10 dní v Indii (2) - Bonus: poznámky z deníku

Aby toho mého psaní o Indii nebylo málo, nabízím vám už druhé poznámky z deníku, tak jsem jsem si je během pobytu průběžně zapisoval. Budete tedy mít i mé bezprostřední dojmy a zážitky, jako na dlani.

Indie, Dillí 15. 9. 2023 - Deník

Protože nemám žádná zavazadla, jen příruční kufr v kabině, jdu rovnou k východu.

Ukazuje se, že ti stewardi v Helsinkách jsou pěkní babralové. Vůbec netuší co je potřeba. Pasového úředníka zajímá jenom můj email s potvrzením o vízu kde je speciální číslo.

Trochu se zdržím při celním odbavení, ale né moc. Celníky totiž nezajímám. Ti se podle toho, že se dvěma Indům vysypalo několik balíků z vozíků na kufry, zajímají jen o místní, co přiletěli z ciziny.

Co udělám jako první, že si jdu do bankomatu pro peníze. Bankomat se se mnou nebaví. Možná není zajetý na tyhle karty, možná je prázdný. Netuším. O něco později jsem viděl člověka, který odtamtud údajně vybral peníze. Já pak ovšem vyměním 50 U$D ve směnárně, abych měl u sebe nějakou hotovost. A je to potřeba. Dostávám něco přes 3000 indických rupií. Účtenku ze směnárny si na dobrou radu nechávám, ale v rámci oběhu peněz je to ve finále stejně jedno.

Dalším krokem mého zevlování na letišti po příletu je snaha koupit simkartu. Podle internetu jsou na letišti dvě společnosti:

• Airtel - otevřeno nonstop
• Jio - otevřeno od 10 h.

Je vám jasné, co jsem si v 6 hod. ráno pořídil za SIMku. Doufal jsem, že budu moci využít jako datový osobní hotspot z druhého mobilu. Bohužel to nefunguje a datové spojení je docela žalostné. V podstatě se mi nepodařilo připojit na data ani jednou, ani jako hotspot ani přímo na mateřském mobilu.

Nebýt toho, že pokud chcete využívat místní autoslužby typu Uber nebo OLE, kdy skutečně potřebujete místní číslo pro održení PIN, tak to byly vyhozené peníze úplně. (Pro cestu od metra na hotel mi to zařídí recepce a pošle mi také PIN.)

I tak to kupování SIM pěkně trvá. Přede mnou je jakási skupinka a ještě další zákaznici. Prodavač je naštěstí velmi šikovný. Rychle vyplní základní údaje, dotyčné vyfotí, přičemž jeho fotka se pak vytiskne a na onen dokument nalepí. Zákazníkovi se pak řekne telefonní číslo, na které má zavolat a dva pin kódy. Prvním je zpravidla poslední čtyřčíslí s pasu, druhým je rok narození. Myslím, že říkali, že volat je možné až za 0,5 hod. Já volám stejně až asi za 4 hod. po příjezdu na hotel.

Cesta na hotel zatím nevypadá nějak dramaticky. Jdu do metra. Podaří se mi vyhnout všem otravům a náhončím tím, že projdu zadními sloupy Arkády těsně kolem budovy. - Prozíravě jsem si totiž zapamatoval z YouTube videa, že vchod do metra je u sloupu arkády, označeného jako 10. Navíc tam navádí i normální informační tabule.

Celkem bez problému kupuji jízdenku na tzv. metro airport express. Vystupuji na konečné, přímo na přestupní stanici vybudované pro přechod do metra.

Tohle vám všichni ti video odborníci jak cestovat z letiště do Dillí, neřeknou.

Takže já po výstupu z vagónu vystupuji nahoru a sleduji žluté šlapky po zemi – což by bylo v pořádku. Cestou si vyfotím jakési sousoší rodiny, které znám z videa. Když dojdu k jakési pokladně, tak zjišťuji, že to je pokladna výhradně pro letištní express. Metro je poněkud jinde.

Jdu tedy po šlapkách dál, víc a víc chodbami – což už se nikde z videí nedozvíte – až pak na menší halu, kde je ovšem hlava na hlavě. Přehledným zkoumáním mi dojde, že tady se prodávají jízdenky na metro.

Princip prodeje funguje tak, že prodavači řeknete, kam chcete jet včetně přestupu a on vám spočítá celkovou cenu. Zaplatíte ať už kartou nebo v hotovosti a dostanete malý lístek s QR kódem. Tím pak projdete do metra přiložením na skenovací okénko turniketu. Pozor! Lísteček neztraťte, stejný proces s turniketem musíte projít při výstupu.

To se nikde od těch chytrolínů na videích taky nedozvíte a nikde se to pokud vím nedočtete.

Web metra nabízí spoustu možností. Dobré je si také nainstalovat aplikaci dopravy metra a při první možnosti v metru zakoupit metro kartu, kterou můžete přes webovou stránku dobíjel přes internet. A pak už jenom zadáním se vám vygeneruje trasa QR kód. Tohoto procesu jsem ale já v tuhle chvíli ještě dalek.

Přede mnou je najednou menší hala, kde je hlava na hlavě.

Zpočátku proto trochu propadám panice, protože ta fronta resp. těch 8 front je obrovských. Naštěstí se o kousek dál otevřou další 3 okna a já se tak nějak vměstnám do řady kde čekám jenom asi 15 min. - trošku z toho dostávám i hrůzu a už si dokážu představit, když dav propadne panice a začne ušlapávat lidi. Raději na to nemyslet.

Koupě lístku dost dopadne v pohodě a já pak mám víc štěstí než rozumu když se mi podaří najít vstup do metra. Pochopitelně jezdí vagony dvěma směry a nebojte se zeptat dozorčího u turniketu na správný směr. Z vašeho lístku to pochopí a ochotně poradí.

A tak se nakonec dostávám až do konečné stanice, jak mi poradili korespondencí z hotelu The Rasa. I tak si tady odtud ale stejně musím s pomocí telefonátu na hotelovou recepci objednat auto společnosti OLE. Později si nainstaluji aplikaci do mobilu.

Dělám dobře protože i když podle mapy ta cesta není až tak daleko od metra k hotelu – necelé dva kilometry – tak mírně řečeno přírodní reliéf je jinak než autem prakticky nepřístupný. Z jedné strany jakási táhnoucí se vodní stoka, z druhé strany křoviny a ploty za nimiž jsou nějaké domy, případně rumiště.

Řidiči zaplatím v hotovosti – stejně jako kdykoli později. Mají to raději než platba přes internet. Mají tím pádem okamžitě hotově peníze, co si budeme povídat.

Hotel vypadá přesně jako na Google mapách. Čtyřpatrová osamocená budova - zprava zleva vždy proluka. V té jedné proluce tak bydlí v improvizovaných přístřeších pár doslova chudinských rodin.

- - - - - -

Poznámka:

Takto jsem si to tedy bezprostředně zaznamenal a toto je autentický text. Provedl jsem jen několik málo stylistických oprav a tu a tam doplnil pár slov pro lepší srozumitelnost.

Text vznikl diktováním mluveného slova do "Poznámkového bloku" iPhone a automatickým převodem psaného textu.

Všechna foto: autor