Český výbuch na Eurovision (jako vždy)

Ani 66. ročník hudební soutěže Eurovision nepřinesl našim barvám úspěch. Opakovaně. Zdá se totiž, že čeští "vysilatelé" soutěžících jsou prostě nepoučitelní a proto budou čekat na úspěch marně. Proč?

Chcete-li si projít historii i soutěžní klání této hudební soutěže, stačí navštívit webové stránky Eurovision,tv

Historie je to více než poučná, včetně toho, jak se vyvíjelo hlasování pro jednotlivé písničky. Za připomenutí z historie stačí, že zde zvítězil třeba německý zpěvák Udo Jürgens (dodatečná oprava: "rakouský zpěvák"), kanadská zpěvačka Céline Dion nebo švédská skupina ABBA, kteří se později stali megahvězdami. Není bez zajímavosti, že v r. 1968 reprezentoval Velkou Británii Cliff Richard s písní "Congratulations" (česky Václav Neckář "Jak se tak dívám") a vítězství mu uniklo o jediný bod.
Vítěze dohledáte přehledně na Wikipedii "Eurovison Song Contest".

České barvy na své vítězství dosud marně čekají.

Právem.

Když se (opět ve Wikipedii) podíváte na české reprezentanty, zjistíte nejrůznější zajímavosti. 

Po několika průšvizích, kdy v národním kole zvítězili umělci jednak obvinění z kupčení s hlasy, jednak z nepřijatelného obsahu své kariéry... Česká televize proto přikročila k autokratickému nominování soutěžících, za což se jim hned první nominace odvděčila bezkonkurenčně posledním místem. (Ovšem to bych nekladl za vinu samotným účastníkům nýbrž jednoznačně českému managementu Eurovision, který podcenil přípravu účastníků na soutěž.) 

Přitom se ukazuje, že pěvecký potenciál máme. Ostatně, co Čech, to muzikant. A stačí do české krve přidat i kapku cizokrajné a zpívání jde snad úplně samo bez nutnosti školit hlas na konzervatořích, pěveckých kurzech apod.

V hlasovém fondu tedy problém není.

Co je podstatně horší, je hudba, melodie a snad i text.

I v letošním kole Eurovision hlasující - diváci - poslali do finále především hudební čísla; milovníci hard rocku pak finskou skupinu, něco na způsob jejich varianty na Kiss, apod. Nenechali se naopak chytit na líbivou, skoro až podbízivou gruzínskou tklivou baladu, či co to bylo. Ani to zkrátka evropští diváci nemají rádi. 

A tak se ukázalo, že i letošní český zástupce předvedl chyby, které jej do finále neposunuly. Snad bychom mu prominuli, že své české umělecké jméno Ben Christovao změnil na světoběžnické Benny Christo. (To není nic nového, v 30. a 40. letech minulého století toto třeba české filmové hvězdy dělaly běžně, např. Karel Lamač, Anna Ondráková, Lída Baarová, ale i další.)

Soutěžní písnička "Omaga" (oficiální videoklip zde) je ale příkladem podcenění světových hudebních proudů, žánrů a koneckonců také "nálady" diváků Eurovison. Ti nereprezentují nějaké rapové proudy, neohromí je melodické skřeky na konci sloky; navíc je pro tyto posluchače celá česká soutěžní písnička s poněkud nejasnou hudební strukturou.

Text? Upřímně - vynechám. Odmítám se zaposlouchat do toho, o čem se vlastně zpívá, natožpak hodnotit úroveň anglického textu. Zas takový angličtinář, jako třeba Michael Žantovský, nejsem, abych ocenil tuto stránku.

Celkově však žánrově tato písnička nebyla tím nejlepším, co na Eurovision zaznělo.

Leč, v hlavní roli je také výsledný dojem. Neboli show.

Jestli něco čeští účastníci Eurovision dlouhodobě, ba spíše trvale podceňují, je scénické, vizuální provedení jejich vystoupení. Když se podíváte na ta letošní - byť silně doháněná digitální technikou - většinou to opravdu bylo scénicky zvládnuté, propracované a hlavně vizuálně zajímavé.

Neorganizované poskakování, jaké kdysi předvedli jedni čeští účastníci, nebo myslet si, že synchronizované pohyby se třemi tanečníky a "scénický prvek" s dívčinou, že toto je vrcholem show... pak by se čeští účastníci a český Eurovision management rozhodně měli poučit jinde. (Jak lze zvládnout scénický minimalismus, dokonale předvedl v r.2019 Andrej Rybak se svou vítěznou písní Fairytale - čímž teď nemám na mysli hudební líbivost písničky, navíc vhodně vybranou vzhledem k místu tehdejšího konání.)

Coby dlouholetý obdivovatel japonských pop skupin, mám poměrně jasný přehled o tom, jak vypadá zvládnutý koncert. Co jsem viděl u nás, tak jediný, kdo se tomu kvalitou směle vyrovnal byl pouze Koncert Karla Gotta k jeho 70. 

Že přeháním? Nemusím si příliš vymýšlet - stačí totiž sáhnout po jakémkoli koncertu z této japonské provenience. Zde je malý příklad v podobě SBS Music Awards 2019. O koncertech megaskupin, jako Arashi, nemluvě. A všechno je zde živě, včetně orchestru samozřejmě, a nejen to - je to v původním aranžmá videoklipovém - žádné úlevy s omezeným počtem hudebníků apod. A hlavně - je to vždy dokonalá show!

Snad se pro příští soutěže Eurovision příslušní čeští organizátoři poučí. A snad se někdy i dočkáme, že se Eurovision bude pořádat u nás - čímž tedy předpokládám, že za Česko konečně tuto soutěž někdo vyhraje.

Doporučuji:

Vysílání Eurovision Song Contest 2021 na ČT.