Ani jsem se neohlédl a je jich - 1000!
Lidé se pouštějí do psaní blogů z nejrůznějších důvodů - všechny však spojuje pár společných momentů. Chtějí se z něčeho vypsat a o něco se podělit. Všichni věří, že to co napsali, si své čtenáře najde.
Mým pravým důvodem bylo, že nevydržím dlouho nic nedělat.
A tak jsem při přestupu mezi dvěma zaměstnáními a dvou měsíční pauze přemýšlel, čím se zaměstnat. Neřekl bych, že jsem zrovna workoholik, ale ADHD se mnou občas úspěšně cloumá ještě teď. Věděl jsem, že se musím pustit do něčeho smysluplného neboť zkušenosti jsem už v "nicnedělání" měl.
Když jsem pracoval na Barrandově u filmu, byl tam systém umisťování členů štábu na film. Jednou se stalo, že jsem byl asi týden "nenasazený" (ano, říkalo se tomu slovníkem poněkud staršího data). A pamatuji se, že jsem z nicnedělání pomalu lezl po zdi. Na období 90. let, kdy jsem byl tzv. na volné noze (kdo si nezkusil, když mu vypínají nezaplacený telefonní účet, protože není kde brát, nepochopí), na to vzpomínám jako na jedno z nejhorších životních období. (Zachránila mne tehdy, jako vždy, pracovitost, nesedět v koutě a se založenýma rukama si zoufat, ale aktivní hledání a zkoušení "nemožného").
A tak jsem teď hledal jak využít tuto nucenou pracovní přestávku. Až mne napadlo, že bych mohl psát blogy. Hledal jsem kde se do toho pustit... až jsem vsadil na blogy na iDnes a nelituji toho. Ostatně, v rámci tehdejší nabídky jsou tyto jediné, které za ta léta přežily.
Ten můj první blog vznikl 1. září 2008, Jak kdybych šel do školy... Svým způsobem to škola byla.
Byla to škola ani ne tak spisovatelská - to mi šlo vždycky. Ostatně, za svůj nejlepší výkon v tomto směru považuji 120 stránek filmového scénáře, pohádky pro Helenu Růžičkovou, což jsem zmáknul za nějakých 18 dní.
Škola to byla spíše v tom, jaká témata hledat, aby to bylo čtenářsky zajímavé. A také jsem zjišťoval své morální a etické meze - jako, že třeba nehodlám honit čtenost, karmu a psát kvůli tomu populární témata, nedej bože dokonce ze "správného úhlu pohledu".
Škola to byla i v tom, jak vycházet s diskutujícími. Jak vycházet s příznivci. Jak vycházet i s hatery, respektive, jak s nimi účinně zatočit.
Zastávám totiž názor, až na výjimky, jako byl nekrolog za mého kamaráda, spisovatele Aleše Preslera, že se diskuse otevřená nechat má. Naučil jsem se totiž celkem spolehlivě předvídat, kdy se moji "příznivci", jak tyto hatery nazývám, zase ozvou. Na rozdíl od monetizovaných youtuberů, kdy každý příspěvek nese korunky, tedy i od haterů, to tady na blogu "nic nesype" :) Aspoň si člověk bystří mysl - a neustále si ověřuje, jakým vekým Mistrem diskusí byl Aristoteles, když sepsal O sofistických důkazech. Doporučuji článek na Wikipedii - je to velmi, velmi poučné.
To víte, že mne napadlo, jestli by nestálo za to, vybrané blogy vydat knižně. Kdybych chtěl (dneska si můžete knihu vydat i sami). Musel bych m.j. sednout a redigovat; také ohledně fotografií a ilustrací brát zřetel na copyright... atd. Kdoví. Název bych ale měl. Samozřejmě vám ho neprozradím. Ovšem zatím na to nemám potřebnou motivaci.
No, do dodat:?
Stručně a prostě:
HURÁ DO DALŠÍ TISÍCOVKY!
Martin Faltýn
A ještě jedna loňská cesta - do Egypta! II.

Víte co je na všech těch zájezdech do Egypta nejnáročnější? Kdepak horko, kdepak putování za památkami nebo jízda na velbloudu! Nejnáročnější je vždy a beze zbytku:
Martin Faltýn
A ještě jedna loňská cesta - do Egypta! I.

Myslím, že nejvíc si Egypt oblíbili žraloci s jeho stálým přídělem turistů. - Ne, promiňte, to je samozřejmě špatný vtip, jako by ho napsala AI. - Nicméně, když se vypravíte do Marsa Alam, jaksi podvědomě vám naskočí tyto zprávy.
Martin Faltýn
Po třetí v životě do Japonska – tentokrát trochu nevšedně

V Japonsku, přesněji řečeno, v Tokiu, jsem byl dosud třikrát a doufám, že ne naposledy. Jsem ovšem laický turista. A proto, co pro mne bylo a je v Japonsku podstatné?
Martin Faltýn
Děti jako naše budoucnost

Bylo mi 5 a capali jsme se školní družinou na obvyklou denní procházku. A náhle se našimi čtyřstupy začala prodírat jakási paní. Evidentně spěchala. Jelikož jsem byl dítko se značně prořízlou pusou, nenechal jsem si to líbit:
Martin Faltýn
Trochu se ty pravidelné výdaje snažím seškrtat, abych mohl více utrácet

Jakkoli se jedná do jisté míry o paradox, ekonomové by jistě zajásali, že se snažím oživit naši ekonomiku. Ovšem, jen jako důchodce.
Další články autora |
„Dálnicí nás úplně odřízli.“ V obcích kolem nově otevřené D4 krachují podniky
Premium V prosinci nově otevřený úsek dálnice D4 odklonil tranzit přes obce, místní teď trápí úpadek jejich...
Lékař si nevypnul kameru. Uspokojování od sestry „viděla“ i hlava republiky
Nechtěnými svědky intimních chvilek uznávaného lékaře a zdravotní sestry se v ruském Dagestánu...
Pekarová chválila Kingdom Come. Nemáte zásluhu, neparazitujte, sepsul ji autor
Hra Kingdom Come Deliverance 2 od českého vývojáře Warhorse Studios je celosvětový prodejní hit....
Trump nevyhostí prince Harryho z USA. Je to chudák, má hroznou ženu, vysvětlil
Britský princ Harry se podle serveru listu The New York Post nemusí obávat toho, že bude vyhoštěn...
Policie pátrá po identitě ženy oběšené na dětském hřišti, zveřejnila její fotku
Policie pátrá po totožnosti ženy, která se na začátku letošního ledna oběsila na dětském hřišti v...
VIDEO: Shořelý motorest v Kersku měli rádi filmaři, hasiči ukázali záběry ze zásahu
Středočeští hasiči od středečního odpoledne stále zasahují u rozsáhlého požáru v Kersku, kde...
Čechovi, který chtěl k Islámskému státu, hrozí až tři roky vězení
Policie loni v srpnu zadržela mladého muže, který se chtěl přidat k teroristické organizaci...
Poslanci mění dávky. Řeší, kdo je zranitelný, i majetkové testy žadatelů
Zásadní reformu sociálních dávek projednávají poslanci. Návrh předložený vládou předpokládá...
V Mnichově vjelo auto do skupiny lidí, na místě je 15 zraněných
V Mnichově ve čtvrtek vjelo auto do skupiny lidí, z nichž několik utrpělo zranění, informovala...
- Počet článků 1347
- Celková karma 16,49
- Průměrná čtenost 1138x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek