A ještě jedna loňská cesta - do Egypta! I.

Myslím, že nejvíc si Egypt oblíbili žraloci s jeho stálým přídělem turistů. - Ne, promiňte, to je samozřejmě špatný vtip, jako by ho napsala AI. - Nicméně, když se vypravíte do Marsa Alam, jaksi podvědomě vám naskočí tyto zprávy.

Do Egypta jsme vycestovali již po několikáté.

A tentokrát v prosinci 2024.

Náš původní plán byl „zmizet“ na celé vánoce i na Silvestra. Ovšem, asi jsme si vzpomněli pozdě. Nabídka byla prakticky nulová a ten jeden „vánoční“ zájezd byl doslova za nekřesťanské peníze. To by musela být v ceně zájezdu jako dárek aspoň 1 karátová zlatá nugeta, abych se na ten zájezd vydal.

A tak jsme se s přítelem vydali do Marsa Alam v první půli prosince. Na „ráně“ byl tentokrát Sataya resort. Jako vždy jsme vyráželi z Prahy velmi brzo. Odměnou nám za tu únavu byl pak rozbřesk, který si vždy rád vychutnám.

Egyptské resorty jsou vždy tak trochu loterie. Nikdy úplně neprohloupíte, to je pravda. Ale občas si říkáte, zda byste se právě sem chtěli vrátit. Drobné vady na kráse si nesmíte ovšem brát k srdci. Resorty nemají zájem si odrazovat turisty. A vzhledem k tomu, že všechno jsou to uzavřené komplexy, prakticky oázy závislé na přísunu vody, peněz a turistů, není zrovna nejjednodušší vytvořit potřebnou krásu dovolené.

Sataya resort, kam jsme se vypravili, patří mezi ty dobré – z hlediska managementu, ubytování, prostředí.

Resort je to však rozsáhlý a docela se nachodíte. A chození je navíc mírně zkomplikované tím, že všechny cestičky jsou vytvořené procházkovým stylem – do elegantního oblouku.

O cestě k moři nemluvě. To je asi jediná slabina tohoto resortu. Jelikož je zde korálový reliéf, do moře se dostanete pouze po dřevěném mostě.

Ten vstup do moře a prostor byl přísně ohrazený bójkami. Neustále zde byl přítomen plavčík. Dohlížel nejen na vás, abyste neplavali za vymezený prostor, ale dával také pozor, abyste nepoškozovali korálové útesy... A pochopitelně sledoval i vodní hladinu, zda se neblíží nějaký predátor. Osobně si myslím, že podobná tragická neštěstí jsou dílem smůlou, dílem nekázní. A také neznalostí prostředí – koupání se v nevhodnou dobu apod. Přístup na most byl pouze v přesně vymezenou dobu. A že by v našem případě směl někdo za bójky, bylo naprosto vyloučeno.

Voda byla ovšem průzračná a i milovníci šnorchlování mezi rybkami si to užili. (Rybky jsou ty žlutočerné fleky na druhém foto.) Bohužel, víc prostoru k plavání v moři resort nenabízí.

Celkově byl náš pobyt hlavně rekreační. Žádné výlety do Luxoru, po Nilu apod., jako tomu bylo minule. A bylo to jenom dobře.

Na výběr jsme, kromě onoho kousku moře, měli několik bazénů. Byl zde i aquapark a kdovíco ještě.

Mezi zajímavosti patří, že několik pokojů mělo dokonce vlastní bazény přímo před balkónem.

Kolik bylo celkově v resortu bazénů, jsme nepočítali. Voda byla ale všude křišťálově čistá, ano chemicky udržovaná. A u každé – i když zde bylo pusto a prázdno – byl v provozní době plavčík.

Chodili jsme z našeho ubytování denně kolem jednoho, vysloveně pro malé děti. A tady máte foto z našeho balkónu, se zajímavým optickým efektem čočky mobilu.

První dospělý bazén jsme často míjeli. Zde bylo opravdu jen pár hostů, kteří spíše hledali klid.

Následoval nejfrekventovanější bazén. Tady se shromažďovali zájemci o plavání, trochu rekreačního sportu a také o trochu „all inclusive“ alkoholu či jiných nápojů.

Zde bylo také „shromadiště“ animátorů. Mládeže, která po ranní taneční rozcvičce vyrážela po celém resortu a komunikovala s hosty.

Byli zábavní, komunikativní a nezkazili žádnou legraci. Nejvíc se nám věnoval nejvyšší z celé party mládenec jménem Taha a pak také – k našemu překvapení – jsme našli slečnu Danielu, z Česka. Řádně jsme ji vyzpovídali, jak se našinec stane animátorkou v Egyptě, abychom se dozvěděli, že za vším vězí – jak jinak – láska. Láska k místnímu mládenci, díky kterému se sem dostala. Na hromadném foto animátorů pak můžete hádat kdo je kdo, i když těžké to asi nebude...

Celkově však bylo v resortu poloprázdno. Či možná ještě více. Hlavní sezóna skončila, zbývalo přežít už jen vánoční běsnění a resort byl pak na pár měsíců uzavřen.

Proto jsem se nedivil, že jsme kdykoli u moře či u bazénu byli „naháněni“ maséry, lazebníky – včetně masáže v soukromém, slunečném (byť placeném) altánu. A byli zde dokonce prodejci nabízející koupel nohou s rybičkami. Celkově se nám ale ceny všech těchto služeb nelíbily... a oni to velmi rychle pochopili a pak nás dokonale přehlíželi.

U moře bylo pochopitelně docela volno.

A využívali jsme toho nejen ke slunění, ale také k jiným mírným radostem a neřestem, jako popíjení u baru nebo nějaký ten drobný nákup.

Jedině, kdy bylo snad všude plno, byla jídelna. K snídani, obědu i k večeři.

Ale o tom a o pár drobných zážitcích příště.

Tady je malá „all inclusive“ pozvánka.

Všechna foto: autor