Proroctví Sibyly jsem četla už kdysi dávno. „Lidé budou otroci svých vlastních zákonů“. Tohle se mi okamžitě vybavilo, když jsem dnes četla na Seznamu příspěvek pod názvem Novelizace novel – Češi se ztrácejí v nesmyslných zákonech.
Samotní právníci už mají problémy, ač je to jejich denním chlebem a co teprve my. Myslím, že novelizovat zákon 121x za nějakých dvacet let je asi jeden z našich neslavných rekordů. Než se k člověku, pokud má zájem podobné nesmysly opravdu nastudovat, příslušná novela dostane, už je zase vylepšena. Navíc prý chybí prováděcí předpisy.
Opravdu mi přijde důležité, že slepičí trus má být odstraněn podle toho, jak je třeba. Trochu mi to připomíná Návštěvní dny Šimka a Grossmanna, když v jedné povídce žáci srovnávali králičí bobky na hnoji podle velikosti. Také když jsem zavařovala okurky, porušovala jsem zákon, neboť jsem nehleděla na to, aby ve sklenici byly pouze tři okurky zakřivené. „ No to si dělají pr.... l“ vzkřikl by člověk s chutí. Ale oni to myslí vážně. Na druhé straně se nedivím, že pan kníže na schůzích spí, když tam probírají takové pí.......ny.
Tahle zákonyschvalovací smršť nastala už když jsme se odtrhli od našich bratrů Slováků. Nový samostatný stát to jistě vyžadoval. Přesto, že patřím k těm, kteří nelitují onoho odtržení, vždy se řídím heslem „Kdo chce kam, pomozme mu tam“ a hlas Slováků, pod vedením pana Mečiara zněl dost silně, v tomhle si myslím, že jsou Slováci daleko pružnější a rozumnější a tedy možná by tolik nesmyslů sněmovnami neprošlo. Vím, že mají na Slovensku opravdu těžké živobytí a zvláště po zavedení eura, protože už před tím tam měli opravdu draho a příjmy minimální. Běžný nákup základních potravin přišel tak o čtvrtinu dráž než u nás. Ale přímou volbu prezidenta schválili raz dva, na rozdíl od nás. U nás je všechno na "dlouhé lokte". Nemůžeme se divit, když to nejde bez novelizace novelizace s přihlédnutím k novelizaci, tradici, původnímu zákonu a je nutné prosadit toto napříč politickým spektrem, předjednat a několikrát přečíst a posouvat k dalšímu přečtení, pak do senátu, k prezidentovi a kdo ví, co ještě.
Na Islandu to prý smetli všechno a začali úplně znova a referendem sestavili ústavu novou, ale těch je proti nám hrstka. Mají to jednodušší. My holt zůstáváme těmi otroky vlastních paragrafů. Tahle značka je fakt příznačná. Jsme zkrouceni do její podoby. Děkujeme „Naše rado starších“!?
Přeji hezký den.
