10 dní a 9 nocí v Zanzibaru - 6

Jsme s přítelem na něco víc než týden na jednom ostrově v Zanzibaru a užíváme si dovolenou. Jenže čas letí, všechno končí a tak už máme před sebou hlavně návrat domů. Ale dalších zážitků i tak víc než dost.

Že turistická sezóna končí, jsme poznali i v resortu. Snídaně a večeře byly v jídelně hlavní budovy, ale oběd se přesunul do pizerie u baru vedle bazénu. Na jednu stranu to byla příjemná změna; na druhou stranu i na můj vkus byl výběr příliš ekonomický. A to i proto, že "pizzerista" ty pizzy trochu flákal. Těsto měl sice stále prvotřídní, ale k "all inclusive" jídlu nabízel pouze pizzu s kečupem a sýrem nebo pizzový chléb s bazalkou.

Do této pizzerie jsme se objednali již před tím na extra večeři a byli jsme spokojeni. Takže nám celkově, až na tu upadající kvalitu nabídky pizzy, změna nevadila.

Mimochodem, k té zmrzlině. Mají ji velmi zvláštní, pro nás nezvyklou. Tak trochu připomíná mražený krém. Tady ji servírují klasicky lžící z plastového boxu. Jindy je to z hliníkového kelímku a to už je doslova krém, který ještě polévají sirupem. Ochutnáme jej jednou a této přeslazenosti se vyhýbáme, jak to jen jde.

Pizzerie u dolního baru je jinak docela pěkná; dokonce tu mají stylové malby. Zobrazené "Dámy-Páni" asi pochopí každý. Pak je tu logo kuchaře pizzerie, který svým způsobem připomíná pána s vysavačem, z večerníčků O klukovi z plakátu. A v rohu se krčí zbytek pravého masajského člunu, coby dekorace.

Zpět z novu k nové nabídce obědů. Nechval oběda před snídaní, bych řekl. I když se dá pochopit, že je nabídka zjednodušená, tentokrát to bylo až až.

Předkrm byl formou samoobslužného bufetu - a na ty dva-tři dny to bylo tak akorát. (Inu člověk, nebude nikdy zcela spokojený, že jo.) Ale pro mého přítele tam hlavně měli smažené mořské potvory a to mu bohatě stačilo.

A pak následovala objednávka v samotné pizzerii. Měla jednu příjemnou vzdušnou vlastnost, a sice výhled na moře. Romantika.

O den před tím dojde k lehce zábavné situaci.

Je to nějaký "animační" záchvat... Animátor na své tribuně, asi jako sedačka rozhodčího na tenisu, jenže tady je to spíš bungalov na kuřích nohách, nám z aparatury oblažuje pobyt neuvěřitelně hlasitou hudbou. Vadí to všem. Nicméně, protože poměrně slušně ovládám neverbální komunikaci - tak i na oněch 10 metrů mu gestem dávám najevo, že by měl hudbu ubrat. Podaří se.

Pak následuje pozvání ke kokosové show. A kdosi v poměrně zjednoduššené formě předvede šplhání na strom - to co jsme o pár dní před tím zažili my (ale s popěvky, jako jsme  měli my, to nebylo). A přítomným následuje nabídka, ať o pár metrů dál ke kolegovi jdou ochutnat kokosové "mléko" z čerstvého kokosu. Asi to není příliš oblíbená věc, protože animátor do reproduktoru několikrát důrazně opakuje, že "je to zadarmo". A teprve asi po třetí-čtvrté výzvě se skupina turistů přesune na ono místo u hromádky kokosů.

Sledujeme to a svým způsobem se bavíme tou skupinkou, jak si všichni pomlaskávají - inu, je to  zadarmo!

No a pak znovu si zaplavat, projít se... a najednou si uvědomíte, že váš pobyt v tom dovolenkovém ráji končí.

Safra, jak je to vůbec s odvozem na letiště?

Zjšťuji, že to nikoho nezajímá a nejméně tu firmu, co nás má odvézt. Díky recepci se mi podaří dotyčného "odpovědného" dohnat. Hovoří s recepčním a podle mne dost arogatně a neochotně. Nakonec mi druhý den, ani ne 24 hodin před odletem nechá přes recepčního suchý vzkaz: "Ve 13,45 odjezd."

Už dávno nejsem ve věku, kdy mi podobní idioti zkazí náladu. Pro mne je podstatné pozitivní dosažení cíle - v daném případě tedy odvoz na letiště.

A dokonce v den odletu nám recepční říká: "V jednu přijde služba pro zavazadla, vy si v klidu dojděte na oběd a pak v 13:45 pojedete."

No a tak to také je. Ale ještě před tím, na večeři si natočím restauračního majordoma, který nás vítá a loučí se pár slůvky krásné češtiny, co umí.
 

No a pak už jen zbývá maličkost. Doletět domů.

A o tom v posledním zanzibarském blogu - čeká nás náročných 11 hodin letu, s 8 hodinovou pauzou v katarském Dauhá.

---

Všechna foto i video: autor