Vyměnili jsme rudou totalitu za totalitu peněz.

"Máš peníze? Koupíš si prostitutku, soudce i s rozsudkem, politika, publicistu, vilu v Toskánsku, vzdělání dětí v Oxfordu...Co chceš. A nikdo se nebude zbývat tím, kde jsi peníze vzal. Nemáš peníze? Chcípni, nikoho nezajímáš."Děkuji za tento komentář, prozřela jsem(asi).

Pořád mě vytáčí, když narážím stále na tak hloupé a jistě totalitou ovlivněné názory, že protesty jihočeských studentů gymnázií jsou něco nepochopitelného a dokonce nemorálního. Stále stejná demagogie: proč studenti nedemonstrovali dřív?( není už toto naprostá kravina?)Proč nechtějí akceptovat výsledky DEMOKRATICKÝCH voleb a podobné nesmysly. Málokdo si dá tu práci ZAMYSLET SE. Nejen nad studenty, ale nad sebou. Jen pro informaci. Studnti to začali, ale v protestech pokračují občané a už to není jen o soudružce Baborové, ale o tom, nedopustit návrat komunistů k moci. ALE...

Pravdou je, a na to mě přivedl komentář pana AK (nechce být jmenován, zřejmě ze skromnosti), že hrozbou nejsou komunisti, ale v dnešní době je to totální moc peněz. 

Ano, každé budování mocenských struktur stojí spoustu lidských životů. Budování tzv. třetí říše - fašizmus, vyústil v druhou světovou válku, koncentrační tábory. Budování komunismu vyústilo ve "studenou válku"mezi západem a východem, popravy, věznění, mučení, zinscenované procesy a gulagy. Církevní moc zadusili až komunisti. Ne že by jim leželo na srdci blaho lidu, jen zlikvidovali mocenskou konkurenci, řekla bych.

 Na potírání fašizmu je zákon. Je i na komunisty, jen ho nikdo zatím nevyužil. Po zkušenostech jsou lidé na projevy fašizmu i komunismu poněkud citliví. Proto asi protesty začínají s tímto tématem, ale nepokoje, které "vybuchují" jako malé ostrůvky na různých místech signalizují spíše nespokojenost s vládou jako takovou. Pořád jsem nechápala, na co potřebují naši poslanci, ministři, lobbisté a vůbec ti vlivní, tolik peněz, že se dnes uplácí v milionech (kapřících, českých na stole atd.). Vždyť oni si vše musí koupit (právnické vzdělání, vily, bazény, mlčení jiných, redaktory, média) a pěkně draho.

Všimla jsem si jedné věci. Za dob totality byly státní podniky. Vedení těchto podniků bylo početnější co do úředníků, než množství dělníků, vytvářejících nějakou hodnotu. Byla přezaměstnanost. Měli jsme ředitele, předsedy, odboráře, náměstky, sekretářky, plánovače, normovače, úředníky pro bezpečnost práce, normování, kádrování...Po sametové revoluci se státní podniky rozpadly a každý ten palác byl pronajímán nejčastěji komunistickými majiteli hned několika firmám. Všichni víme jak se nedařilo zprivatizovat majetek KSČ a SSM.

A co vidím dnes? Řekla bych, že se ti úředníci přestěhovali do státní zprávy a hlavně do zdravotních pojišťoven. Alespoň u nás vyrostla čtyřpatrová budova s označením VZP. Ve zprávách slyším, že pojišťovny rozhodují o nemocnicích a vůbec dostupnosti zdravotní péče, dojezdových časech sanitek k pacientům. Mají obrovskou moc, totalitní, protože oni přerozdělují vybrané poplatky na zdravotní péči a ty nejsou zrovna malé. Pak se říká, že zdravotnictví je jedna černá díra. Nejsou to náhodou pojišťovny?

 Myslím, že cokoliv tady reformovat nestačí. Mělo by se to vzhledem k té džungli zákonů a předpisů spíše "zahodit" a sestavit úplně znovu. 

Osobně si myslím, že když vládnou strany, zvláště ty velké, tam platí ono - menšina se musí podřídit většině a to je špatně, těžko můžeme očekávat změnu. Pořád žijeme v jakési totalitě. Je pravda, že je celkem jedno, jsou-li to komunisté, sociální demokraté nebo ČSSD. Dnes je to totalitní moc peněz.

Snad poprvé v životě jsem nelitovala času a skutečně si přečetla program strany Solidarita. Moc bych si přála, aby ta jejich hesla byla naplněna. Je pravda, že tahle strana nemá vazby na dnešní byrokracii a médiokracii. Nejsou samozřejmě sami. Je více stran s podobným programem, například Svobodní. Ve velké straně, má-li určitý počet lidí jiný názor než většina, hned jde o frakci strany a ta toto křídlo dříve nebo později "zlikviduje", buď mocí nebo korupcí. Problém je, že sněmovna, senát a president schvalují zákony, bez jejichž změny se nehneme z místa. Kapři si svůj rybník nevypustí. Ale každý den nás stojí miliony ne-li miliardy. Nemůžeme čekat. Je třeba kumulovat názory lidí na těch zatím malých ostrůvkách a tím vyjádřit, že až budou volby, budou-li v řádném termínu, už nikdo nebude mít pochybnosti o tom, zda je třeba k volbám jít. Už nebude převládat názor, že se nic nezmění. A proto je třeba dál využívat ostatní demokratické prostředky - petice, demonstrace - aby to vešlo ve známost. My v Budějovicích jsme připraveni (domluveni) pokračovat. Věřím, že jinde také.

Přeji hezký sváteční den.