilo vnést do toho pořadu změny. Nehodnotím je.

Jinou otázkou je, zda tyto změny a plánované změny vyhovovaly Václavu Moravcovi. Možná v něm převládl pocit, že Česká televize by za všech okolností měla respektovat jeho představu a selekci...

Příkladů máme víc než dost v tomto směru, zejména z USA. Larry King nebo Oprah Winfrey show jsou asi u nás ty nejznámnější. Byly nebo jsou to opravdové hvězdy v oboru.

Bohužel, nebo bohudík, to už je na vás – Česká televize nefunguje v hvězdném systému. Zákonem má určenou jinou pozici, tudíž se snaží respektovat principy veřejnoprávní televize. Dobře nebo ne, to je vždy otázka. A jak vidíte, vyhýbám se negativním výrazům.

Ale tady bych viděl asi hlavní příčinu rezignace Václava Moravce. Stal se neochvějně hvězdou, potřeboval svůj tým, o který se mohl opřít... ale fungování tohoto „hvězdného“ principu autorské neomezenosti v mezích veřejnoprávnosti muselo zákonitě dříve či později přestat být přínosem. A jakýkoli jiný pokus o změnu, např. v podobě nové hlavní dramaturgyně, s jiným, třeba i otevřejnějším pohledem a představami – to znamenalo, aby se Václav Moravec podřídil něčemu, s čím – jak se ukázalo – evidentně nesouhlasí a neztotožňuje se.

A to je opravdu nejlepší skončit.

Vše ostatní už zhodnotili nebo hodnotí jiní. Politici, kolegové, novináři, blogeři... a koneckonců i běžní občané, z nichž každý má právo na svůj názor a pohled.

A běda všem, kdo si toto právo neuvědomují a nerespektují.

A panu Václavu Moravcovi, ano nezbývá než poděkovat a popřát do dalšího vše nejlepší.