Cestujte, ale s rozvahou

Záchrana nejednoho českého občana z vězení, dokonce po obvinění z převozu nelegálních látek, to všechno jsou velmi často důsledky často nerozvážného cestování.

Inu, neexistuje univerzální rada, jak cestovat a kam.

Každý by si však měl být vědom rizik, která mohou nastat. A zejména, pokud cestuje sám, cestuje do méně známých destinací, nese si s sebou určitou svoji pracovní či existenční přítomnost či minulost, vydá se na riskantní aktivity a nebo dokonce podlehne svodům rychlého zisku za cenu rizikového chování, jako je převoz nežádoucích věcí.

To neznamená necestovat, ale znamená to být si vědom svých sil, svých možností a nic nepodceňovat, chovat se s rozvahou a odpovědně. A ještě dodám zdaleka ne poslední detail: cestovat vědomě a informovaně.

Je cestování čistě s cestovní kanceláří.

Je cestování čistě turistické, např. s průvodcem.

Je cestování po vlastní ose.

A je cestování rizikové – individualistické, tzv. „dobrodružné“.

Důsledky onoho posledního typu vidíme právě dnes. A na paměti máme návraty různých trojic cestovatelů. Nebo oné nešťastnice, která strávila ve vězení několik let za svůj delikt.

Cestování není zkrátka vždy jen o tom usednout do auta, autobusu, vlaku či do letadla.

Přiznám se, že mi jednou docela zatrnulo v mém bývalém zaměstnání, což byla svým způsobem nadnárodní organizace, kde bylo více jak dvacet různých národností, kultur i etnik. Z rozhodnutí vedení museli všichni povinně na speciální bezečnostní školení na téma: co dělat v situaci, když vás v cizí zemi unesou.

Věřte mi, že v tu chvíli vás pod dojmem informací přejde chuť na nějaká hrdinství. Není o co stát. A také věřím, že většina z těch zachráněných Čechů rozhodně nemá v úmyslu si podobná dobrodružství zopakovat.

Nehodlám zde vytvářet nějaký „manuál“, ale ono stačí třeba jen, když jste na dovolené v Egyptě. A z náhlého popudu se rozhodnete podívat, co že je to za hradbami resortu, ve kterém pobýváte.

A takto začíná většina běžných turistických malérů: nezodpovědným chováním a nerozvážným odhadnutím možných rizik.

Pak už jen líto vám může být rovněž těch, kteří v tomto duchu „podlehli“ kouzlům přírody. V hlavně s myšlenkou „nám se přeci nemůže nic stát“.

A jiní se v nevhodnou dobu vypraví na nevhodné místo v moři.

Tady plavou ve vodě jen korálové rybky.

A přitom je to stejná destinace – Marsa Alam – o které média neúprosně referují o napadení člověka žraloky. Ovšem, už se často nedozvíte, zda to bylo v důsledku nevhodné doby, nevhodného místa či chování... Neboli porušení nějakých pravidel. A nikdo vám už k tomu nepřidá informace co dělat, co nedělat, jak se zachovat atd. A přitom možná právě to by eliminovalo řadu takových nešťastných náhod.

Jiným způsobem je nevhodné kulturní chování. Ne všude mají pravidla chování a jednání, na jaká jsme zvyklí my sami Evropani.

My Češi to máme o trochu horší tím, že máme v podvědomí malý patriotismus a velký sklon k přezíravosti k autoritám i jiným kulturám – což je historicky předurčeno, pokud to nevíte – obdobím Rakouska-Uherska a boje za národní sebeurčení (Haškův Švejk je dokonalou esencí tohoto přístupu). To vám v případě maléru ovšem málo pomůže.

Proto mějte vždy na paměti:

„Jiný kraj – jiný mrav“, praví známé přísloví.

V Thajsku je třeba mít na paměti královský majestát a jeho rodinu, v Japonsku náboženské obřady a např. v Malajsii náboženskou rozmanitost, včetně hlavního náboženství, které je v dalších, středovýchodních zemích dokonce státním a právním náboženstvím a řídí se jinými zákony než evropským právem.

Chovat se náležitě s úctou patří je nejen tomto případě zásadní.

Nezapomínejte také na jednu důležitou věc: aktuální situace v té které zemi. Ministerstvo zahraničních věcí vám k tomu může poskytnout do jisté míry infromace.

Ono ale úplně stačí, že si někde v Kuala Lumpur pronajmete hotel a pak se dozvíte, že jste si nevybrali zrovna nejlepší čtvrt a že je lepší po setmění ven příliš nevycházet.

V tu chvíli by se do víru zdejšího lokálního místa vybral opravdu jenom blázen. Ať to přes den vypadá jakkoli.

Pro příklady nezodpovědného chování nemusíme jezdit jen do dalekých destinací. Byl jsem na návštěvě v Krakově. Byla to má první cesta do Polska a město mne příjemně překvapilo. Procházka starými pamětihodnostmi byla nádherná.

Jednou z místních atrakcí je plechový drak, skutečně chrlící oheň. A známý se podělil historkou, že někteří nezodpovědní jedinci dokocne šplhají na podstavec, aby si sáhli na draka.

Protože však drak původně chrlil oheň v neurčenou dobu, došlo i k popáleninám a tak je doba „provozu“ nyní omezena a přesně stanovena.

Printscreen autorova videa.

Pokud vím, u nás se našli turističtí jedinci, kteří se pokusii vylézt na Staroměstský orloj, o sprejerech Karlova mostu nemluvě. V porovnání se středními i dálnými východními destinacemi ti „naši“ hříšníci z toho vyvázli velmi lacino.

Závěrem?

Chovejte se vždy a všude s úctou, s respektem a ochotou. Úsměv je vaše nejlepší deviza, i když zrovna domácím jazykem nevládnete a omluva je vždy na místě.

Za šťastnou a bezpečnou cestu.

Všechna foto – autor.