Chyběl vám letos někdo mezi oceněnými?

„Nejdřív byste se tedy vycenil vy, potom by se vycenila milostivá paní, nakonec já. A ten souhrn...“ - Vlasta Burian ve filmu Ducháček to zařídí.

Nuže, vážený pan prezident Petr Pavel to skutečně zařídil.

Ceremonál měl hladký průběh. Text měl zpracovaný pěkně, jistě také dlouho piloval jeho přednes. Stručně řečeno: bylo to dokonalé. – Stejně dokonalá jsou např. vařená vejce a přitom si na nich bez dalších ingrediencí mnoho nepochutnáte.

Padesát šest osobností (v textu je lepší se vyhýbat napsaným číslům). Jistě jste si mezi nimi našli ty své. A zejména pak média a blogeři adorují ty svoje.

Já jsem se při živém přenosu soustředil na to JAK kdo vyznamenání přijímá.

Pro někoho to bylo zadostiučinění; pro někoho jistým způsobem slabá nálepka – či spíše přijaté symbolické gesto – život ztrativšímu vojákovi a mámě syna nikdo už nevrátí. Stejně tak jako zdraví těm, kteří se z toho tak nějak dostali.

Jistě se shodneme na tom, že ocenění byla vybrána správně – tím spíše, že nevíme, která ocenění vybrána nebyla. Matematicky lze spekulovat proč právě 56 a ne rovnou 60 (že ta čísla takto vypadají blbě?). Je to celkem jedno.

Z oceněných in memoriam nemohu nevzpomenout Pavla Pecháčka. Zastal jsem jej během mého působení v Rádiu Svobodná Evropa/Rádiu Svoboda. Byl to férový chlap a zkušený diplomat všemi směry. Kladu si za čest, že mi nabídl tykání.

Pobavil mne moment při ocenění bývalého ředitele ČT, Petra Dvořáka. Podle aktuálních ohlasů to někdo považuje za jemný políček na tvář současného ředitele Jana Součka. – Pobavil mne ale okamžik, kdy „režie“ následně střihla na tleskajícího Václava Klause. Sotva se dotýkal špičkami prstů při tom náznakovém potlesku. Jak za rokoka.

Z oceněných umělců média honem vypichují Ivana Trojana, Danielu Kolářovou a Ondřeje Vetchého. Mohli by vytvořit mediální svatou trojici. Zbylí ocenění Petr Janda, Marie Rottrová nebo Dagmar Pecková by jim zřejmě mohli ministrovat, když to vezmu tak, jak koho média jmenují mezi oceněnými.

Ze svaté trojice mne nevíce „pobavil“ Ondřej Vetchý – od okamžiku kdy vstal se propracovával k infarktu, krátkým odfukováním ve stylu profesionálního judisty, se zkrátka „držel“. Zábavné bylo také pomrkávání Petra Jandy a nebo diblíkovský úsměv Daniely Kolářové.

Inu, dokazuje to, že zvládnout ceremoniál udílení státních cen nedokáže každý. Na Oskarech ať si každý dělá opičky jaké chce.

Z dalších oceněných jsou mi pochopitelně blízcí Dana Hlaváčková a Luděk Munzar, in memoriam. Z žijících pak ještě Eva Jiřičná.

A zcela mimořádně nad všemi pak ční osobnost: papež Jan Pavel II.

Autor foto Jiří Kopal. Licene Wikipedie CC BY-SA 4.0

Nuže, všem gratulujme, radujme se, veselme se.