Co se zdá nemusí být vždy jen sen

Sen je sen, probudíš se - je den! Sny si většinou nepamatuji. V pátek se mi zdál sen, který měl rovněž upadnout v zapomnění, leč nestalo se tak díky tomu, co následovalo.

Šel jsem ranní cestou do práce. Dosahovalo sem světlo na krajnici silnice osvětlující spéše dva jízdní pruhy a tak to lehké pološero bylo příjemné, že se světlo neodráželo od sněhu přímo do očí. Ranní idylka. Bylo něco málo po šesté. Jak víte, v Praze v noci lehce sněžilo a hlavně přituhlo. Sníh se tak třpytil na cestě. Liboval jsem si, že jsem brzy vyšel z domova a tím pádem je mi jedno jestli mi ujede jedna tramvaj - nemusím se prostě hnát.

V hlavě mi tak trochu ještě dozníval sen a pocit, že si i pamatuji, že se mi zdálo o zlatém dešti - což jsou květy, které miluji a které mi na jaře vždycky udělají radost, když se v tom to stalo.

Náhle mi přestalo ostřit levé oko. Brýle nosím nepřetržitě zhruba od dvanácti let a jsem na jakékoli nepřesnosti s brýlemi citlivý. (Však si na toto téma také můžete přečíst zde.) Následovala tedy úleková reakce a pak mi mozek zafungoval: "Vypadlo mi z rámečku sklo!"

Jinými slovy, šroubeček v rámečku se propracoval k totálnímu rozšroubování. A sklo se poroučelo k zemi. Ve čtvrt na sedm ráno, na sněhu...

Brýle se bez brýlí špatně hledají. To je známé pořekadlo.

A tady to bylo ještě horší. Dezorientován jen jedním sklem, zbaven prostorového vidění, tápl jsem kolem sebe a točil se jak bajadera... dobrých deset minut. Když už kolem mne přejela druhá tramvaj a ručička hodinek se posunula nebezpečně ke krajnímu času, kdy musím nasednout na MHD, zanechal jsem hledání a vyrazil domů pro náhradní brýle.

"Co se děje?" ozvalo se rozespale z postele, když jsem vrazil do bytu 1+1, přestavbou "vtipně" řešeného tak, že z chodbičky vcházím rovnou do obývací ložnice s rozkládací pohovkou. 

"Neptej se," zasyčel jsem na nevinnou drahou polovičku, vrhnul se do šuplíku a vypreparoval náhradní brýle. S dioptrickými skly lehce slabšími, protože odpovídaly stavu mého zraku před nějakými 5 lety.

Obrýlenci mi potvrdí, že každá taková změna je poněkud stresující. Na stresy jsem však neměl čas. Vyřítil jsem se na poslední přijatelnou tramvaj, nedbaje toho, že se mi půda opticky trochu houpá pod nohama...

Teprve v práci jsem si začal vše trochu srovnávat v hlavě.

První, co mne napadlo, podívat se, co vlastně znamenal můj sen o zlatém děšti. Normálně se podobnými věcmi příliš nezabývám, na astrology, vykladače karet a podobné věštce se dívám dost skepticky a někdy i poťouchle...

A tak jsem zalistoval na internetu a dozvěděl se, že:

• žlutá barva = důležité změny
• květina = radost, dar
• zlato = dát na své pocity
• déšť = uzdravení, dobré znamení

"No to jsou mi tedy dobrá znamení," pomyslel jsem si ironicky. "Spíš na prd..." A hned jsem si "radostně" pořídil foto s jedním sklem.

Přesto, protože nejsem z těch, kteří se jen tak vzdávají, jsem byl rozhodnut, že až půjdu z práce, půjdu tou samou cestou. Snad sklo najdu.

Věřte nebo ne, stal se zázrak.

Vystoupil jsem z tramvaje, přešel silnici a dal se po chodníku domů. Sníh už dávno pozbyl svoji bělost. Poctivě vyšlapaná pěšina ranních i deních chodců se do sněhu zařezávala a vinula se jako černý pás na kimonu. Světlo ranních výbojek nahradilo zapadající slunce. Minul jsem autobusovou zastávku, přiblížil jsem se ke schodům do postranní ulice a náhle jsem to spatřil. Tmavěfialovo černý obdélník, vzdáleně připomínající sklo od brýlí.

Teprve po chvilce čučení a analyzování "co že to je" jsme pochopil, jaké mám štěstí. Bylo to skutečně moje sklo od brýlí. A o to větší štěstí, že zatímco ve zbytku Prahy panoval smog, tady byl naopak vzduch krystalicky čistý a tudíž slunce mohlo svými paprsky obarvit samozbarvovací sklo do černofialova. Nebýt této šťastné shody okolností, kdoví zda bych sklo vůbec našel.

Sklo pochopitelně putovalo do kapsy a doma následovalo jeho čištění a instalace do rámečku, včetně zašroubování a řádném utažení onoho zlobivého šroubku, který vše způsobil. Paráda.

Inu, tak úplně skvěle to ale nedopadlo. Sklo přeci jen pár šrámů utržilo. Lehce poškrábané, malý odštěpek jsem objevil na rohu a přes levý okraj se táhne svislá rýha v samozabarvovací vrstvě. Ale koukat se přes to bez větších problémů dá a tak není nutno ihned zařizovat nové sklo, na které pochopitelně dojde. Jen co budu mít takové volno, kdy bych mohl dojít do prodejny, kde mi brýle zhotovili, abych měl garantováno stejného výrobce.

Tudíž, sen se vlastně podle výkladu vyplnil. I když člověk by možná spíše očekával nějakou výhru, povýšení v práci nebo neočekávaný velkorysý dárek... Protože především onu ztrátu bych si byl klidně odpustil a mohla by byla bývala uvolnit v Osudu místo něčemu skutečně velkorysejšímu.

I když, kdo ví. Člověk se má radovat z maličkostí.