Blog z mezičasu zatmění Měsíce v Tunisu

Já nevím, jak cestujete právě vy - nebo zrovna vy - ale všimli jste si, že v každé takové destinaci je obloha jiná? A, většinou, jiní jsme i my.

Má letošní dovolená byla v Tunisu.

A protože k dovolené patří neodmyslitelně dovolenkové fotografie, tak začneme jednou z nich.

Z původně planovaných více blogů se zážitky jaksi „momentálně“ sešlo. Nevím zda jsem sešel i já, ale vězte že jsem byl plně pohlcen přípravou další, měsíční cesty do Asie. Jednalo se nejen o jednu cestu, ale pár cest v rámci jedné velké cesty. A tak mi to nějak časově a energií vytěsnilo původní dovolenou.

Vypravili jsme se do stejného hotelu jako před dvěma roky. O zážitky nebyla nouze ani tentokrát.

Jedním z nich byl moment příjezdu, kdy jsme šli na pokoj a „nosič zavazadel“ se nečekaně ujal mého poloslepého přítele a kufr jsem táhnul do patra já sám. Tím pádem nezbytný bakšiš nedostal – ale já bohužel také ne. – Milé překvapení v podobě tří talířků s občerstvením trochu kazila unavená zelenina, ale to naše nadšení z planované dovolené nemohlo pokazit.

I tentokrát jsme zvolili desetidenní pobyt – přesněji řečeno 10 nocí... a kolik to bylo DNÍ odmítám počítat, abych se nenaštval. Odet z Prahy byl v 18:50 s přílet na Djerbu ve 20:40 ovšem místního času (o hodinu méně než v ČR). Zpáteční let byl pro změnu chuťovka. Odlet 22:36 (check-out ovšem už v poledne) a v Praze jsme byli v 2.20 v noci. – Nezbývalo nám prostým občanům než si pronajmout taxi... naštěstí díky platebnímu terminálu společnosti „U“ *) už jsou „ošetřeny“ ty nechutné tahanice o zákazníky a ceny za cestu z letiště.

*) Nezaměňovat s kdysi legendárním televizním krimi seriálem „Abonent na lince U“. Zajímavé jsou i poznámky na tzv. dabingfóru.

Zatímco inspekrot Belot v seriálu musel vyjasnit, kdo je vrah, my jsme si vyjasňovali, co že se to v hotelu děje.

Služby byly na stále přijatelné úrovni. Bakšiš v podobě 1-3 dolarů je ještě drobně vylepšil. (Moc jsem se nepředal. Barmani dostali po jedné jednodolarovce a šéfka uklízeček dostala tři.)

Bohužel, rázný sešup proběhl ve stravování. Chuťově nikoli. Ale v sortimentu. V podstatě ráno, v poledne i navečer stále stejná jidla, s minimální obměnou.

Buďto to bylo s příkazu snad nového manažera, nebo prostě vedení hotelu usoudilo, že končí sezóna a rozhodlo se šetřit... Projevuje se to i tím, že je omezené množství nádobí a příborů. A sklenky na nápoje jsou dokonce nahrazovány plastovými či papírovými. Je to poněkud nedůstojná, spíše ostudná situace.

I jinak to byly extrémní situace – viz ukázka ze zápisků:

“Vychutnal jsem si jednoho z hlavních kuchařů. Zeptal jsem se ho proč nejsou hranolky. Prý je hodně hostí a nestíhají.

Pak přešel k peci kde dělají něco jako pizzu. Tak jsem mu tam přede všemi řekl, že květnu a červnu měli hotel taky plnej a hranolky dělali. Ať mě neučí. Čuměl na mě a pak něco povídal ostatním hostům. To už jsem se ale od něj otočil a šel pryč.“

Jak často se vám stává, že se na dovolené neplánovaně potkáte s lidmi, se kterými jste se tam seznámili před dvěma roky? Nám se to stalo. Dokonce to bylo nečekané do té míry, že jsem si ostudně nemohl zprvu vzpomenout. Byla to zajímavá partnerská dvojice a jejich příběh 13 leté lásky mezi místním mužem a českou cizinkou by asi vydal na román.

I jiná setkání byla zajímavá, včetně nových známostí. Když jsem viděl v letadle manželský pár plně zaujímající ve dvou tři sedadla, maně jsem si vybavil Helenu Růžičkovou (viz blog 1, blog 2). Kde bych se kdy nadál, že z dovolené budeme s onou dvojicí odjíždět jako dobří známí – a vyklubali se z nich fajn lidi. A tak by to měli být nejen na dovolené.

Podnikli jsme i pár drobných, spíše nákupních výletů do města. Povinné fakultativní výlety jsme si odbyli již minule a stačilo. Samozřejmě s místními průvodci skončíte v nákupní čtvrti... My jsme to nyní bez nich vzali „rovnou“, bez toho aniž bychom se před tím v rámci takového výletu trmáceli k antickému mostu spojujícímu ostrov Djerba s pevninou. A vyhnuli jsme se i povinným návštěvám místních keramických a jiných dílen.

Ale, abych nekřivdil aktuálnímu, na pohled vysoce profesionálnímu delegátovi cestovní kanceláře. Jak probíhaly tyto fakultativní výlety s ním, nemám tím pádem tušení. – K němu mám jen jeden detail: při schůzkách s klienty seděl v kraťasech; mohu jen konstatovat, že světle chlupatější nohy jsem v životě neviděl.

Jednou ze zvláštních mezihvězdných událostí bylo zatmění Měsíce. Upřímně: nevěděl jsem o něm, ale někdo mne na to upozornil v rámci komuniace se známými doma. Bohužel, mobily nejsou pro tyto noční režimy ideální. Denní fotografie se daří o mnoho lépe – i bez zatmění.

Jistě si říkáte v duchu, jak jsme si to u moře užívali. Inu, užívali, až na dva dny, kdy byly opravdu velké vlny a do moře se odvážili jen ti otrlí. Druhý den už to bylo sice lepší, jak vidíte z druhého foto... ale já jsem to odnesl doslova modřinou, jako kdybych dostal do těla ránu pěstí (foto vám raději neukážu.)

Osud si s námi někdy zahrává, jindy jen hraje. A tak když den před odletem, cestou na pláž, podél silnice, si přítel posteskl, že se chtěl projet na vozíku s koníkem a nepodařilo se mu to... jako na zavolání se za námi objevil takový vozík, stačilo mávnout a – vyjeli jsme na krátkou, asi půlhodinovou projižďku a všichni byli spokojeni.

A tahle projížďka jakoby byla tím nejkrásnějším závěrem. Protože, jako vždy na dovolené, člověk si z mráčků na nebi, a někdy i v pobytu, vrásky na čele nedělá. „Jako správní Češi: musíme napsat stížnost,“ dělá si z toho přítel – Malajec – občas legraci.

Ale kdepak. To by se našinec někdy u psal.

A tak spíše pro potěšení, pro osvěžení paměti i pro vaše pobavení – těchto pár opravdu stručných poznámek z naší letošní dovolené.

Všechna foto: autor