Já jen žasnu, kolik protichůdných věcí se děje. My, ta lůza dole, co nestačí vydělávat peníze tak rychle, jak "naši" politici dokážou krást, my JSME. Jsme důležití, protože my jsme stát, tedy teoreticky...
V Pekařově císaři je slyšení u snídaně. Rudolf II je atakován požadavkem vojska o pozlacení kyrysů, nebo čeho a on, císař, nemá na hostinu. Ale nabídne se "laskavý" pan komoří, že půjčí...
U nás se škrtá, šetří, zvyšují se daně, i na příští rok, a naše armáda si nechá šít nové uniformy. No není to roztomilé? Předpokládá se suma sto milionů korun a nejspíš to budou šít v Číně, aby zbylo více pro nějakého ještě neopeřeného politika, či jeho rodinné příslušníky.
Má se též investovat do elektrárny Prunéřov II kolik milionů a při tom uhlí dojde dříve, než se začne investice vracet. Jak bystrozraké. Ale jsou tací, kteří to prosadí a my zase jen budeme poslouchat, kolik si kdo odklonil do kapsy. Mně už to ani nepřijde vtipný. Pořád stejný scénář. Ani na vánoce nedají pokoj. Proč taky, lidi se soustředí na svátky a krade se snáž. Jen pozor, už je pár těch, na které došlo.
Ještě že máme blogy na iDnesu, člověk se dozví spoustu věcí i s komentářem. Sestra mě upozornila na hnutí nebo stranu Karla Janečka, jak nadějně to vypadá a v zápětí se dovím, že je to satanista, iluminátor, zednář... Nejhorší je, že na těch obrázcích na to fakt pan Janeček vypadá. Mně ale spíš zarazilo, jak jsem tak proklikávala v blogu paní Bostlové, jak KJ nenávistně, nebo spíše příliš zaujatě brojí proti prezidentovi Klausovi. Nemám-li někoho ráda, je to můj problém. Dokonce pokud o tom napíšu do blogu, to je ta svoboda, ale až takové zcestné démonizování jednoho člověka, to mi rozum nebere.
To co, popisuje paní Bostlová, se děje. Snaha dostat lidi do ulic a jaksi je vzbouřit a vynakládá na to, pan Janeček, asi hodně peněz. Ale jako komplot a snaha dostat nás pod špiónskou mafii z Ameriky, to mi také připadá přitažené za vlasy.
Na druhé straně obrázek, který má paní Bostlová u svého blogu, kde jí není vidět do očí, ve mně také důvěru nevzbuzuje. Vypadá tam, ne jako bojovnice za nás, tu lůzu, ale spíše jako by byla trochu v tranzu.
Je pro mě důležité, podívat se vždy, když otevřu blog, kdo to píše a jak na mě působí jeho podobenka. Od toho se pak odvíjí i to chápání obsahu. Když jsem dospěla k té části, kde jsem si rozklikla to, jak se mám modlit za záchranu před satanizmem, který v žádném případě nepodceňuji, opět jsem narazila na nevěrohodnosti. Ježíš s námi čile komunikuje přes nějakou Irku a co všechno nám vzkazuje a taky jakási Matka Spasitelka, ktrá vyzívá k motlidbám. A zase to, co už jsem psala kdysi. Ježíš je Boží syn, ale kam se nám poděl Otec?
Ano, láska Boha k nám, jeho dětem nás zachrání a nebude nikdy přemožena. Ale Království nebeské je našeho stvořitele, ne Ježíšovo. Tak to vidím já. Také modlit se jako bezduché hovádko jakýsi Otčenáš mě nikdo nedonutí. A místo Desatera já osobně mám svědomí. To je pro mne ukazatel dobrých či špatných činů.
Na vánoce k nám náš Stvořitel poslal své dítě, které mělo svůj úkol. Ježíš podle mě žil. Jsou o tom svědectví od lidí, kteří se nechali vést paní Foučkovou po "koleji" minulých životů. Není to až tak důležité. Nicméně, co z této události udělali ti flanďáci, jak si to všechno překroutili, aby lidi, kteří pořebují jakési vedení mohli ovládat, to už se mi nelíbí. Jsem ráda, že alespoň o Vánocích je Ježíš stvárňován jako miminko v jesličkách a ne jako umučený chudák na kříži. Se vší tou bolestí křížové cesty. I on se bál a prosil otce o pomoc.
Já se také bojím. Ne něčeho, ale někoho. Bojím se fanatiků a taky komerce. Těch reklam do úplného zblbnutí. Ne, já si konec roku kazit nenechám. Budu se svou rodinou, svými vnuky a i když pro ně nějaké dárky mám, důležitější bude, když si spolu zazpíváme a budu je houpat na kolenou. Potěším se se synkem a oběma dcerami, sestrou, neteří a synovcem, švagrem, mámou a na konci roku oslavím své narozeniny. Možná.
Možná jednadvacátého kdo ví, co bude. Jedno přání ale mám. To největší, ale asi nesplnitelné. Chtěla bych sdílet Lásku s ním...
Přeji pěkný vánoční čas.
